V rytmu salsy do všudypřítomné osamělosti - devátá část

V rytmu salsy do všudypřítomné osamělosti - devátá část

Anotace: Viktor pozve Helenu na drink. walome.pise.cz

Salsa párty

Viktor se chystal dostát svému slovu. Jakmile vešli s Petrem a Michaelou do salsa klubu, rozhlédl se pomalu po místnosti. Doufal, že se zde Helena tentokrát ukáže – bylo by to ideální – Kristýna tu dnes není, má perfektní možnost vyzvat k tanci někoho jiného.

A skutečně. Seděla na barové židličce, pomalu potahovala z tenké cigarety a hubenými prsty objímala sklenici s cuba libre. Viktora nepřekvapilo, že kouří slimky. Malinko ho překvapilo, že vůbec kouří, ale ty tenké cigarety se k ní hodily. Byly křehké stejně jako ona.

Já sem vůl, zasmál se sám sobě, když se mu vybavilo tohle srovnání. Vzpomněl si na bývalou přítelkyni. Taky kouřila slimky. To už je ale hodně dávno, co se viděli naposledy. Tenkrát z toho byl špatný několik dní, Richard mu pořád domlouval, ať už se začne chovat jako chlap, že fňuká jak nějaká puberťačka. Jenomže jemu se to mluvilo. V té době už chodil se Simonou a od té doby se nerozešli.

Pro Viktora to byl nejtěžší rozchod v žiovtě. Dlouho se z něj dostával. Ne, že by seděl doma a plakal u romantických filmů s kýblem zmrzilny v ruce. Obden však chodil do hospod, kašlal na školu, zůstával raději doma a s nikým nemluvil. Nerad na to vzpomínal. Raději následoval Petra s Míšou, kteří zasedli první prázdný stůl, který jim přišel do cesty. Po chvíli přišel barman, oni si objednali a začali si povídat. Michaela sledovala účastníky open class, jak napodobují pohyby Miloše a jeho neznámé tanečnice.

"Až skončí, půjdem si trsnout, ne?" zašvitořila Míša.

"Určitě. Co ty?" kývnul směrem k Viktorovi Petr.

Ten upil redbulla s vodkou, uvědomil si, že si ho zapomněl objednat bez citrónu, a pokrčil rameny. "Támhle sedí Helena. Zkusím se jí zeptat." Řekl to jakoby nic. Je to moje učitelka tance, tak je přece normální, když si s ní chci zatančit.

"Jasně, dobrej nápad," souhlasil Petr.

Tanečníci zatleskali, Miloš si došel na bar objednat pití a chvíli rozmlouval s Helenou. Poté se odebral do koutu s hudební technikou. Petr se zvedl ze židle, vzal Michaelu za ruku a už s ní mířil na taneční plac. Míša se nejdřív zdráhala nechat u opuštěného stolu kabelku, ale Petr jí sebral a odnesl k Milošovi.

"Zdravim, může si tady kamarádka nechat kabelku? Nechce jí nechávat u stolu."

"Určitě," kývnul Miloš a dál se věnoval počítači s přichystanými skladbami.

Viktor dopil redbull, objednal si další a vyrazil k Heleně, která si až doteď povídala s nějakým mladým klukem, ale nyní u baru seděla sama.

"Dobrý večer," pozdravil Viktor. Podívala se na něj a usmála se.

"Dobrý. Takže jste se přišel podívat..."

"Nojo. Když už se to učim, tak abych si to taky někde vyzkoušel, že jo."

"No jasně."

"Ale..." a teď to přijde "bohužel tak trošku nemám s kým tančit. Tak mě napadlo, že bych vás vyzval k tanci."

Chvíli nic neříkala, pak přikývla, vlasy se jí trochu posunuly do očí. Zastrčila se jeden pramen za ucho, seskočila z barové židličky a už mířili na taneční plac.

"Budem si tykat, ne?" navrhla. "Helena."

"Viktor."

"Tak se ukaž."

Viktor náhle znervózněl, protože se uvědomil, že po čtyřech lekcích neovládá prakticky nic kromě základních kroků, které nevypadají nijak extra ve srovnání s ostatními páry. Dokonce i Petr a Míša předváděli akčnější taneční kreace, které sice měly k salse daleko, ale alespoň to nějak vypadalo.

"Nemusíš dělat nic speciálního," uklidnila ho Helena, když pocítila jeho nepříliš jisté vedení. "Za čtyři lekce nemůžeš bejt mistr světa."

