Cesta do Portugal
Cesta do Portugal
Nejde mi začínat povídkou. Možná je na to téma, který mám v hlavě, moc brzo. Zítra si zajedu pro dopis, kterej mi poslali z práce. Taky se začnu připravovat na výlet do Portugal. Budu muset zhubnout tak 10-15 kilo. Nejvíc by mi mohlo pomoct šukání a míň žrát. A snad běhání. Ze začátku. Než seženu někoho na to šukání.
Budu se muset začít pořádně hejbat. Musím taky prošlápnout svoje botky. Po několika hodinách, co je mám na sobě, mě bolej nohy. Nemůžu v nich šlapat moc dlouho. Konečně, jsou to jezdecký boty, ne? A já koně nemám a ani nechci.
Pamatuju si, jak moje stejně stará sestřenka, jezdívala na koni. Mohlo jí tehdy bejt kolem 13 nebo 14. To je věk na hovno. Ženský si začínaj uvědomovat, jak důležitou roli hraje v tomhle světě jejich pička. Pomalu, ale jistě se začínaj učit, jak správně táhnout za šňůrky dějin, který jsou nenápadně přivázaný k opratím dějin, který drží nějakej nejdůvěryhodnější z nejnedůvěryhodnějších blbců.
Jenže, přiznejme si, dokázali bychom to bez těch blbců? Hovno. Na to nemáme koule. Proto existujou opratě, ale taky šńůrky.
Takže ta moje už tehdy sexy 14 roční sestřenka si se mnou odmítala hrát na doktory. A já se už nemohl chlubit svojí malinkatou erekcičkou. Místo toho se přihlásila do jezdeckýho kroužku (zase ty opratě!) a nechávala po sobě vlhkou stopu na koženým sedle. Domů si s sebou nosívala smrad koňskýho pižma. Kdykoliv jsem k ní v tý době přišel na návštěvu a ona mě nedopatřením pozvala k sobě do pokojíčku, nos mi ucpala ta slano-sladko-mrtvozatuchle-hovno-slámo-pičko-sedlová vůně. A i kdyby se mi, přece jen, jak za starejch dobrejch časů, rozhodla dát injekci do pravý koule, musel bych odmítnout.
Pamatuju se na noční nůry, ktarý se mi tou dobou zdály: přišel jsem k ní na návštěvu a na posteli už jí tam seděl šíleně velkej ryzák. Řehtal se mi do ksichtu a přitom kouřil lehký máčko (evidentně měl závodnickou kariéru dávno za sebou). A jak tam v tom snu před ním stojím, rozepne si sedlo a vyvalí na mě tu svojí kládu, o který se mi mohlo akorát tak zdát. Upřímně, ani pokročilej věk mě nedokázal přiblížit k těm jeho rozměrům. Stojím tam a čumím na ten zázrak přírody a on se ke mě nakloní, foukne mi do držky kouř a povídá: polykáš?
Řeknu vám, budil jsem se hrůzou. A mokrý sny, o kterých si chlapci povídali o přestávce na záchodcích? Kdepak. Mokrý sny se mi zdaleka vyhnuly. Copak by to šlo? Mít v hlavě obrovskýho ... koně a přitom se tvářit dostatečně uvolněně? Cha. A ještě jednou cha.
Proč do Portugal? Naučil jsem se pár slovíček od lidí, co se mnou pracovali v místní rybárně. Říkali, že to v P. Sojí za hovno, tak se museli hnout. Taky jsem kdysi někde napsal, že se v Evropě nedá chcípnout hlady. A co by to bylo za myšlenku, abych se jí nepokusil zpochybnit! Sám si musím klást pasti, protože mě má osud příliš rád.
A možná taky proto, že ta obrovská piksla krému na opalování, co byla ve slevě a co jí testovali na zvířatech, brzy projde záruční lhůtou. A kdo šetří... Ale no tak, kurva, co to je? Takhle píše spisovatel?
Už vidím ty komentáře: v P. jsem byla loni v létě s rodičema. Je to tam boží! Hrát si na doktory se tam dá na každý pláži.
A pak že 2x nevstoupíš .... kurva a dost, pro dnešek končím.
Budu se muset začít pořádně hejbat. Musím taky prošlápnout svoje botky. Po několika hodinách, co je mám na sobě, mě bolej nohy. Nemůžu v nich šlapat moc dlouho. Konečně, jsou to jezdecký boty, ne? A já koně nemám a ani nechci.
Pamatuju si, jak moje stejně stará sestřenka, jezdívala na koni. Mohlo jí tehdy bejt kolem 13 nebo 14. To je věk na hovno. Ženský si začínaj uvědomovat, jak důležitou roli hraje v tomhle světě jejich pička. Pomalu, ale jistě se začínaj učit, jak správně táhnout za šňůrky dějin, který jsou nenápadně přivázaný k opratím dějin, který drží nějakej nejdůvěryhodnější z nejnedůvěryhodnějších blbců.
Jenže, přiznejme si, dokázali bychom to bez těch blbců? Hovno. Na to nemáme koule. Proto existujou opratě, ale taky šńůrky.
Takže ta moje už tehdy sexy 14 roční sestřenka si se mnou odmítala hrát na doktory. A já se už nemohl chlubit svojí malinkatou erekcičkou. Místo toho se přihlásila do jezdeckýho kroužku (zase ty opratě!) a nechávala po sobě vlhkou stopu na koženým sedle. Domů si s sebou nosívala smrad koňskýho pižma. Kdykoliv jsem k ní v tý době přišel na návštěvu a ona mě nedopatřením pozvala k sobě do pokojíčku, nos mi ucpala ta slano-sladko-mrtvozatuchle-hovno-slámo-pičko-sedlová vůně. A i kdyby se mi, přece jen, jak za starejch dobrejch časů, rozhodla dát injekci do pravý koule, musel bych odmítnout.
Pamatuju se na noční nůry, ktarý se mi tou dobou zdály: přišel jsem k ní na návštěvu a na posteli už jí tam seděl šíleně velkej ryzák. Řehtal se mi do ksichtu a přitom kouřil lehký máčko (evidentně měl závodnickou kariéru dávno za sebou). A jak tam v tom snu před ním stojím, rozepne si sedlo a vyvalí na mě tu svojí kládu, o který se mi mohlo akorát tak zdát. Upřímně, ani pokročilej věk mě nedokázal přiblížit k těm jeho rozměrům. Stojím tam a čumím na ten zázrak přírody a on se ke mě nakloní, foukne mi do držky kouř a povídá: polykáš?
Řeknu vám, budil jsem se hrůzou. A mokrý sny, o kterých si chlapci povídali o přestávce na záchodcích? Kdepak. Mokrý sny se mi zdaleka vyhnuly. Copak by to šlo? Mít v hlavě obrovskýho ... koně a přitom se tvářit dostatečně uvolněně? Cha. A ještě jednou cha.
Proč do Portugal? Naučil jsem se pár slovíček od lidí, co se mnou pracovali v místní rybárně. Říkali, že to v P. Sojí za hovno, tak se museli hnout. Taky jsem kdysi někde napsal, že se v Evropě nedá chcípnout hlady. A co by to bylo za myšlenku, abych se jí nepokusil zpochybnit! Sám si musím klást pasti, protože mě má osud příliš rád.
A možná taky proto, že ta obrovská piksla krému na opalování, co byla ve slevě a co jí testovali na zvířatech, brzy projde záruční lhůtou. A kdo šetří... Ale no tak, kurva, co to je? Takhle píše spisovatel?
Už vidím ty komentáře: v P. jsem byla loni v létě s rodičema. Je to tam boží! Hrát si na doktory se tam dá na každý pláži.
A pak že 2x nevstoupíš .... kurva a dost, pro dnešek končím.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk