Moje láska z Písku 3

Anotace: ...psáno pro asicr.blog.cz ...

5.

Ráno je teplejší, než jsme si mysleli, přece jen jaro nabírá na síle a ranní paprsky hřejí. Nastavujeme nedočkavě tváře slunci a pomalu se loudáme z hotelu přes Alšovo náměstí k průchodu do parku.

„Je tady nádherně viď, Marku?“

„Je nádherně. Voníš mi po zralých broskvích a v očích máš zas tu zvláštní jarní směs štěstí a nostalgie. Co víc si mohu v této chvíli přát. Snad jen… mrzí mě, že naše láska nemá svobodu, i když by si ji tolik zasloužila. Je skoro až k smíchu, že bohyně lásky „Hathor “ je zároveň i její zabiják. Chová se k nám jako trhovkyně, kšeftuje s torzy našeho podvědomí, našich těl v halekajícím hloučku …láska za kačku.“

„Myslíš, že si lásku vzájemně kupujeme? Že prostituujeme, že jsme něco jako černý prach z ráje, který nám zakryje oči? Tak proč si tedy pokaždé dáváme naděje milováním, polibky i slovy? Myslíš, že jme zdivočelé děti noci, lákající s pomocí atmosférických živlů sami sebe do pasti?. Naše láska, Marku, není bolest užívaná jako lék, opakovaně. Je to víc. Je to exploze, je to emoční výboj dosahující ke hvězdám. Je to v útržcích prožívaný monstrózní hymnus lásky a možná i naděje.“

Procházka parkem je příjemnou, šťavnatou a osvěžující relaxací. Po pěšinách okolo hudebního pavilonu poskakují první nedočkavé děti do škol a v korunách vzrostlých stromů zní notoricky známý, rozpoznatelný ptačí chór podbarvený rytmikou aut projíždějících okolo parku. Držíme se za ruce jako mladí milenci, tak jak to máme rádi a povídáme si o všem možném.

„Už mám docela hlad, Marku pojď, zajdeme si do kavárny něco malého slupnout.“

„Jsem pro, když přijmeš mé pozvání, taky mě to mohlo napadnout dříve než tebe.“

6.

V zapadlé kavárně „U Vavřiny“ je krásně útulno, klid a skoro žádní kavárenští povaleči, kromě nás a několika mužů, zřejmě starších městských úředníků, popíjejících v klidu ranní kávu a čtoucích čerstvý denní tisk. Koho jiného taky čekat v půl osmé ráno v kavárně... Objednávám Martě její oblíbený zelený čaj „Pouštní růži“ a jeden třený rohlíček, sobě pak, kvetoucí čaj „Sluneční paprsek“ s ostružinovým zákuskem.

Marta vypráví o svých dětech. Poslouchám její příjemně, medově znějící hlas a přistihuji se, že ztrácím význam slov, které se linou z Martiny smyslně plných rtů. Užívám si jen ten hlas, tolik svůdný. Nejraději bych jí teď hned, na kolenou, vyznal lásku. Copak ale smím pošilhávat po jiných snech? Ne!

7.

Kdybych Marka neznala tak dobře, řekla bych, že je do mě bláznivě zamilovaný. Všechny ty polibky na tvář, ústa a do vlasů, během procházky a povídání v parku jsou ovšem velmi příjemné, každý jeho dotek, přiblížení ke mně je velmi vzrušující až elektrizující. A voní. Docela by mě zajímalo, co ta jeho Jana dává do prádla. Nejraději bych se otočila, šla zpátky do hotelu a praštila s ním na postel.
Vážně jsem potvora. Je čas něco malého slupnout, s Markem ještě počkám.

Líbí se mi, jak je Marek pozorný, pamatuje si, co mám ráda a objednává mi zelený čaj „Pouštní růži“ a třený rohlíček. Cítím se jako v ráji. Z reproduktorů je slyšet příjemná sexy funky hudba potrhující tuto skoro žhavou chvilku. Abych Markovi nenavrhla místo pití čaje milování, raději vyprávím o svých dětech. Vděčné téma pro každou příležitost, i když zrovna teď mám pocit, že mě můj sladký milenec neposlouchá. O čem asi sní? Řekne mi to? Určitě ne.