"No jasně," zasmál se. Malinko se uklidnil.

"Byl jsem tady už minule," pravil.

"Jo? Já ne, musela jsem si něco zařídit."

"Všimnul jsem si....Miloš tady ved tu open class a najednou k němu přitančila nějaká cizí ženská," zasmál se.

"No jo, to je Verča. Dělá s Milošem tyhle open class, já na ní zaskakuju jenom když nemůže."

"Aha...jak často vlastně máte ty lekce?"

"No každej den, pondělí až čtvrtek. V pátek je škola zavřená, v sobotu tam bývá salsatéka, což je to samý jako tohle, v neděli se uklízí po salsatéce a v pondělí zase od znova."

"Hustý," zhodnotil Viktor a změnil taneční krok.

"Jo. Ale mě to baví."

"No to asi musí, jinak je to dost náročný."

"A co děláš ty?" zeptala se s úsměvem.

"Em...v bance."

"Takže kravaťák," dovolila si malý žert.

"Přesně. Je to ta nejnudnější práce na světě."

"Není," usmála se. "Znám nudnější."

"Jo? Co děláš ty?"

"Na recepci v jednom baráku kousek od Anděla." Helena tu lež vyslovila bez nějakého zaváhání. Roky už jí měla nacvičenou.

"Takže taky kravaťačka. Musíš mít nějaký lepší oblečení, ne?"

"No vlastně jo."

"A baví tě to?"

"Hele, docela i jo. Ale někdy je to taky nuda."

Viktor na chvíli zmlkl a soustředil se na další taneční krok. Zatím měl z tance s Helenou dobrý pocit. Nejradši by se s ní bavil celý večer.

"Můžu tě pak pozvat na panáka."

"Můžeš."

"Fajn. Tak až skončí tahle písnička?"

"Dobře," souhlasila.

Miloš zkontroloval připravené skladby a pohlédl k baru. Helena seděla u něj, zamyšleně sledovala pracující barmany. Miloš si vzpomněl na to dnešní ráno, když si naléval džus do skleničky a ona tam vešla, rozespalá, už oblečená.

"Dáš si něco k snídani?"

"Ne, musím jít do práce. Děkuju ti za všechno. I když za tu vodku bych ti děkovat neměla," sáhla si demonstrativně na čelo, ale Miloš viděl, jak jí cukají koutky.

"Hele kdybys někdy něco potřebovala..."

"Já vím. Seš hodnej." Přišla k němu a objala ho, políbila ho na tvář, odešla z kuchyňky, slyšel jen šustění bundy a zabouchnutí dveří. A byla pryč.

Se sklenicí džusu v ruce přešel do ložnice a uvědomil si, jak to v ní voní. Kdyby si nepřipadal jako fetišista, nejradši by to povlečení ani nesundával. Chtěl, aby tahle vůně z jeho bytu nikdy nezmizela. Když si to uvědomil, opřel se o futro dveří a promnul si oči.

"Doprdele," řekl do ticha a zamýšlel se nad tou absurditou, která se v něm někde zrodila. Znám jí tři roky. Tři roky. Odložil sklenici s džusem na stolek v předsíni a začal stahovat povlečení.

Teď se díval na její záda v hnědém tílku a na chvilku zapomněl na všechno okolo.

"Zdravim, může si tady kamarádka nechat kabelku? Nechce jí nechávat u stolu."

Miloš se ohlédl a uviděl jednoho z pondělních studentů. "Určitě," přikývl a vrátil se k seznamu skladeb. Po chvíli zaregistroval jiného pondělního studenta, jak přišel k Heleně a začal se s ní bavit. Jindy se nad těmi zoufalci usmíval, dobře věděl, že Helena je krásná holka a dařilo se jí učarovat už hodně chlapíků, kteří se později snažili o její přízeň. Vždy se bavil nad tím, jak se jí pokouší na parketu předvést, co se na lekcích salsy naučili. Taky věděl, že snad každý tanečník jí později pozval na drink, ona ho s díky přijala, považujíc to za společenskou slušnost, kdežto oni si mysleli, jak jí nemají v kapse, nebo rovnou v posteli.

Jenže tentokrát se Miloš neusmíval. Sledoval Helenu a studenta, jak míří na taneční plac a začínají tanec, který se po čtyřech lekcích předvést dá.

