Všeho moc škodí.

Anotace: Vypráví jedna z dvojčat, které má rodiče v Americe a starají se o ni pěstouni které nemá ráda.

Začínají se kolem mě něco dít.. Mamuše se se mnou a bratrem nebaví. Já ale dobře vím proč. Řekla jsem jí, že je kráva a bratr řekl taťulinovi, že je bezcennej. No jo. Už to tak je. Asi Vás zajímá, jaktože si tolik dovolíme k rodičům. Oni to totiž nejsou ani naši rodiče. Jsou to jenom pěstouni. Jelikož naši praví rodiče pracují v Americe a přijíždějí většinou až na Vánoce, přidělili nám nějaký náhradní rodiče. Mohli jsme být jinde, jenže nikdo z rodiny nás nechtěl. Jsme s bráchou totiž hrozně drzí, ale jenom jak na koho. Záleží jak koho máme rádi. Třeba tetička z Brna. Na tu drzí jsme, protože má až moc přebytečnou péči. Bratranec, kterej je o 15 let starší je hrozně tlustej. To by nám ani nevadilo. Jenže pořád jíme jenom hamburgery, pořád by jsme chodili do kina s nějakou jeho holkou, která se mu zrovna zalíbila. Nemůžeme si obléct hezký oblečení, jenom vytahaný a samozřejmě po něm. Takže ten nás taky nechtěl na starost. Pak už je tu jenom babička a děda. K těm by jsme klidně šli, jenže je jim 84 a 81. to znamená, že jsou v domově důchodců a nás by si na starost vzít nemohli. No a tak to dopadlo tak, že nám našli nějaký jiný rodiče. Nemáme je rádi, protože oni nemají moc rádi nás. Nepouštěj nás večer ven, musíme být hned v 7 doma, což je na 14 letý dvojčata dost málo. Když už teda někam jdeme, tak prosí ostatní lidi, který tam budou aby nás hlídali a kupovali nám jenom kofolu. Prohledávají nám esemesky, abychom se náhodou nestýkali s někým, kdo se našim nelíbí. Takže je taky nemáme rádi. Jelikož jsme s bráchou dvojčata, vzbouřili jsme se proti světu kolem. Většinou našim neodpovídáme na přihlouplí otázky jako například: Jak se mají tvoji kamarádi a s kým si se bavil ve škole. Prostě je ignorujem a když nás opravdu naštvou prostě jenom odpovíme, co Vás to zajímá. Abychom se vrátili k tomu, že se kolem mě něco děje. A měla jsem pravdu. Vždycky dokážu výborně vycítit atmosféru a vím, že se něco bude dít. Tak tedy: Mamuši odvezli do nemocnice, protože se trošku vybourala. Není to ale nic vážného. Hned na to nám volali naši, že tento rok přijedou už na podzim takže s náma budou už od listopadu doma. No a to nejlepší nakonec……
Jelikož jsme si pořád stěžovali na naše rodiče, přidělili nám jiné. Jsou úplně super, hodní a nijak nás nekotrolujou. Samozřejmě se ale těšíme až přijedou naší opravdoví, ale nebude nám vadit, že zase odjedou. Ono všeho moc škodí…. ?