Plameny v srdci

Anotace: Nenechte cloumat Vaší prchlivostí milosti...

V tichu lesa, tam, kde stíny stromů zahalují sluneční paprsky a utlumují jejich žár dopadající na naše tváře, seděli v kruhu jako správné obecenstvo plápolajícího ohně, který hřál jejich těla a bránil je před lesním chladem. Kolem nich lítaly tisíce malých mušek s touhou, alespoň trochu uždíbnout jejich maso nad ohněm. Seděli tam nehybně, silný mužský hlas zpíval do temna známou píseň. Snědý blonďák s kytarou doprovázel hlas svými tóny. Dvě dívky se mile usmívaly přes oheň na muže. Zrzka měla v očích stejné plameny jako oheň a barva jejich vlasů tomu dodávala ráz, který potřebovala k svůdným pohledům na mladého kytaristu, který rozhodně nepřehlídl jasné signály, jenž vydávala jeho směrem. Nesmělá bruneta svůj pohled směřovala do nitra záře spalujícího ohně, bála se jen po očku mrknout na bruneta, který se pevně soustředil na svůj hlas, pronášející teskně romantické věty do rytmu písně. Dva páry, dvě vznikající touhy v šerém lese, ale přesto kruh uzavíral samotář. Mladý muž s havraními vlasy a smyslným černým pohledem sledoval němý děj kolem něj. Sledoval popudy svých přátel. Zpívající hlas utichl a sním i líbezné tóny kytary.

„ Danieli, zazpívej ještě jednu…“ Prosila Mary svým něžným hlasem a svůdně si přejela jazykem rudé plné rty.

„ Nevím, mám ještě?“ Zeptal se Daniel směrem na Rachel, která jen tiše pozorovala svou kamarádku a obdivovala její odvahu. Brunetka pokývla, ale neodhodlala se, podívat se mu hluboko do očí, bála se svých pocitů a strach schovávala za plameny ohně.

„ Tak kterou Alane?“ Obrátil se směrem na svého kytaristu Daniel.

„ Chci zas v tobě spát!!“ Odhodlaně jim skočila do řeči Mary a s prosebným výrazem si stála na svém.

Alan popadl kytaru a začal hrát tóny, do kterých se za malý moment přidal mužský hlas. Rachel se znovu zadívala na Mary. Jak moc v sobě dokázala ukrývat tu zlobu vůči ní, tu zášť a nenávist. Pátý muž jen tiše hrál svou roli a pozoroval, jak ta milá, nevinná Rachel probouzí ve své duši temnou stránku.

„ Asi bych měla už jít domů.“ Přerušila jejich píseň Rachel.

„ Ale my tu zůstaneme, že jo kluci?“ Okamžitě zareagovala Mary.

„ Proč už chceš jít domů?“ Zeptal se Alan, ale odpovědi se nedočkal. Rachel byla příliš zabraná do pohledu na Mary, která si ochotně přisedla mezi Alana a Tomáše a oba velice srdečně objala. Nikdy by jí nenapadlo, že když svou trochu extravagantnější kamarádku představí svému idolu, první co udělá, že po něm začne házet milostné pohledy. A pátý muž se jen usmíval, sledoval pobaveně děj vedle něj.

„ Už musím.“ Odsekla a vydala se sama lesem domů.

„ Půjdu za ní.“ Dodal Alan, když jí viděl, jak její silueta mizí mezi stromy.

„ Proč nechoď?“ Snažila se ho zachytit Mary. V její duši si pohrávaly plamínky chtíče, ale terč její vášně chtěl odejít za jinou a to bolelo, všechno, co kdy mohlo zranit silnou Mary, ona sama nenáviděla takovou hloubkou, až se to dalo nazvat posedlostí. Alan se jí vysmekl a rychle klusal za Rachel. Zůstali tam sami tři, Mary, Daniel a ten černovlasý, bledý mladík s chladným pohledem.

„ Kašli na něj…“ Snažil se jí vrátit do reality Daniel. „ Vystačíme si sami…“ Dopověděl a obrátil jí k sobě, aby viděla do jeho očí.

„ Ale…“ Chtěla se bránit Mary, jenomže v její zatemněné mysli se vynořil nápad…



„ Stůj, Rachel, počkej!“ Křičel na ni z dálky Alan. Otočila se za jeho hlasem, a i když byla přesvědčená, že se jí chce utéct, přece jenom na něj počkala.

„ Proč utíkáš?“ Zeptal se Alan, když si dokázal pořádně oddychnout po běhu.

„Já…Alane, nemůže se na ně dívat…“ Dodala smutně Rachel a v očích se jí zablýskly slzy.

„ A já se nemůžu dívat na to, jak si smutná…Mary nemá zájem o Daniela, neustále flirtuje se mnou, vím, že má zájem o mě, ne o Daniela.“ Alan se pousmál a sebevědomě se na ní podíval. Rachel byla překvapená.

„ Ale já, Rachel…já nemám zájem o ní, já…miluji tě Rachel.“ Vychrlil ze sebe zhurta Alan a přitáhl si jí blíž, chtěl se jí na malý moment dotknout, ale ona se mu vytrhla.

„ Já nemůžu, jestli je pravda, že tě Mary miluje, nemůžu jí to udělat, krom toho, já nemiluji tebe…“ Dodala odhodlaně, ale jemným dotykem ho pohladila po neoholené tváři.

„ Tak pojď, vrátíme se…alespoň jako přátele.“ Alan jí objal kolem pasu a vedl ji zpět k hřejícímu ohni, když ale došli na výhled, zastavili se, oba upřeně sledovali obraz před jejich očima. Naproti nim dováděla nahá těla Mary a Daniela. Rachel nejdříve jen zmateně pozorovala, jak se líbají a dotýkají svých těl ve vášni, až poté nahlas vykřikla děsem. Mary pozdvihla hlavu a zadívala se do zhnusených očí Alana, který si odplivl při pohledu na ně. Bodlo jí u srdce. Rachel měla slzy v očích, které se probíjeli ven při pohledu na svou nejlepší kamarádku v náručí muže, kterého miluje.



Stáli tam překvapeně, vyděšeně. Oheň plápolal a hřál jejich tváře. Tichý les dodával šerou atmosféru tak, aby stíny postav byly zahaleny tmou. Svůdná zrzka pokořená, zničená, zhnusená sama sebou, jemná brunetka s milým úsměvem, nyní uplakaná, bolest jí ubíjela. Snědý blonďák s nenávistí v očích a hlubokým odporem. Tmavovlasý muž s překvapeným výrazem a nepochopením. Jen jeden samotář opodál sledoval, jak lidská naivita, vášeň, zášť dokážou ovládat jejich mysl. Jen ten tajemný černovlasý muž s temným pohledem se usmíval nad výkonem zla v lidských duších. Jen ten černý posel nenávisti.