Sledoval pár dlouho, než si uvědomil, že tohle se nemůže dít. Nemůže takhle na ní myslet. Nikdy se mezi nimi nic nestalo a není dobrý nápad, aby se něco dělo teď. Jsou taneční pár. Přátelé. Ví o ní to, co nikdo jiný, jsou spolu skoro každý den. Ona s někým sem tam chodí, on s někým sem tam chodí. Společně se o vztazích baví a řeší své problémy.

Jenže ať se Miloš snažil chovat a myslet rozumě, druhá část jeho já byla silnější. Opustil tedy hudební kout, obešel taneční plac, kývl na Helenu, která se jeho směrem usmála a vešel na toalety. Tam si odložil brýle na umyvadlo, opláchl obličej, otřel jej papírovou utěrkou, tu hodil do koše, vzal si brýle, chvíli na sebe zíral do zrcadla a když někdo otevřel dveře, odešel. V tu dobu už Helena zase seděla u baru. Bohužel tam seděla s ním.

Viktor mávl na barmana, objednal si drink pro sebe a pro Helenu. Poděkovala, zapálila si cigaretu a dala si nohu přes nohu, což byl na barové židličce obstojný výkon.

"Nabídla bych ti cigaretu, ale chlapi slimky moc nekouřej, co? Kouříš vůbec?"

"Někdy," přiznal. "Když přijde chuť. Zřídka."

"Jak tě to zatím baví? Salsa?"

"Ale jo, baví...jenom škoda, že nikdy nebudu tak dobrej jako vy s Milošem."

Zavrtěla hlavou. "Hele když budeš chtít, budeš. Jako...hele budu upřímná, jo? Ty první dvě lekce jsem si říkala, že s tebou to nebude snadný. Ale včera ti to šlo fakt dobře."

"Jo?" Viktora její hodnocení potěšilo, po těle se mu rozlil pocit pýchy a jakéhosi uspokojení. "To jsem rád."

Helena se chvilku dívala někam za Viktora, poté neznatelně kývla směrem za jeho záda. "Ti dva spolu nechoděj?" zeptala se.

Viktor se otočil a zahlédl Petra a Míšu, jak sedí vedle sebe a povídají si, celí rozesmátí.

"Ne."

"Škoda, ten chlap je do tý holky blázen."

"Vážně jo? Jak to jako poznáš?"

Pokrčila rameny. "Tak se na ní dívá..."

Viktor si tedy nevšiml, jak se Petr na Michaelu dívá, ale rozhodně už od minulého týdne zastával názor, že Petr tu holku rozhodně chce. Ať už je do ní blázen nebo ne. Teď se ale Viktor zamyslel nad tím, jestli by měl někam Helenu pozvat. Ale nakonec se rozhodl, že to neudělá. Kdyby odmítla, zkazily by se tak další hodiny salsy.

Chvilku si ještě povídali, pak Helena pohlédla na hodinky a povzdechla si. "Budu muset domů...zejtra mám ranní."

"Jasně," prohodil chápavě Viktor. "Tak se uvidíme příští tejden."

"Určitě," usmála se. "Děkuju za drink."

"Není zač."

Obešla parket a zamířila k Milošovi. Sáhla si za něj pro kabelku. "Jdu domu. Měl jsi pravdu, tady to bylo lepší než kdybych seděla doma," řekla mu. On se díval na obrazovku počítače a vypadalo to, že si jí ani nevšiml. Poté se však na Helenu podíval a přikývl. "Nechceš hodit domu?"

Helena se usmála, pohladila ho po rameni a zavrtěla hlavou. "Kdy se vrací Bětka?"

"Zejtra."
"To je dobře," řekla Helena a raději se otočila k odchodu. Zamáváním se rozloučila s Viktorem, který už zase seděl u stolu s tím chlapíkem v košili a tou blondýnou, sundala si kabát z věšáku a vyšla do zimy. Cestou domů přemýšlela nad tím, jestli se Miloš tvářil jinak než normálně.
Autor Walome, 13.03.2009
Přečteno 294x
Tipy 1
Poslední tipující: Elwig
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Tak došlo na další nudnou hodinu výpočetky a tak si čtu :-)jindy teď totiž moc času nemám. Ale je to dobré nejen pro ukrácení dlouhé chvíle. Docela mě zajímá, jak se bude Viktor dál snažit o Heleninu přízeň a jsem rád, že nemusím čekat, až dopíšeš další díl :-) Jdu na něj hned :-)

14.05.2009 11:23:00 | Elwig

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí