Stiny a já (Zborovice)

Anotace: kapela Stiny a moje maličkost

Tenhle příběh má určitý a již prožitý začátek, ale jak skončí, to zatím ještě nikdo neví, prozatím. Stiny jsou tedy taková malá kapela pocházející z takového ještě menšího, všem neznámého městečka nedaleko Brna. Je to kapela, která hraje koncerty sama, samozřejmě v ještě menších městečkách, než je to jejich, anebo se někdy dostanou i do známějších měst a to jako předkapela skupiny Argema. Ovšem, kde přišly Stiny k Argemě, to vám nepovím, protože to zatím sama nějak nevím, ale to se časem třeba někdy zjistí. Každopádně už jim hostují nějakým třetím rokem, jsou to prostě kluci šikovní.
A teď přejděme k tomu, jak jsem se k nim dostala já, to si pamatuju ještě moc dobře. Jednoho dne, nejspíš nudného dne jsem se zase jako vždy, když jsou nudné dny, připojila na ICQ a v tom zpráva: „Džoňas, ve čtvrtek, na pálení čarodějnic jedem do Zborovic, hraje tam Argema.“ No, tak proč ne, stejně mi to bylo spíše oznámeno, než že by se někdo zeptal, ale za těch pár let, co ty moje holky znám, už jsem si tak trošku zvykla. Jiné plány nebyly, tak jsem souhlasila. Ale to bych nebyla já, čtvrtek, nejdelší školní den, po škole domluvená holička, jako vždy, když se někam chystám, nestíhala jsem. A taky se to nestíhání projevilo v tom, že mi ujel autobus do Kroměříže, kde jsme se měli sejít a autem jet společně do Zborovic, no a to se mi opravdu zase povedlo, takže jsem si mohla vyjít tak akorát pěšky. Tak jsem se na autobusové zastávce vytočila a šla zpátky domů, ať si nikdo nepřeje slyšet, co jsem si v duchu říkala, ale mezi těmi věcmi, kterými se chlubit nebudu, jsem dostala vynikající nápad. Jelikož stále udržuji kontakt se svým panem učitelem z autoškoly a on má každý čtvrtek u nás vyučování, tak mě napadlo, že mu napíšu, jestli nemá jenom tak náhodou cestu do Kroměříže. Náhodou neměl. Ale obětoval se, takže jsem mu dodneška vděčná, že mě tam zavezl. Jen jsem vystoupila z auta, tak mi jako každý správný, dospělý člověk udělal kázání o mém slušném chování. Samozřejmě to nemyslel nijak špatně, tedy si to dodneška myslím, no asi ho budu muset ve čtvrtek zase navštívit a zeptat se ho, jak to vlastně myslel. Ale teď zase dál, ať se dostaneme k těm slavným Stinům. Takže jsem vystoupila, poděkovala a šla hledat kamarádku Ejdy. Nikdy jsem u ní nebyla, takže další taková moje malá překážka, najít jejich panelák, ale mám docela dobrý orientační smysl, pokud ovšem nemusím nikoho navigovat já, takže jsem ji našla hned napoprvé. U Ejdy mě málem sežral její malý, rozkošný pražský krysařík, Nikita se jmenuje, velice vhodné jméno si myslím. Tak jsem čekala, než se Ejdy vypraví, vyhýbala jsem se Nikitě a chutnala koláčky jejich babičky, mimochodem výborné byly. Ejdy se tedy domalovala, dokulmovala, vyvenčila psa a přijela pro nás Džarma, řidička a jeli jsme. O té již zmiňované kapele Stiny jsme ani jedna z nás nic nevěděla, taky jsme jeli na Argemu, tak co nějaké Stiny. Nicméně, přijely jsme do Zborovic brzo, a ještě měly přijet kamarádky z Hulína, tak jsme jim šly naproti na nádraží. V tomhle vlaku přijela Wejonika, Andred a Peťa, samozřejmě dámská jízda, nebudeme se otravovat s nějakýma chlapama, tam jich bude dost. Po cestě jsme pořád něco žvanily, prostě jako šest ženských pohromadě. U toho kulturního domu nebo co ta vlastně bylo za dům jsme zaplatily vstup, dostaly razítko, které se ovšem vůbec nesmazávalo a šlo se. Chytli jsme se fleka, to jsme si ještě mohly vybírat, protože moc takových podobných aktivistů, kteří by jezdili na čas nebylo. Tak jsme se hezky usadily a kecaly dál, v pozadí se ladila a ozvučovala jakási kapela, ale nějak nás to nevzrušovalo, neznámé tváře, neznámý název..Za to hráli známé písničky, tak jsme poslouchaly, Ejdy s Džarmou šly tancovat, vlastně roztancovávat. Musí se ale nechat, že kluci hráli fakt dobře, šlo jim to, ale nebudeme je vychvalovat kdo ví kam, protože by jim ta popularita potom moc stoupla do hlavy.
Zpět na koncert. My, co střízlivý zásadně netančíme, jsme taky netancovaly a radši chodily baňkovat a vyprávět si zážitky z dob, kdy jsme se spolu neviděly a díky Argemě jsme si na sebe udělaly čas a to i já, protože většinou mi ten čas na holky chybí. Ale to už naše malá, milá kapela Stiny dohrála a taky jsem si všimla, než nám zmizeli z pódia, že jeden kytarista vypadal jako jeden můj kamarád, kterému jsem dělala společnost na maturitním plese, ale to jsem zase nějak odbočila z cesty. Takže Stiny dohráli a měla nastoupit dlouho očekávaná Argema. Prodraly jsme se těmi davy až do první řady, přece nebudeme stát někde v pozadí, když jsme přišly mezi prvníma. Argema začala hrát, první písnička neznámá, druhá písnička taky neznámá.. tak jsme na sebe s Ejdy mrkly: „jdem na baňku!“ A taky, že jsme šly. Ono těch pár baněk s vámi trošku zamává a pak máte nápady, které by vás ve střízlivosti nikdy nenapadly, ale které by se každopádně daly známkovat jedničkou, čili jako výborné. Ale tentokrát to nebyl můj nápad. Při čekání u baru Ejdy zahlídla zpěváka té kapely, myslím Stiny to bylo nebo tak nějak a hned si s ním chtěla jít ťuknout a tak já taky, co bych se nepřidala, ale než nám tu baňku donesli, zpěvák byl fuč, ale to u pódia sledoval Argemu druhý kytarista, tak ho Ejdy znásilnila, samozřejmě slovně, že kde je ten zpěvák. Ten nás odkázal pod pódium, ale než jsme se tam zase dostaly, už byl opět pryč, tak tentokrát jsme kytaristu znásilnila já, ten nám skočil pro zpěváka do šatny, zpěvák přišel a šli jsme si ťuknout. Takže zpěvák se jmenuje Jakub, to už bysme věděly a tak se ptám: „Co ten váš kytarista, s tím bych si taky chtěla ťuknout, vypadá jak jeden můj známej." Ani jsem to nemusela dvakrát opakovat a už jsme byly v šatně, seznámil mě s kytaristou, Pepou. To už jsem tedy znala dva z těch šesti. Další, ukecaný člověk této kapely, Míra, klávesák, myslela jsem si o něm, že je to super klučina, ale časem ho poznáte taky. Další tam byl náš chudák znásilňovaný kytarista Jara, jeho brácha a basák Jura a nakonec to nejzajímavější: nepřehlédnutelný a nepřeslechnutelný bubeník, Kája. Hned nám ta kapela přišla zajímavější.
Takže Argema se hrála to svoje a my jsme vesele konverzovaly se Stiny. Dověděly jsme se spoustu zajímavých věcí, které ani nelze zveřejnit. Některé věci, které se v té šatně řekly nebo staly se nesmí šířit dál, samozřejmě ve vši počestnosti. A taky kdybych to tu zveřejnila, tak byste si o nás i o klucích mysleli bůhví co a chtěli jste taky do šatny a to by kluci neunesli, takovou velikou slávu. Povídáme, povídáme a povídáme, vystoupení Argemy pomalu končí a na řadu zase přichází, nám už velice dobře známé Stiny. Hned jsme se nacpaly do první řady a tentokrát s úžasem a nadšením poslouchaly a trsaly na každou písničku. Co dokáže takové seznámení se s nimi. Člověk by si řekl, že předkapela Argemy bude namyšlená, s nosem nahoru, nějaký holky s baňkou je nezajímají, ale oni jsou úplně normální kluci, který baví hrát a hlavně je baví bavit lidi. A co se dělo dále, to se nechejte překvapit, už se na tom pracuje.