Kočička

Anotace: život je jen náhoda...

Stereotypní chování ho dohánělo k šílenství, ale i přesto mu to nezabraňovala v tom, aby pověsil klíče na stejný věšák tak, jak každý den, když se unavený doplazil domů. Vešel do kuchyně a hledal pohledem manželku. Nečekal, že jí najde. Amanda nebyla stvořená pro to, aby stála u plotny a snažila se připravit muži teplé jídlo, byl s tím smířený, ale i přesto tam každý den nakouknul, jako by čekal zázrak.
„ Zlato?!“ Ozvalo se z ložnice jemným hláskem. „ Lásko, jsi to ty?“ Ptala se, jakoby nevěděla, že jediný kdo má od jejich bytu klíče je ona a její manžel.
„ Jo, jsem.“ Zabručel Steve.
„ Brouku, pojď mi říct, které šaty si mám vzít.“ Ozvala se znovu naléhavě Amanda.
Došlo mu, že jí včera při fotbalu slíbil další návštěvu u jejích rodičů. Bohužel, ani to nezabralo. Stejně musel strávit hodiny zbytečným řečněním o ní, aniž by se mohl soustředit na důležitý zápas Realu a Barcelony, který rozhodně byl důležitější než nový blond melír v jejích hnědých vlasech.
„ No tak, Steve, kde jsi?“ Křičela z pokoje, když zamyšleně tiše stál pořád v kuchyni a neměl se k tomu, aby šel za ní.
Odhodlal se a vešel do jejich hnízdečka lásky a porozhlédl se. Její něžné tělo se otáčelo před zrcadlem v pomněnkových šatech na ramínka. Vlasy měla vyčesané do drdolu, aby dodala důraz na to, že je správná manželka. Vzpomněl si, že když jí poznal, miloval její šíji, rozpuštěné vlasy a její smaragdové oči, které s ním laškovaly.
„ Tyhle, nebo ty žluté?“ Zeptala se ho, aniž by ho políbila na přivítanou, byla velmi ponořená do své činnosti udělat na rodiče dojem šťastného páru.
„ Musíme tam jít?“ Vzdychl, když si dodal v minutě odvahy a pro jistotu si sednul na kraj postele. Čekal spršku nadávek a různých připomínek.
„ To snad nemyslíš vážně, rozhodně musíme, máma už udělala koláč, nemůžeš být tak sobecký!“ Začala pravidelná záplava slov, které vypouštěl ze své hlavy jako nepotřebné informace, dostal neuvěřitelnou chuť na jedno pořádné vychlazené pivo, ale dojít si v tuhle chvíli do ledničky by bylo naprostým šílenstvím a pohrdáním, musel přece vyslechnout svou ženu, jako už tolikrát.
„ Amando…“ přerušil ji ve výtkách „… myslím, že by to Vaši pro jednou přežili, jsem utahaný, měl jsem šestnáctku a odešel nám na dvě hodiny stroj, takže jsem pak musel dohánět čas, abych stihnul zakázku přesně dodat.“ Snažil se obhájit Steve, ale nečekal vysokou úspěšnost. Místo odpovědi se díval, jak vztekle ze sebe sundala šaty a oblékla se do tepláků, potom odešla. Až po pár minutách se odhodlal jít za ní, našel jí sedět v obýváku, u sebe měla mísu plnou brambůrků a naštvaně sledovala televizi, dělala, že Steva nevnímá.
„ Amando, tak se nečerti.“ Snažil se jí domluvit. Jenomže ona jen mlčky hleděla před sebe. Stoupnul si před ní, aby ho viděla. „Hele, půjdeme tam o víkendu, slibuji.“ Amanda, ale stále mlčenlivě protestovala. „Tak fajn, jak myslíš, budu u Johna.“ Řekl a odešel naštvaně z bytu a pro jistotu hlasitě praštil dveřmi.

„ To je manželství, Steve.“ Chlácholil ho jeho nejlepší kamarád z dětství. John byl pro něj oporou, seděli v baru u pultu a pozorně sledovali šikovné ruce barmanky.
„ To není manželství, ale tyranie.“ Poznamenal Steve dost nahlas, aby ho barmanka zaslechla, což se mu povedlo, když zaznamenal její překvapivý pohled. S ní by hřích byl slastný. Její pohled byl vášnivý a její sladké rty ho doháněly k šílenství, pokaždé když si je oblízla, měl chuť po ní skočit. John si nemohl nevšimnout jeho pohledů na barmanku.
„ To není nejlepší nápad.“ Snažil se Stevovi proniknout do myšlenek.
Steve se na něj pousmál. „ Vzít si Amandu taky nebyl nejlepší nápad a stejně jsi mi šel za svědka.“
„ Byl jsi zamilovaný až po uši, vzpomeň si, nechodil jsi na fotbal, ale na rande. Nechodil jsi na pivo, ale na rande se svou milovanou, bože Steve, vždyť ty jsi byl jako zamilované štěně. Neudělal jsi bez ní krok, mluvil jsi jen o ní, myslel jsi jen na Amandu. Teď tady mlsně koukáš po té kočičce a zapomněl jsi, že doma mňouká někdo naprázdno. Hele, nehodlám tě poučovat, užij si to.“ Dodal John a poplácal Steva na ramenou.
Steve se neohlížel na Johna, který klidně odešel, stále upřeně sledoval svou múzu. Její oči mu prozrazovaly zájem. Netrvalo dlouho, ani mu to nedalo práci, aby se s ní uchýlil za roh do místnosti pro uklízečky. Vášnivě jí líbal na její rty a oddával se jejím polibkům a dotekům na správných místech jeho těla. Svíjela se v jeho rukách rozkoší a v tom otevřel oči. Dostal ránu z nebe, jako by se mu rozsvítilo, díval se na udivenou barmanku, která nechápala, proč ustal v polibcích. Jeho ruce ho zradily, nemluvil, jen tiše se v duchu proklínal za své chování.
„ Musím zmizet.“ Řekl a utekl z baru jako neposlušný kluk. Jel rychle domů a nešetřil auto, chtěl zpět tam, kam patří, tam kde ho čeká jiná kočička.

Konečně se přiřítil domů. „ Amando!“ Křičel chodbou a odhodil klíče na zem, aniž by si uvědomil, že nedělá to, co každý den. Že je stereotypně nepověsil na jejich místo. Chtěl jen obejmout svou ženu. „ Amando!“ Křičel, ale ona se mu neozývala, vletěl do obýváku, ale tam nikdo, až náhle uslyšel hluk z ložnice. Přešel ke dveřím do ložnice a zabral za kliku, ale překvapivě byly dveře zavřené. Lomcoval s nimi tak dlouho, než ho přešla trpělivost. „ Amando, otevři!!“ křičel vztekle, ale ona se neozývala, vrazil plnou silou do dveří, až je vyrazil. Rychle se ohlédl po pokoji. Stála tam nahá hned vedle vyděšeného muže, který se snažil rychle nasoukat do kalhot. Na minutu se pro ně zastavil čas, žádný z nich nebyl schopen slova. Steve se nemohl probrat z transu, až mu došlo, co má před očima. Nemohl nic udělat, dostal ze sebe jen pouhé„ mňau." Obrátil se a odešel. Jen po očku se ještě podíval na chodbě na věšák, ale klíče tam nebyly, všimnul si, že leží na zemi. Nesebral je, odešel z bytu, navždy