Dobrá dcerka

Anotace: povídka obsahuje drastické a obscénní situace, a proto v žádném případě není určena dětem a mladistvím a osobám slabších povah

Byl pátek večer a já s Petrem, kterýmu nikdo neřekne jinak než Lachtan, jsme seděli
U Poctivce a klopili do sebe jednoho Kalicha za druhým. Hospodu vedl Lachtanův otec
a ve městě patřila k těm lepším. Moc často jsme tam nechodili, bylo to tam na nás moc fajnový, ale občas jsme se tam, když tam bylo míň lidí, otecko měl dobrou náladu a nechal nás tam vyřvávat, rádi zkalili.
„Ty vole, čum, vidíš tu kundičku, co teď vešla?" najednou povídá, na půl huby, Lachtan. Já se obrátím a očima rekognoskuju její tělo.
„Debile, musíš tak nápadně? Si bude hned myslet, že jí chceme vopřít vo futro a namastit jí pekáč!."
„A no jo, vole," opáčím já.
„Ty píčo, až mě z ní brní tágo."
„Kundo, dyť si v poledne U Brousků šukal s Vlaďkou na hajzlu."
„Hm, ale to už je pěkně dlouhá doba, vole. To už máš…" řekl Lachtan a podíval se na hodinky, „… no, skoro sedm hodin.“
Já jen zakroutil hlavou a dal si velký hlt piva. Ta holka si mezitím sedla k vedlejšímu stolu. Nikdy jsem jí tu neviděl, určitě nebyla odsud. Měla krásný kaštanový vlasy který jí sahaly do půlky zad, jejímu obličeji dominovaly široký lícní kosti, prsa, odhadem dvojky, byly krásně tvarovaný a nohy v černých džínech mě dost rajcovaly. Zapálil jsem si cigáro.
„Vole, ti řikám, už vim, kam dneska zapustim sémě."
"Jasně, pičo. A já du zatím vypustit rybník."
"Oukej."

--------------------

Cestou zpátky jsem to vzal přes nálevní pult a nechal si natočit další dva kousky. Pan Drbohlav si tradičně postěžoval na počet hostů a na náš konzumní lísek přimaloval, do řádně rozrůstajícího se plůtku, další dvě laťky. Namířil jsem si to zpátky k našemu stolu a zjistil, že Lachtan už mezitím změnil flek a začal kypřit půdu.
„Nesu nám další pivajze,“
„No konečně, pičo. Hele, tohle je Lucka, ale máme jí prej řikat Kim,“ odpověděl Lachtan.
„Čau, já sem Radek, ale řikej mi Milane,“ snažil jsem se být vtipný.
„Ahoj, Kim,“ řekla velmi příjemným hlasem a lehce se pousmála.
„Jasně, prej Milan, ty seš debil. Řikej mu Ráďo. Sedej, vole.“
Sednul jsem si. Připálil jsem si Cleu a přihnul si z půllitru. Hřbetem ruky jsem si setřel pěnu a zeptal se Kim odkud pochází a co tu dělá. Povídá, že je z Chebu, ale že byla s kamarádkami tady poblíž stanovat, a že se tu má zítra sejít s otcem, který prý je na stáži v Drážďanech.
Večer byl v plným proudu, lili jsme do sebe piva co se dalo (všichni tři), já rozbaloval druhý Cley, Lachtan se prohrabával v rozkroku a Kim se stále svůdně usmívala. Dozvěděli jsme se, že je jí sedmnáct a že studuje gympl s bůhvíjakým zaměřením. Má starší sestru, mladšího bratra, irskýho setra, perskou kočku a kanárka bez hlavy, pohřbenýho na zahradě u altánku. Dali jsme si dohromady, že pochází z lepší rodiny. Vůbec se však nechovala nějak povýšeně, ač jí muselo být jasný, že je ve společnosti dvou flákačů, individuí bez budoucnosti.
Schylovalo se ke druhý hodině a my jsme byli značně posilněni litoměřickým Kalichem. Místnost, zahalená do směsice kouře ze všech možných značek cigaret, už byla z poloviny prázdná. Na záchodě se mi nějak víc zamotala hlava, a tak jsem se raději vymočil v sedě, abych tam s sebou nešvihnul na ty pochcaný kachlíky. Taky mě trochu pobolívala hlava a zvedal se mi kýbl. Připálil jsem si poslední cigáro, abych to všechno zahnal a stojíce u umyvadla, dívaje se na sebe do zrcadla, jsem dlouze popotahoval. Nedá se říct, že by mi to pomohlo, ale tělem se mi začal rozprostírat příjemný pocit a já se cítil uvolněnější. Pak to ale přišlo, a přišlo to tak rychle, že jsem se nestačil ani předklonit. Všechno to ze mě vylítlo. Pivo, znojemská pečeně a babiččin štrúdl, všechno pěkně promíchaný se vyjímalo na zrcadle přede mnou. Snažil jsem se to trošku setřít rukávem, ale spíš jsem to ještě víc rozmazával, a tak jsem se radši zdekoval. Když jsem došel zpět ke stolu, Lachtan na mě, že jdeme k němu. Pohledem jsem změřil Kim, co ona na to. Ta se však jen nevinně pousmála na souhlas. Chudinka nevěděla do čeho jde. Pak jsme zaplatili a šli.

--------------------

K Lachtanovi jsme dorazili celkem bez povšimnutí. Tím chci říct, že na to, jak jsme byli na kaši, jsme neztropili žádný velký kravál či škody na majetku ve vlastnictví státu. Výšlap čtyř pater mi značně hnul se střevy, udělalo se mi opět děsně zle. Moře piva se ve mně převalovalo a chtělo ven. Rychle jsem si to namířil do koupelny, praštil za sebou dveřma a strčil hlavu do mísy. Teď už ze mě šlo jen pivo. Žlutá voda naplnila hajzlík až do poloviny. Hubu jsem si utřel do mikiny, vstal a spláchnul. Bylo mi líp, o dost.
U umyvadla jsem si opláchnul obličej a chvíli se pozoroval v zrcadle. Potřeboval jsem oholit a vlastně i ostříhat. Vypadal jsem jak vágus.
Vrátil jsem se zpátky do pokoje. Lachtan s Kim byli v posteli a líbali se. Přesněji řečeno, Lachtan líbal Kim a rukama jí rejdil po celým těle. V rozkroku jsem zaznamenal jistý pohyb. Rozepnul jsem si poklopec, abych nebránil přirozenýmu.
Lachtan mezitím pokročil a Kim už měla na sobě jen kalhotky. Její nádherný kozy vypadaly z dálky pevný a akorát do ruky. Pohled na ty dva mě značně rajcoval. Nevydržel jsem, vstal, sundal si kalhoty a lehnul si k nim. Lachtan mi férově Kim přenechal a já ji začal dráždit na těch nejintimnějších místech. Prsty jsem jí dráždil poštěváček a lehce ji kousal do bradavek. Když byla Kim řádně vzrušená, opět jsme se vystřídali.
Na Lachtanovi bylo vidět, že je nadrženej, jak ženská, kterou právě pustili z lochu. Skočil na Kim, serval jí kalhotky a narval jí ptáka do kundy až po koule. Kim jen vyjekla
a jak Lachtan přirážel, tak vzdychala, pěkně do rytmu. Po chvíli mě to její vzdychání začalo jít na nervy, a tak jsem jí do pusy naspal svýho macka, kterýho Kim začala poslušně kouřit.
Lachtanovi se zřejmě líbilo, jak mi ho Kim bafá, tak že prej chce taky. Já jsem si však Kim položil na břicho, no spíš do pokleku a začal ji brát zezadu. Lachtan si mezitím lehnul na záda a Kim mu ho mohla pohodlně kouřit. Byla zlitá pod obraz, v naprostým transu a totálním rauši. A byla sviňsky dobrá! Za takovou šukačku bych klidně i zaplatil.
Přirážel jsem plynule a důrazně a pak jsem do ní poslal notnou dávku svýho semene. Jen to zašumělo. Vyndal jsem z ní svýho klacka a odpotácel se do křesla. Lachtan ještě neměl dost a zaujal moje místo. Narval čůráka Kim do prdele a přirážel. Přirážel o dost tvrději a rychleji než já. Začal jsem si ho levou rukou honit a pak jsem něco zahlídnul. Zdálo se mi, že jak Lachtan nepříčetně šukal Kim do análu, tak se Kim při jednom tom přiražení praštila do hlavy o ústřední topení.
Nechal jsem to být a dál si ho honil. Levá ruka se mi unavila, a tak jsem musel pokračovat pravou. Lachtan se mezitím udělal, svalil se na postel a na zádech hlasitě oddychoval. Kim ležela nehybně na břiše. Těsně před vystříknutím jsem z křesla vyskočil a obrátil jí na záda s úmyslem naplnit jí pusu svým ejakulátem. Pohled který se mi naskytnul mě ale zarazil a kurevsky vyděsil. Prostěradlo bylo potřísněný krví, pomalu se řinoucí z její hlavy. Oči měla dokořán otevřený, ani se nepohnula. Tak jsem se přeci nemýlil.
„Do prdele, vole, průser!“ zařval jsem. Lachtan pořád zhluboka oddychoval a vůbec nevnímal.
„Kurva, řikám, že sme v píči,“ kopnul jsem do něj.
„Co je, vole? Sem vyřízenej, zapíchejte si sami,“ odpověděl unaveně.
„Drž hubu!“ okřiknul jsem ho, „Je tuhá, vole!“
„To já taky, a nevotravuj furt,“ a se zavřenýma očima dál odfukoval.
„Řikám ti, kurva, že je mrtvá, v pánu, exla!!!“
„Co to meleš, vole?“
„Podívej se sám.“
Lachtan se převrátil na bok, podepřel se loktem a mlčky zíral na Kim. Civěl na ní dost dlouho, až mě to znervózňovalo. Pak se na mě podíval a říká:
„Vobleč se, vodnesem jí do sklepa.“
„Cože?!“
„Vodnesem jí do sklepa,“ zopakoval Lachtan.
„Ses posral?! Musíme zavolat fízly nebo záchranku, třeba ještě není mrtvá.“
Lachtan s Kim zacloumal a zkusil nahmatat puls.
„Je, vole,“ řekl s klidným hlasem.
„Kurva!!!,“ zaklel jsem ostře, „Musíme na fízlárnu, dělej!“
„Hovno! A neřvi, do píči!“
„Jak hovno? Co neřvi?“ zeptal jsem se už tišeji.
„Vodtáhnem jí do sklepa.“
„Do jakýho sklepa, furt, co to pořád žvaníš? A jak můžeš bejt, do prdele, tak klidnej?!“
„Mám plán. Dobrej plán, neprůstřelnej.“
„To mě poser! Jakej plán? Vyklop to.“
„Ne!“ řekl Lachtan důrazně.
„Jak, ne?“ zeptal jsem se ho. Neodpověděl. Bylo ticho. Trochu jsem se uklidnil. Přemýšlel jsem nad tím, co by znamenalo jít na policii. Když jsem si to dal celý dohromady, vyšel z toho pro nás kriminál.
„Vodnesem jí do sklepa,“ zopakoval Lachtan již po několikátý a narušil to ticho, který naplnilo místnost.
„Dobře.“
„Dojdi do koupelny pro pytel. Je v tý skříňce pod umyvadlem.“
„Řekneš mi ten plán?“
„Teď ne,“ odpověděl s vážným výrazem ve tváři Lachtan. Donesl jsem z koupelny pytel, Kim jsme do něj napěchovali a zavázali ho. Lachtan mi hodil klíče od sklepa a pak si pytel přehodil přes rameno a já šel zkontrolovat chodbu. Chodba byla prázdná, a tak jsme se do sklepa dostali bez větších problémů. Když ovšem opomenu situace, kdy si Lachtan počínal dvakrát dost neomaleně a praštil s Kim o zeď a já pak musel krev, z lakem natřený zdi, důkladně setřít.
Klíčem jsem otevřel dveře od sklepa a podle Lachtanových instrukcí jsem se vydal doleva. Lachtan, už dost stahanej, šel za mnou. Na konci chodby byly velký plechový dveře, který jsem otevřel druhým klíčem. Za nimi byla malá, prázdná a silně zatuchlá místnost s hliněnou podlahou a dvěmi dveřmi. Lachtan fláknul s Kim o zem dost nevybíravým způsobem a vyndal ze zadní kapsy kalhot samostatný klíč.
„Tak, vole,“ povídá, „di nahoru a nech mě to tady dodělat?“
„Dodělat?“
„Dodělat. Za dvě hodiny sem tam,“ řekl Lachtan s ledovým klidem.
„Co myslíš tím ‘dodělat’?”
“O to se nestarej a buď v klidu,” odpověděl s úsměvem na tváři. Mě to ale moc neuklidnilo. Jen jsem kývnul na souhlas a dal se na odchod. Když jsem vycházel ze sklepa, zaslechnul jsem za sebou v dálce zamknutí dveří. Zastavil jsem se a na chvíli se zaposlouchal. Stál jsem v naprostým tichu a strnulosti asi čtvrt hodiny. Zdálo se mi, že slyším střídavě dva zvuky. Něco podobnýho sekání dříví a pak jakoby zvuk nějakýho mechanickýho stroje. Byl jsem zmatenej. Potichu jsem zavřel dveře, vyšel nahoru a jen tak v oblečení si lehnul do postele.

