Branný kurz

Anotace: Dlouho jsem žila s nepochopením se špatnými přáteli... a najednou je všechno jinak...

Začalo to všechno na branném kurzu. Moc se mi tam nechtělo, ale přesto jsem jela. Ubytovala jsem se na pokoji s pěti děvčaty, kdybych věděla už mnohem dřív změnila bych pokoj. Vážně, byla jsem na pokoji s holkou, co drbe každého za zády a potom k vám normálně přijde a chová se jakoby se nic nestalo, nenávidím jí.
Snažila jsem se to přetrpět.
Druhou místnotí, kterou jsme my holky často navštěvovaly byla umývárna. Pozorně jsem si ji prohlédla a chtěla jsem jít ven. Zamířila jsem ke dvěřím, zmáčkla kliku a ...
přede mnou stál kluk s překvapeným úsměvem, chtěl zaklepat, ale já byla rychlejší. Já byla taky překvapená, co u dívčí umývárne může chtít kluk?
,, Máme jít ven". Oznámil s úsměvem. ,,Jo".
Zmohle jsem se na odpověd.
Venku nám vysvětlili co a jak, kdy máme volno, jak dlouho se budeme učit, večrerky atd.
První večer se konala u kluků diskotéka. Musím říct, že jsem ještě nikdy neviděla takhle pařit naší a vedlejsší třídu.Byla to paráda, tancovali jsme v děšti, některé holky sundaly i vršky. Nikdo nikoho nepomlouval a to bylo co říct.Kdo nezažil, nepochopí.
Druhý den už byl celkově jiný. Proběhlo pár konfliktů kdo ským atd.
Já měla obrovksý problém s bývalým přítelem. Pořád jsem ho měla za zády, pořád mě hlídal, když jsem ho slušně požádala, aby na chvíli odešel, protože jsem chtěla mluvit s holkama šíleně se urazil. Kromě toho si dobře notoval s mojí, dnes už bývalou kamarádkou.
Přála jsem si, aby to spolu dali dohromady, aspon mi dají pokoj.Byli jako moji rodiče, pořád za zády, když jsem byla venku:,,Není ti zima". NE jim prostě nestačilo. NENÍ MI PĚT! Jenomže tohle jsem jim neřekla nahlas, byla jsem zvklá,že je mám pořád za zády. Nepřipadalo mi to divné, a možná to byla chyba.
Večer jsem zašla s kamarádkou na diskotéku. Tam už to ale nebylo jako včera. Ostatní se hádali a pomlouvali. Všichni se tam postupně spárovali a tancovali společně. Mrzelo mě, že jsem nikoho neměla, ale na druhou stranu jsem byla ráda, že ani netacuji s bývalým přítelem.
Nevím už ani jak, ale najdenou se tam objevil ten kluk, co mě tak překvapil. Začali jsme spolu tančit, i když mě překvapilo, že ho tanec tak baví. Nakonec přišel na řadu ploužák. Strnula jsem. Oznámila jsem mu, že na ploužák jsem ještě s nikým netacovala a on ochotně mi řekl, že to zvládnu. Opatrně mi vzal ruce a položil si je na ramena. On mě chytil okolo pasu a já byla v sdmém nebi, byl úplně jiný než můj bývalý přítel, byla s ním sranda, tančil a pochopil tolik věcí.
V jedenáct jsme měli jít noční hru tak se mě zeptal jestli nepůjdu s ním, věřte, že bych s ním šla moc ráda, jenomže v tom byl jeden úplně malý háček.
Ta drbna, přesněji méně oblíbená kamarádka ho moc chtěla a kdyby zjistila, že jsme spolu už jenom tančili ...
Musela jsem mu říct, že bych šla moc ráda, ale, že nechci aby si ONA něco myslela. On to pochopil. Dnes už vím, že jsem s ním měla jít.
Šla jsem s mámou, tedy mojí bývalou kamarádkou. Ta méně oblíbená šla s mým bývalým přítelem.

V noci, když jsme dorazili tak jsem lehly do psotele a pomalu jsme usínaly. Já nemohla, nějak jsem nemohla dostat z hlavy ten dnešní ZAKÁZANÝ TANEC, který se odehrál u kluků. Kdyby to věděla ONA nebo můj bývalý asi bych měla problémy, i když jsem nemohla pochopit proč, jsem přece volná!!
Asi o půl noci nás vzbudil pláč. Věřte nebo ne, plakala ONA, ne že bych jí to přála to ne, ale jenom jsem nemohla přijít na to proč pláče.
Druhý den jsem to zjistila, prý řekla ,,mému tanečníkovi", že ho chce. A on, že se mu líbí někdo jiný, at se nezlobí.
Bylo mi jí líto, ale začala jsem přemýšlet kdo.
Poslední den byl vůbec nejhorší, nebo se tak zdál. Chtělo se mi už domů.
Během dne jsem začala mluvit se dívkou z vedlejší třídy. Zjistila jsem, že je úplně střelená jako já a že si spolu úplně bezvadně rozumíme. Nehlídala mě, nedávala mi přebytečné rady do života, prostě byla taková jaká byla a zato si mě získala. Vlastně jsem ráda, že jsem si našla já jí. Nakonec k nám přibyla ještě jedna dívka sjem trojka.
Večer nám učitelé zakázali jakoukoliv diskotéku, ostatní šíleně nadávali já a pár lidí jsme šli do ping pongové místnosti a tam jsme donesli chisy a polovybitý mobil. Objevila jsem tam úplně jiné ldi, než jsem dosud potkávala. Chovali se k sobě jako kámoši a nejen chovali, oni byli. Byla jsem tam se svým ,,tanečníkem" nejen byla, ale i tančila. Prostě jsme si to užívali naplno. Tancovalo se i na stolech, bylo to užasné. Nakonec jsem se rozhodla, že dojdu pro sušenky, vyběhla jsem z budovy a na schodech mě potkal můj býávalý přítel. ,,Jdu za tebou". Řekl mi, jako bych to nečekala. Šel se mnou až pro sušenky a říkal mi celou dobu, že mu je jedno ským se stýkám, prostě to nějak drmolil. Bylo mi jasné, že chce být se mnou, ale já chtěla být volná. Překvapilo ho, že jsem nepřišla sama škemrat o přízen. Nikdy jsem totiž nevěděla jakcí jsou tady lidé. ,,Hele, já jdu". Řekla jsem mu. Zíral ne mě. ,,Chci, aby jsis to tady užil a já taky, tak běž a bav se". Řekla jsem mu naprosto vážně. Přišla jsem do budovy a za mnou šel můj bývalý. Dělala jsem, co jsem řekla, užívala jsem si, ale chovala jsem se normálně. Stál tam a sledoval mě, ulevilo se mi až když přišla moje kamarádka a odvedla ho.
S tanečníkem mi bylo nejlépe. Nakonec jsme k večeru vyběhli ven a hráli jsme fotball. Byli jsem parta suprových lidiček. V průběhu hry k nám dorazila holka, která byla mého tančníka nejlepší kamarádka, údajně. Řekla mu at si s ní zatacuje, ale on ji nějak naznačil, že je tu se mnou. Začala na mě řvát jaká jsem K... jak se chovám ke svému bývalému atd. Byla jsem slabá a začal jsem brečet snažila jsem se to vysvětlilt, ale nepochopila to. ON nakonec ke mě přišel a obajl mě. Ne, to se ani nedá přirovnat ke slovu obejmutí. Bylo to něco úplně nepopsatelného. Taková útěcha, která se nedá vyjádřit slovy. V životě jsem nic tak podobného necítila. Tím obejmutím jsem se mu naprosto odevzdala.
Když byla tma, skončila jsem s ním v jídelně. U stolu jsem seděla já, naproti ON a vedle mě moje bývalá kamarádka a bývalý přítel. Zpívalo se. My jsme se na sebe museli pořád dívat a smát se. V jednu chvíli mě můj bývalý přítel chtěl chytit za ruku, ale já ucukla.
Nakonec jsem prohlásila, že jdu ven. ON se zvedl a v tu ránu byl se mnou venku. Sedli jsem si naprolejzačku ze které byl výborný výhled, bohužel v té tmě nebyl žádný, ale bylo to dobře. Seděli jsme vedla sebe a drželi jsem se za ruce, jaká nám byla zima.Náhle jsme zaslechli hlasy. Byla to moje bývalá kamarádka a volala na drbnu, omlouvám se na méně oblíbenou kamarádku kde jsema jestli mě neviděla. Ona na to řekl, že ne. Se děli jsme nedaleko od nich vysoko a všechno jsme viděli. Měla jsem nasazenou kapucu a šíleně jsem se bála.
Když všichni zmizeli, začali jsme se šíleně smát a rychle jsm,e zmizeli za chatky. Tam jsme objímali, jaká nám byla zima a povídali jsme si.
Nakonec mě doprovidl k mé chatce a ... políbili jsme se...
At už to skončilo, jak to skončilo, jednu věc z toho mám do ted. Zažila jsem krásný příběh jako z filmu, hodně jsem ho přirovnávala k Titanicu. Mám ted jiné kamarád sobě rovné. Žádné druhé rodiče, bývalý přítel mi dal také pokoj... ale jediné co nemám je ON. Nemám tanečníka, možná mi schází, možná si jen nalhávám, jak moc ho nepotřebuji, ale to, co jsem zažila nebyl sen ani film, ale skutečnost. A hodně mi to dalo. A také vzalo... ale všechno špatné je k něčemu dobré...