místo: před IKEA na zastávce
čas: dnes ve 13:20h.
kulisy a obsazení: silnice, lavička a papírová taška s nákupem, slunce, zbytky sněhu, modré nebe, mrazivý vzduch...a já sama.
Sedím na lavičce, a čekám na autobus.
Čekám...a užívám si :
bledosti slunce,
ruměných šípků,
nahoty stromů,
rychlosti aut.
Třeba jsem tady neměla být...
Dva dny zpátky, bylo po poledni, jako je teď...
na tom semaforu u Olšanských hřbitovů
byla zelená...
a já, zatím, hloupě věřím na pravidla...
Možná jsem tady nemusela sedět...jenže - uskočila jsem včas.
Jsem tady.
Tady a teď, a užívám si...svého dechu, očí, duše...
nových sklenic na víno, v tašce na lavičce vedle mě...
a usmívám se.
Je to ono ?
jo, to bude ono... to bude ten život, nebo jak tomu říkaj; v knížkách je o tom plno, ale člověk to hned tak nepotká
skvělej nápad (roboti píšou "AlEJ", nebyla tam?)
13.02.2009 23:29:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Je to ono, když se člověk umí (a může) radovat i když zdánlivě není proč.
24.01.2009 10:06:00 | Kapka
život jenž se děje před oponou..
hlavní role TY..
název: JE to ono!
.o))
heled..ja to citim tak, ze to je vono!
22.01.2009 16:37:00 | Bean
sama nejlíp víš zda je to ono :)
jsem ráda, že si ještě můžeš užívat sluníčko tak trochu i s námi ještě v tomto životě :)
22.01.2009 15:54:00 | Romana Šamanka Ladyloba