--------------------

Probudil jsem se. Hodinky ukazovaly tři čtvrtě na deset. Lachtan ležel vedle mě a ještě spal. Vstal jsem a šel do koupelny. Vysral jsem velký pivní hovno a spláchnul. V koupelně se mezitím udělal nějaký smrad, tak jsem otevřel okýnko. Umyl si ruce a pak jsem si všimnul něčeho divnýho. Sprchový kout byl jakoby špatně spláchnutý. Na kachlíkách a podlaze byly patrný červený skvrny. Moc jsem to nezkoumal, ale zdálo se mi, že se jedná o krev. Vrátil jsem se zpátky do pokoje. U hlavních dveří ležel velký napěchovaný bágl. Lachtan seděl na posteli a kouřil.
„Co to je?“ zeptal jsem se.
„Co?“
„V tom báglu.“
„Kim.“
„Cože?!“
„Kim,“ zopakoval Lachtan klidně. Koukal jsem na něj dost překvapeně a nevěřícně. Šel jsem ke dveřím a batoh otevřel. To co jsem viděl, mi neudělalo dobře v žaludku. Kdybych měl ještě co vyzvracet, zeblil bych to tam řádně. Lachtan jen v klidu kouřil a čuměl na mě. Když se mi žaludek zas usadil na místo, chvíli jsem jen civěl na ten bágl. V hlavě mi začalo šrotovat a po zvážení všech skutečností a urovnání si to v hlavě mi došlo, že Lachtanův plán je sviňsky dobrej.
„Ty vole, to je síla,“ vypadlo ze mě.
„Je, ale byla to jediná možnost.“
„Vymyslels to dobře, píčo,“ pousmál jsem se.
„Já vim, děvko. Ale ještě není hotovo, ještě zbejvá poslední krok.“
„Jakej?“
„Uvidíš. Poď, vole.“ Lachtan se zvedl z postele, típnul cígo, hodil na sebe tričko Iron Maiden, na záda hodil bágl a šli jsme.

