Kůže

Anotace: Jaký je ve skutečnosti rozdíl mezi klukem a holkou? Myslím tím v posteli... Jak jsou liní a proč? Jak se liší vztah s klukem od vztahu s holkou?

KŮŽE

Znala jsem jednu holku a ta se pořád trápila. Každou noc vyplakala moře slz a ani si nebyla moc jistá, pro koho vlastně pláče. Nemohla jsem jí pomoct, protože nedokázala říct, co jí chybí a já to nedokázala odtušit. Estera dělala všechno pro to, aby zapomněla a sama nevěděla přesně, na co chce vlasně zapomenout. Všech svých kamarádů, včetně mě, se bála a zároveň na nich visela.
Nechala jsem ji být, protože jí nebylo pomoci, a Ester se pak nerozhlédla na křižovatce a pak už žádná Ester nebyla. Vzpomínala jsem, jak se trápila a že její stesk a tisíckrát překrývaná melancholie vlastně přehlušovali ticho, které mnou prorostlo až do morku kostí během doby, kdy jsem ji měla ráda. Ticho, které znamenalo, že něco ve mně není v pořádku. Zpočátku jsem si myslela, že mi chybí Ester, že je mi líto, co se stalo, nebo že jsem ve stresu a proto se začínám cítit divně.
Pak jsem začala cítit prázdno, které mi Esteru připomínalo. Tušila jsem v sobě, že problém není to, nebo ono. Problém není ani práce, ani škola, ani to, co si o mně ostatní myslí. Zjistila jsem, že pravou příčinou ticha jsem já sama. Spousta lidí možná neví, jak je to jiné, když milujete holku a pak milujete kluka. Konečně, mnoho lidí možná vůbec neví jaké je to milovat kohokoliv, ale to jsem nechtěla říct. Chci prostě říct, že Estera byla dívka a ty někdy takhle jednají a je to normální, protože je jim to vlastní a je to celé hluboce lidské. Je lidské utíkat před problémy, snažit se zapomenout. Je lidské hledat své štěstí.
Znala jsem kluka, který vypadal šťastně a když někdo vypadá šťastně, každý si myslí, že je šťastný. Michal byl šťastný, ale jen do doby, než zůstal někde sám a o čemkoli přemýšlel. Michal pil a pil moc. Ester taky pila, když se mnou ještě byla, a možná občas ještě o něco víc, ale Ester při tom nevypadala šťasně. Michal mě deptal tím, jak klidně vypadal a jak pokojně všechno řešil. Před ním mě deptala Estera, když vypadala nešťastně a klidu v sobě neměla ani trochu.
Pak jsem zbývala ještě já. Já něvím, jestli vypadám šťastně nebo ne, jenom vím, že se snažím vždy vsadit všechno na lásku a možná proto jsem nešťastná a možná, že to tak vůbec není.
Holka má jinou kůži než kluk, má ji tenčí a každý váš dotek cítí dvojnásob. Kluk má kůži, do které zaryjete nehty a on to ucítí, jeho kůže hřeje. Hřeje jako by ho teprve nehty přiváděly k životu. Dívčí kůže taky hřeje, ale jinak. Hřeje sama od sebe a bude vás hřát i když do ní nevložíte nic, co by ji rozpalovalo. Hřeje dlouho, déle než mužská, ale také méně.
Každé pohlaví funguje jinak a i v neštěstí jedná jinak. Jedná jako jeho kůže, to poznávací znamení. Stojící před problémem se zachová každý charakter jinak, ale i na pohlaví záleží. Ester stojící před problémem se usmívala a uvnitř bojovala a vítězství pro ni znamenal až konec klání. Michal před problémem rozbíjel věci, ale vypadal šťastně, skoro jako by štěstí bylo totéž jako řešení problémů.
Dívka má oči, které vidí scenérie, vidí všechno a přehlédnou mnohé. Má oči, které se propadají dolů, když vrcholí něčí úsilí o dosažení jejího štěstí. Propadají se jako Ester v mých vzpomínkách až na dno k věcem, kterým nevěnuji pozornost a přitom je pro mě tak důležitá a její oči tak krásné.
Kluk má oči jiné, oči, které se vás pozorují pohledem mikroskopu. Má takové oči, které vystoupnou ven a přestanou se tolik lesknout, když dostane, po čem toužil. Má oči jako by vás svlékal pohledem a přitom se většinou nakonec stejně musíte svléct sami.
Když vypadal Michal šťastně, šťastný nebyl. Byl na tom skoro tak špatně jako Estera, ale dokázal na to nemyslet úspěšněji než ona. Možná kluci vyniknou nad dívkami v autosugesci, možná se mi to jen zdá. Jakoby neštěstí bylo pro kluka větší výzvou, kterou by dříve zdolal. Ester si své trápení chránila podvědomě. Ona věděla, co ji trápí, ale jen ve svém podvědomí. Michal ani nemusel vědět, proč je nešťastný a zapomněl na to. Jenže se to v něm kumulovalo.
Když jsem měla jednou moc ráda Michala, řekla jsem mu pak o Ester a on se divil, že jsem mu nikdy neřekla dřív, že mu předcházela partnerka-dívka a navíc krásná jako sen s vlasy noci a kůží mramoru, jemnou jako hedvábí.
Michal byl krásný jako živý sen, s kůží mramorově naroniknutelnou, barvy už ne tak mramorové. Byl jako myšlenka. Byl rychlý, neuchopitelný a nic pro něj nebylo problém. Byl hluchý k mým slovům. Michal jako by nevěděl, že je sám na světě nešťastný, protože mu to nikdo neřekl a přitom jako by nešťastný byl. Michal mě miloval, když byl se mnou. Když se mnou nebyl, myslel na mne možná a možná taky, že nemyslel, ale když se mnou nebyl, mohla jsem zapomenout na lásku k němu. Ne protože by pro mne nebyla důležitá, ale prostě, protože byla jako samozřejmost.
Když jsem ještě měla Esterku, byla jako kámen. Unylá mi spala v náručí. Nevidomá, slepá k mým prosbám. Nikdy jsem nemohla pustit z hlavy, že mě Ester miluje a že mě potřebuje. Jako bych to byla jiná já vedle Michala a jiná tehdy vedle Ester. Milovat Ester pro mě bylo, jako věřit v posmrtný život. S Ester jsem věděla, že všechno bude napořád a věděla jsem, že s ní budu šťastná. Možná jsem nebyla svodobná v myšlenkách, ale možná jsem byla méně svázaná pochybnostmi o zítřejších dnech, než když jsem milovala Michala.
S ním jako bych pochopila, že všechno musím stihnout ještě dnes, protože žádné zítra pro mé plány už nemusí nastat. A tenhle neklid, strach a nejistota způsobili, že jsem zapomněla na ticho a prázdno, které nastalo po Esteřině odchodu a paradoxně tak vytvářeli můj klid a životní pohodu.
Dívka má duši jemnější na dotek. Má duši jako vlastní tělo, je totiž možné, že povrch její duše je tvořen touž kůží, jako povrch jejího těla. Duše dívky je jako něco, co obejmete, aby jste mohli usnout. Je jako plyšová hračka, která vám dá lásku, která donutí vaši kůži hřát. Je jako něco, co potřebujete mít ve své objetí pro vlastní klid.
Duše kluka jako by vás paradoxně toužila pohltit. Je-li duše dívky něčím ve vašem objetí, pak duše někoho, kdo miluje dívku i chlapce zároven, je se svou hebkou plyšovou hračkou v posteli, kterou pro vás sama v sobě stele duše chlapcova. Je těžké dostat se z ní, může to být i nemožné, duše chlace je silná a nedovolí vám všechno. Ne, že by to musela být vždy nesvoboda. Je to přizpůsobení se lásce, kterou dostanete. Povrch duše kluka je jako něco, do čeho zaryjete nehty a on to teprve pak ucítí. Znamená ochranu přede vším z venku a znamená nejistotu. Nejistotu ale svým způsobem znamená každý vztah. Obdivuji každého, kdo má dost síly na to, aby někoho miloval, protože nejistota může povrch vaší vlastní duše rozdrásat, nebo možná ne.


Pavlovi