Zemřela bohémská teta Rózka. Nenahraditelná bytost

Zemřela znojemská královna… hajzlbába
dneska má pohřeb
a já tam nemohu být

uctím naši vždy přirozenou temperamentní tetku s romskou duší po svým

ona nám vlastně neumřela
dokud nám její melodický smích zní v uších
a dokud máme v hlavě upamatované ty dvě šibalské jiskry, jež měla v očích…

teta Rózka má dneska pohřeb
a já tam nemohu být

a jen si představuji
jak se u toho asi ti hrobaři nadřou, až ji ponesou
a to je dobře
musí prožít tíhu neopakovatelné osobnosti této skoro devětaosmdesátileté éterické dámy

dámy, jež měla ráda všechno dobré
dobré lidi… na ty měla čuch
a křiváky a hajzly… ty ona měla vždycky hned prokouknutý
dobrá zvířata… vždycky opěvovala našeho psíka
a taky dobré jídlo…
ona ráda jedla jídlo, co jí uvařila její dcera Růženka, žena se zlatým srdcem a nějaké ty sladkosti, co jsme jí vždycky dovezly… měla z nich fakt radost

a z bohémské radosti přecházela do bohémského smutku
slzy štěstí se prolínaly se slzami bolesti…
za ty, co už tu nejsou a mohly by být
za její dva hodné syny a manžela, co si tu smrt nezasloužili…

měla srdce a velký
měla krásný vzpomínky, těma si balzámovala chudobu…
žila tam ve Znojmě v tom nenápadným paneláku…
v té ulici, kterou prozařovalo slunce
i dnes ve Znojmě určitě svítí
bodejť by ne

Rózka má pohřeb
a všichni vzpomínají víc než dřív

Rózka má pohřeb
a já tam nemohu být

ale v mým srdci
v mým sklíčeným srdci
její rezonující smích ozývá se intenzivněji než kdy předtím
napořád…

Zemřela Rózka, bohémská, nenahraditelná bytost