Štěstí, které má jméno

Anotace: Je to o mé kobylce.. ani ne tak o mé.. moje není ale je moje milovaná..toto možná není až tak zařivný, veselí nebo smutný.. ale je to ze života.. je to psáno srdcem, poržito tělem.. a žito duší..

Ahojík,předem se chci omluvit za chyby v mém příběhu.

Chci vyprávět o klisně Anglického plnokrevníka Vigině..
Když jsem začala chodit do jednoho nejmenovaného jezdecké klubu,začínala jsem tím, že jsem jen házela hnoje.Postupem času jsem si získala důvěru u majitelky která mi začala půjčovat jejího závodního koně.
Jednoho dne k nám do stáje přišla milá paní, se 3 koníkama a 1 poníkem na ustájení.
Hned jak jsem je viděla..zalíbila se mi krásná černá kobylka se šňupkou a krásným jménem VIGIA,které je 19 let.Bohužel jsem se dozvěděla, že se o ni už začala starat moje tehdejší kamarádka ze stáje.. Ale přišel jeden den a majitelka koní chtěla jet na vyjížďku, ale copak na tmavou kobylku nebyl jezdec.. kamarádka nebyla ve stáji.. a majitelka Viginky se mně zeptala jestli bych na ní nechtěla jet já.. ale, že si mám dávat pozor , že je hodně divoká.
Řekla jsem si :“ tak co.. když spadneš tak spadneš ,to se ti může stát kdykoliv“ a přikývla jsem!
Šly jsme si pro koníky do ohrady.. když jsme je měli nasedlané, všichni ze stáje nám popřály štěstí a my jsme si nasedly na koně.Řeklo se, že se půjde jen krokem, ale ve chvíli kdy jsem dosedla do sedla se, zdánlivé klidná kobyla jen trochu ušklebená, změnila v nezkrotnou „potvoru“ začla raplit,couvat.. ale tak co.. ale vyjeli jsme.. celou cestu si pofrkávala.. pohazovala hlavou a když jsme vjeli na louku začlo takový malí rodeo.. vyhazovala.. najednou se rozběhla..najednou uskočila.. najednou zastavila.. no prostě :“stará koza“.
Když jsme se vrátili bavila jsem se s její majitelkou a ta mi řekla, že Vigi běhávala dostihy,skákala parkury a teďka jezdí western.. Zároveň se mne majitelka zeptala jestli bych se o Vigi nechtěla starat radši já,protože jsem jí prý skvělě zvládla na vyjížďce..
Samozřejmě jsem přitakala.. ale neuvědomovala jsem si..co se od té doby bude dít..přece jenom přebrala jsem mé kamarádce koníka o kterého se chtěla starat ona..
Samozřejmě jsme se postupem času spolu přestaly bavit..
Jeden den jsem chtěla vzít Vigi na procházku na ruku ale co to?kobyla kulhá a ne málo..
Okamžitě jsem volala majitelce stáje která volala majitelce Viginky.. musel přijet veterinář, protože se noha Vigi nelepšila ani po chlazení.. Pan veterinář nám řekl, že je to zánět spěnkového kloubu a musí dostat antibiotika a Vigince se musí noha min. 10 x denně chladit,a musí mít naprostý klid..takže žádný výběh!Bylo mi jí strašně líto,když jsem viděla jak stojí v boxe,nožka ju musela určitě hodně bolet a já jediný co jsem jí mohla pomoct tak jsem ju vytáhla nožku jí ostříkala a nechala ju napást..nic víc se pro ni nedalo dělat..
Po 3 měsících ustavičného chlazení ledovou vodou.. Přijel pan veterinář a díval se jestli ještě nekulhá a tak.. bylo to v pořádku a Viginka se začala zase dávat do výběhu s ostaními ale vrátilo se jí to..ale už ne takovým stylem..Když se vyléčilo i toto řeklo se, že se na ní zkusí sednout..
První ježdění bylo takové všelijaké..chvíli chodila v klidu ale najednou vystřelila z místa vyhodila si a letěla.. když jsme zastavili vypadala spokojeně a šla si v klidu dál..
Od té doby jsme spolu začli jezdit denně..
Za pomoci bývalých přátel jsme se spolu zlepšovaly a zlepšovaly.. ale byla jsem mladá a blbá koza.. s Viginkou jsem dělala moc..prostě jsem ju přetěžovala..Neuvědomovala jsem si, že je jí 19 let..Byla jsem šťastná z toho, že už pro nás není problém nacválat bez vyhazování i na ohlávce,zaskákat si něco malého na ohlávce.. Přišel den.. kdy majitelka přijela po dlouhé době do stáje a zděsila se pohledem na Viginku.. která byla hubená..Dostala jsem zákaz na ní jezdit.. ale mohla jsem si za to sama..
Asi 3 dny na to mi Viginka odjela do nového domova a já se s tím začala smiřovat..
Ale po nejmenovaných problémech ve stáji jsem se zeptala majitelky Viginky jestli bych se k ní mohla vrátit.. byla jsem ráda, že mě přijala zpět k Vigince..
Rozhodně můj návrat k ní nebyl jen kvůli problémům..ale i kvůli tomu,že se mi po Vigince hodně stýskalo.. nyní to bude rok co jsme s Vigi spolu, už nikdy bych ju nevyměnila za jiného

TÍMTO CHCI PODĚKOVAT MAJITELCE VIGINKY A VIGINCE SAMOTNÉ…MOC TĚ MILUJU A NIKDY TĚ NECHCI ZTRATIT,JSI PRO MĚ ŠTĚSTÍM.KTERÉ MÁ JMÉNO,KRÁSNÉ JMÉNO,HRDÉ JMÉNO.