Svět fantazie

Anotace: Omlouvám se za umístění, nevěděla sem kam jinam to dát. Tohle je moje slohovka na téma "Já se tam vrátím...." a má to být líčení. No v každym případě - pořád je to slohovka, takže žádný veledílo.....

Ze všech nádherných míst z celé naší planety, která jsem navštívila a která na mne udělala dojem, se nejraději vracím pouze na jedno. Jen jedno jediné mi přirostlo k srdci natolik, že se na něj toužím vrátit. Dalo by se říci, že je to celý svět poskytující miliony možností. Možná někomu přijde na mysl otázka, kde se vlastně nachází. Odpověď je však prostší, než by čekal – nalézá se totiž uvnitř každého z nás.

Fantazie, pocity a sny…… Jako je chameleón pověstný svým barevným přizpůsobováním, tak proslulý by mohl být tento svět svou individualitou. To, co se odehrává v našem nitru, se v něm zrcadlově vrací zpět. Vše je stvořeno pouze v mysli člověka.

A jak vypadá zapadlý kout mé vlastní představivosti? Mírně kopcovitý kraj je pokrytý zeleným travnatým polštářem. Každý krok je lehký jako pírko, každý dotyk pohlazením. Vítr našeptávající četným stromům svá tajemství způsobuje, že se pod jejich tíhou lehce prohýbají a listoví šumí v jemném pohybu. Jiskřivá voda tekoucí po kamení v malém potůčku zase tichým hlasem dává na znamení svou přítomnost, nedbaje nápadnosti pro oko. – Vše zpívá a hraje melodii dotvářející zvláštní atmosféru. Nebe se nad tou scénou třpytí a pyšní se svou zlatočervenou barvou, když slunce hledá své útočiště mezi vzdálenými vrcholky hor.

Jak mizí za obzorem, krajina rychle mění svou tvář a vládu přijímá noc. Dlouhé stíny se ztrácí pod rouškou tmy. Stromy přebírají roli němých strážců připomínajících osamělé, moudré a rozvážné velikány. Zvuky zanikají, když je ztiší závoj temnoty. Jen zahoukání sovy, či jiné zvíře pátrající po úkrytu mezi stromy naruší tento klid. Vše v okolí stříbřitě osvětluje měsíc a hvězdy. Zkoušet ty zářivé body spočítat, je pouhý pokus o nemožné.

Tak kouzelně působí toto místo při pohledu, když vládne mír a harmonie vším prostupuje. Souhra a krása při níž se tají dech zde našly své uplatnění. I nejmenší detaily do sebe zapadají, podobně jako u skládačky.

To však stále není to nejkrásnější. Nepozoruhodnější je, že můj malý svět se bude měnit tak, jak se budu měnit já. Spolu se vzpomínkami, s novými zkušenostmi i s novými sny a přáními se vždy obnoví můj pohled na věc. A tak bude toto místo každým dnem jiné a přesto bude stále stejné a mé nejdražší. To proto, že se v něm neurčují hranice, vše je možné a mohu se na něj vracet, kdy budu chtít.