--------------------

Dovalili jsme k „Poctivci“ v půl jedenáctý a deset minut, dvacet minut před otevřením.
„Něco sem ti přines,“ povídá Lachtan, když nám přišel jeho fotřík otevřít. Lachtan s otcem šli do kuchyně a já se posadil k našemu stolu. Zase na mě začalo jít sraní, tak jsem si připálil Cleu a zhluboka popotahoval. Za pár minut se Lachtan vrátil s dvěma orosenýma
a bez báglu. Chvíli jsme jen tak v tichosti srkali pivo a pak jsem zahlídnul, jak pan Drbohlav píše křídou na tabuli toto: Specialita dne – kančí karbanátky 43,- Kč. Opět se mi zvedl kufr a já ho znova vrátil na svůj flek velkým hltem piva.
„Ty krávo!“ zmohl jsem se jen a podíval se na Lachtana.
„No, poslední část plánu byla uvedena v praxi,“ použil Lachtan, na něj dost nezvyklý literární obrat. Já jen nazdvihnul obočí a opět ponořil nos do půllitru. Pak se přivalil Lachtanův otec s karbanátkem v ruce a s umaštěnou hubou povídá:
„Hoši, nechcete ochutnat? To maso, co jste přinesli, je výborný.“
Na zlomek vteřiny jsme se s Lachtanem střetli pohledy.
„Ne, díky, nemáme hlad,“ zareagoval promptně.
„Aspoň neubude,“ odpověděl pan Drbohlav a namířil si to zpátky do kuchyně. Nechali jsme si natočit další dva ušatý a jen tak o něčem kecali, kouřili a čas plynul.
Schylovalo se k půl jedný a aby toho nebylo málo, vešel téměř dvoumetrový pařez s asi sto pětadvaceti kily živý váhy a sednul si ke stolu vedle nás. Objednal si pivo a začetl se do jídelního lístku. Listoval jím značnou dobu a spíš než, že v něm četl, tak se rozhlížel po lokále. Zdálo se mi, že nějak moc často civí na nás dva. Snad, že jsme nejblíž, říkal jsem si, ale bylo mi to divný. Pak ten chlap vstal a namířil si to, kurva, k nám.
„Pánové, vy vypadáte jako pravý štamgasti, a že vám ve městě nic neunikne, nepotkali jste náhodou včera cizí holku, sedmnáctiletou?“ povídá.
„Včera jsme potkali hodně holek, co?“ zareagoval Lachtan opět pohotově, „Jakou holku máte na mysli?“
„Můžu se posadit?“ a bez čekání na odpověď si dřepnul vedle mě. „Taková pohledná brunetka, Lucie se jmenuje. Víte, ona dcera byla s kamarádkami na čundru a máme se tu sejít v hotelu. Víte, já se vracím z Drážďan a jsme domluvený, že jí tu vyzvednu a pojedeme spolu domů.“
„A-ach tak,“ začal Lachtan už krapet nejistě, „to je náhodička,“ pokračoval dál, „včera jsme s ní opravdu chvíli poseděli. Jestli to teda byla vona, že jo?“ obrátil se na mě.
„N-n-no, jo, ten popis by seděl a myslim, že opravdu řikala, že se menuje Lucka. My sme už byli drobátko nalitý…“
„Vypili jsme s ní asi dvě piv a pak jsme jí doprovodili až do hotelu,“ zasáhl Lachtan.
„To jsem rád, že je v pořádku,“ řekl ten chlap, Kimin otec, s úsměvem a viditelně se mu ulevilo, „jaký štěstí, že narazila zrovna na vás, takový slušný mladíky. To od vás bylo pěkný.“
„Jo, to se rozumí,“ řekl Lachtan. Já jsem z tý konverzace a celý tý situace už opravdu nemohl. Lachtan dělal nenápadnýho, a tak jsem radši nic neříkal a čuměl do piva, krátce popotahoval z Cley a prostě držel hubu. Přál jsem si, aby ten chlápek už zvednul tu svojí ohromnou prdel a vypadnul. A to jsem ještě netušil, že přijde třešnička na závěr…
Vstal jsem se a odtáhnul na hajzl. Vycákal jsem nějaký ty decinky Kalicha a namířil si to zpátky. Když jsem se vrátil, cítil jsem se žďabínek líp, ale věru jen na chviličku. Sednul jsem si a přede mnou přistál další půllitr. Řádně jsem si přihnul a podíval se na Lachtana. Ten mi očima naznačil, abych se podíval na našeho přísedícího. A pak jsem viděl něco co mě totálně odrovnalo a, ten den již naposledy, zvedlo kýbl. Otec Kim měl na vidličce kus „kančího“ karbanátku a strkal si ho do huby. Maso válel v držce a důkladně ho přežvykoval. Bylo vidět, že si ho řádně vychutnává a pak z něj vypadlo:
„Pane vrchní, to je naprostá delikatesa. Tak vynikající karbanátky jsem ještě nejedl!“
Ze židle jsem vystřelil jak sovětský MIG 21 a letěl směr „páni“. Všech těch pět desítek jsem hodil do pisoáru. Lachtan se přiřítil hned zamnou a vrhnul ty svoje desítky do umyvadla. Utřel si hubu do rukávu, narovnal se a řekl:
„No, vole, to bysme měli!“