Konec. Fajn!

Anotace: Byl to šok, ale neříkám, že bych to neměla čekat.. Jen mi teď bude asi smutno..

"Fajn," řekla jsem jednoduše.
Nevěřícně se na mě podíval:"Fajn, nic jinýho? Víš, co mám vůbec v plánu?"
Zavrtím hlavou:"Pro nás dva tohle znamená konec,ne? Tak co jinýho bych ti na to měla asi tak říct?"
Nepodívá se mi do očí.
"Jo, znamená to konec našeho vztahu. Víš, já se chci změnit. Už nechci takovej život. Musíš mě pochopit."
Mýlí se, nemusím vůbec nic a už vůbec ne ho chápat! Co si myslí?
Nenechá mě na to nic říct a pokračuje dál:"Já už nechci podvádět, nikdy nikoho. Vím, že jsem ti strašně ublížil, ale doufám, z celýho svýho zkaženýho srdce, že budeme kamarádi. Myslíš, že to půjde?"
Teď pro změnu zase koukám já. Jestli si myslím, že to půjde? Ne, nepůjde! Jak si vůbec může myslet, že by to mohlo jít. Přesto...
"Kamarádi? Nevím. Ty máš kamarádů dost, nepotřebuješ mě. Stejně tu pro mě nebudeš, když budu potřebovat," řeknu mu tiše.
Podívá se mi přímo do očí a zeptá se:"Takže nechceš být mou kamarádkou?"
"Chci," odpovím,"ale jde o to, jestli to dokážeme."
"Dokážeme," ujistí mě,"vážím si kamarádů a budu se snažit tě nezklamat."
Dobře tedy, souhlasím. Najednou je mi z toho všeho tak strašně smutno.
"Takže do smrti všechno dobrý,jo?" obrátím to v legraci.
"Jasně," usměje se na mě a obejme mě.
A já mám v očích slzy, ačkoliv bych mohla být ráda, že to vlastně neskončilo zase tak špatně. Mohla, ale nejsem.. Po tvářích se mi roztečou potůčky slz. Pustím ho, naposledy se na něj podívám a odcházím. Nechci to teď v tuhle chvíli dělat ještě těžší.
Dáváš mi zabrat, kamaráde, pomyslím si, když od něj odcházím.
Konec je toho, jak jsme se potají scházeli, smsek plných krásných slovíček, pohledů, objetí, polibků...Konec!
Možná by si někdo řekl, zbytečně mi utekl rok kvůli němu. Ale já nelituju, ničeho. Budu na to vzpomínat ráda, i když jsem si prožila svoje a probrečela tolik nocí...
Jen jsme se asi potkali ve špatnou dobu, kdy nám nebylo přáno spolu být. A možná je to tak lepší a nebo taky ne. To ukáže čas...
Jedno vím ale jistě, vždycky ho budu mít ráda. Díky němu jsem pochopila hodně věcí.
Je mi jasný, že to pro mě teď nebude jednoduchý. Chce to čas se s tím vypořádat, ale věřím, že to zvládnu jako už mockrát...