Tenkrát

Tenkrát

Anotace: Povídka? Spíše takové vzpomínání.

Od zítřka se už nebudem probouzet v paneláku. Ta radost! Děti budou mít červené tváře, budou dýchat vzduch a volně běhat venku. Žádná auta, žádná špína. Ten pocit štěstí se mnou sdílely i děti a určitě ho vnímala i Berylka, naše roční rotwailerka. Rozběhla se po louce, radostně se vítala se všemi známými kouty zahrady a byla očividně vděčná, že jsme se vrátili. Ze samé radosti převrhla stolek s kávou.
Ten měsíc strávený po prázdninách v Praze nám úplně stačil. Pokaždé jsme se s chatou těžce loučili, ale když skončily prázdniny, museli jsme se stěhovat do města. Byla jsem nemocná touhou po ztraceném ráji. Otevřené kuchyňské dveře rovnou do zahrady, rybník, na jehož hladinu jsem viděla od sporáku, stromy skoro na dosah ruky, čistá rána a voňavé večery, kdy člověk vidí hvězdy a stříbro měsíce na vlhkém listí.
Tak jsme zase tady. Rozhodnutí téměř ze dne na den. Zkusím tu zůstat tak dlouho, dokuď to půjde. Budeme chodit na dříví a pokuď bude čím topit, či dokuď nezamrzne studánka, vydržíme. Obě starší děti byly touto vyhlídkou nadšené a malá dcerka, pro kterou byla situace ještě poněkud nepřehledná, se s radostí přizpůsobila. Nebýt vlídné dětské lékařky, která napsala doporučení, jistě bych neměla odvahu odvézt děti začátkem října zpátky na chatu a pokusit se tady přežít zimu. Znamenalo to dočasně opustit muže a nejstaršího syna, kteří museli v Praze zůstat. Oba byli trochu zaskočeni mým rozhodnutím, ale vzali to jako nutnost. Zřejmě moc nevěřili, že to bude na na delší čas. V první řadě jsem musela přihlásit děti do školy. Větší dcerku budu vodit ráno do sousední vesnice a starší syn bude jezdit do školy z téže vesnice autobusem do bízkého městečka.
S odhlášením dětí ze školy nebyl v Praze problém a jak se ukázalo, s přihlášením zde také nebyly potíže, protože šlo o zdravotní důvody.
Měla jsem pocit, že něktěří lidé mě chápou, nebo nechají být, jiní pociťovali trochu obdivu, nebo závisti v tom smyslu: Taky bych chtěl prožít zimu v přírodě, ale nedovedu se vzdát pohodlí. Jiní, a těch byla podle mého mínění většina, mě měli víceméně za blázna. Už se jim ani nedivím. Nyní, když bydlím v Pardubicích a na chatu můžu přijet kdy se mi zachce, je vše jiné. Nemám malé děti a nejsem odkázaná na pražské sídliště. Už necítím tu nesmírnou touhu uniknout z města. Když v říjnu přijíždím nakrmit kočky, v chatě je zima a nevlídno. Z okna vidím opadané stromy a opuštěnou chatovou osadu. Tenkrát jsem v žádném případě necítila smutek, nyní mě pohled na spící chaty a holé zahrádky nalaďuje trochu do nostalgie. Už dávno vím, že různé nepříjemné životní situace, které se zdají být skoro neúnosné, následně umocňují to hezčí, co člověk prožívá. Asi bych nebyla na chatě tolik šťastná, kdybych nebyla nucená žít v Praze.
Už při výstupu z vlaku se nás pokaždé zmocňoval pocit blaha, znásobený známými vůněmi, které jsme tak dlouho postrádali. Což teprve když jsme se blížili známou lesní cestou k našemu rybníku a pak stanuli na hrázi - před sebou vodní hladinu, nad hlavou vysoké topoly a očima jsme mohli obejmout celý ten malebný obraz. Chaty, zpola ukryté v zahrádkách, rybník, místy lemovaný rákosím, nádherné vrby, břízy a borovice, všude svěží zeleň a kolem les. Opět plno vůní, měnících se podle ročního období, ale vždy typických pro tuto krajinu. Převládá vůně topolů a rybníka. Vzpomínám si, že už jako dítě, jsem při návratu odkuď-koli vždy pociťovala, jak ze mne opadává veškerá únava a tíseň. Toto přetrvává do dneška a pozoruji to i u svých dětí. Syn kdysi jako malý kluk prohlásil, že nikde neslyšel tak krásně zpívat ptáky. Tentokrát jsme přijeli za pošmourného dne, dokonce mžilo, ale přistihla jsem se, jak si polohlasně říkám - to je dnes krásně. (Pokračování příště.)
Autor Kapka, 06.01.2009
Přečteno 437x
Tipy 33
Poslední tipující: mapato, premek, Básník Karel, umělec2, DonHoblinon, sobý hnusec, CULIKATÁ, Snící čarodějka, mexx, susana načeva
ikonkaKomentáře (21)
ikonkaKomentujících (14)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

takovýhle vždy čtu rád, příroda, vracení se na známá místa, s tím spojené vzpomínky podporované účinkem vůní, hrou svétla a známými zvuky. Tedy sugestivní způsob psaní...a ten se ti zcela vydařil, milá Kapičko #ST#
moc rád jsem to četl );-)...m

30.05.2020 15:52:56 | mapato

Děkuji moc...

30.05.2020 16:44:19 | Kapka

Napsal jsem stovky básní. Byl jsem tehdy nemocný, civilně bezmocný, tedy voják. Vydal jsem knihu Zapomenuté verše. Vyhrabal jsem sešity a bloky ze šuplíku (některé se ztratily) a přepsal vše ve Wordu, rozmnožil a svázal. Možná, že jednu, nebo dvě básničky vyberu, a najdu odvahu je sem vložit. Wolkerovský styl
se zde asi bude vyjímat jako díra na zástěře. Děkuji za hezký, vázaným slovem psaný pozdrav.

07.02.2019 20:30:58 | premek

Budu se těšit... Myslím, že každý styl je tu vítán.

07.02.2019 21:20:37 | Kapka

Jsem tu krátce a seznamuji se. Díky, co se má líbit, čas nezasune.

07.02.2019 17:39:16 | premek

Nakoukla jsem k tobě
zrovna v této době
z nedostatku času
nečtu prózy krásu.
Dáš-li ale básničku
jistě najdu chviličku...
Děkuji za milé zastavení.

07.02.2019 20:06:12 | Kapka

Podobných pocitů a nálad jsem četl, i zažil, několik. Je zajímavé, že jsem ještě nikdy nečetl takové vyznání v opačném gardu. Proč se lidé houfují do měst a opouští tu krásu, po které se jim pak k slzám stýská. Jde to změnit? Ta touha ční z textu tak opravdově, že slyším ty ptáky krásně zpívat.

06.02.2019 11:50:18 | premek

Děkuji mnohokrát, to je tak dávno...

07.02.2019 00:31:29 | Kapka

Naprosto všemu z toho rozumím. A s těmi ptáky má syn pravdu!

19.05.2017 11:42:07 | Koblížek

Děkuji za zastavení, potěšilo.

19.05.2017 14:22:50 | Kapka

Vše co na jazyku mám si už dala tedy odkud, žes je vzala?

04.02.2011 05:06:00 | umělec2

cítím to stejně, ale takhle formulovat to neumím...

04.10.2010 09:30:00 | sobý hnusec

Krásně napsané.Inu v obklopení přírodou se krásně žije,kochám se jí každým dnem a když jedeme na návštěvu do Prahy,jsme šťastní,když se vrátíme zpět domů:-))

08.09.2010 15:20:00 | CULIKATÁ

Je to malebně rozverné,skotačivé,laškovně čarokrásné-též jako autorčino srdéčko:-)

20.12.2009 03:42:00 | susana načeva

...pěkné, vzpomínala jsem také, na tu mou chalupu...

28.10.2009 18:13:00 | strawbery

přeji aby vám to nadšení vydrželo a těším se na další pokračování

07.04.2009 11:24:00 | Lady L

Jsi rozený vypravěč. Jen škoda, že už skončilo Tvé vyprávění.

23.03.2009 10:00:00 | devcatko z jetele

Tak to me maj vsichni za nejvetsiho blazna. :) Uz se tesim na pokracovani...

13.03.2009 20:28:00 | abra

Hezky se to čte.Také mám takové pocity, když přijedeme k nám na chatu.

02.03.2009 00:13:00 | lumek

Vypadá to tak.

16.01.2009 17:14:00 | Kapka

to je spíš váš deníček než povídka?

16.01.2009 14:57:00 | S-i-mi-s-i-n-k-a

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter