Zamyšlení...

Anotace: .....

Bylo krásné odpoledne a já se vracela z koupaliště. Zrovna jsem si říkala jak jsem nedokonalá. Vzpomínala jsem na krásnou snědou dívku z koupaliště v růžových plavkách. Byla taková okatá a krásně opálená. Měla naprosto dokonalou postavu. Velká pevná prsa, malý zadek, štíhlí pas. Jediné co kazilo celý její dojem byl nos. Měla menší zkobu ale působila roztomile. Taková já nikdy nebudu. Zrovna se mi udělali pihy ze sluníčka a v plavkách to taky není žádná sláva.

,,Můžeš mi prosím pomoct.Pojď" Přiběhl ke mě histericky vysoký ramenatý kluk.
,,Co se děje?" Optám se a zastavím na chodníku kousek od parku.
,,Neptej se a pojď." Čapne mě za ruku. Vláčí mě kamsi do parku z ruky mi vyletí lahev s pitím. Vždycky sebou nosím malou lahev neperlivé matonky.
Kluk beze slova mě táhne do parku. Já se otočím po své lahvy matonky potom zbliknu očima auto a pak mi to dojde. Co když mi něco chce udělat. Beze slova mě táhne několik metrů do parku je červený jakoby běžěl minimálně ze Lhotky.
Když přiběhneme do parku zpanikařím. Pohled na silně otylého, opilého muže svíjejícího se na zemi v křeči mě přivádí do mdlob. Okolo se divali už lidi. Nikdo nic neudělal. Najednou se vidím jak si klekám.
,,Zavolal někdo sanitku?" Slyším se histericky a nepoznávám se. Muži jde z pusy obrovské množství zpěněné, červené krve a zvratky.
,,Proboha dělej něco on tu umře. On umře." Slyším za sebou. Z kapsy vytáhnu telefon vytočím záchranku a telefon hodím histerickému klukovi.
,,Zavolej, vytáčím pošli je sem." Kluk telefon chytí a já muži v křeči otírám krev a zvratky. Snažím se ho přetočit do stabilizované polohy.
,,Kurva pomožte mi někdo." Snažím se přimět čumili aby pomohli otočit otylého muže na bok.
,,Já, já nemůžu." vykřikne na mě kluk a hodí mi telefon zpátky. Telefon nechám vytáčet na reproduktor a držím ho v ruce současně s hlavou toho muže. Hlavu mu držím na boku a z pusy se mu snažím otřít zvratky a krev. Muž se v křeči klepe a drapne mě prudce za ruku. Snažím se vytrhnout ruka mi modrá v jeho sevření. Polekaně se snažím uskočit a ruku vytrhnout. Naším sevřením v zápalu boje drknu do lahve piva co stojí opodál. Telefon zvedne operátorka a klidným hlasem mi říká co mám dělat. Chlap na zemi stále chroptí. Do telefonu ji vysvětlím kde jsme a čumilové se pomalu rozchází. Celá se klepu a cítím slabost.

Kluk se nademnou klepe a pořád jen rozmachuje rukama a křičí ať ho nenechávám umřít. Po chvilce muž přestává chroptit. Kluk panikaří ještě víc.
Oba s klukem si myslime že tohle bude jeho konec.
,,Přestává chroptit." Histericky vykřiknu.
,,To nic zajistěte dýchací cesty.Nejspíš ustupuje křeč."
Chrlí ze sebe zdravotnice. Chlap se potí smrdí jsem celá od prachu krve a vylité pivo na sluníčku dělá taky své.Všude se line děsný zápach rozlitého piva,moči,prachu a krve. Když chlap přichází trochu k sobě slyším podivné ticho. Kluk konečně přestal řinčet. V pláči si sedne na zem a drží se za hlavu. Potom se snažím muži co nejvic vyčistit pusu. Zdravotnice mi říká kde ho u krku chytit a abych zjistila odkud přesně pochází krvácení. Prsty mu musím dostat do pusy a zároveň dát pozor aby mi je neukousl v křeči. Když konečně společně se zdravotnicí zjistím že krvácení pochází z překousnutého jazyka trochu se uklidním. Jazyk měl roztřepený jako kus špatně utrženého papíru. Najednou slyším jak přestává dýchat. Ticho najednou prostřelí houkačka mířící z dálky. Trochu se mi uleví ale slabost mi oslabuje tělo. Když slyším že přestává dýchat zachranářka řekne.
,,Zůstaňte na telefonu budete dělat co Vám řeknu.Nezavěšujte."
,,Dobře dobře." Snažím se nadechnout a smiřuji se stím že díky mě a mé nešikovnosti zemře člověk.
,,Vezměte kapesník nebo nějakou látku." Vychrlí na mě záchranářka.
,,Já vím to nás učili jenže." Chci doříct že tu nic nemám když mi telefon vypadne z ruky. Sanitku už cítím blízko. Jenže co teď nikde nemám ani kapesník. Okamžitě přetáhnu tričko přes hlavu. Spodní okraj tenké vrstvy přiložím na jeho odporné rty od krve a zvratek ucpu nos a vdechnu. Zkouším to opakovat několikrát. Cítím svoji děsnou slabost. Nahmatám na krku puls. Číslo už nevytáčím. Najednou slyším sanitku.Jede pomalu nejspíš bloudí okolo parku napadne mě. Chci říct tomu klukovi aby došel k silnici a ukázal že jsme tady ale ať koukám kam koukám on nikde. Vyhrabu se na nohy a k silnici se rozběhnu sama. V parku zatím chodí lidi raději druhou stranou a nemám koho nechat u toho chlapa.
Když konečně přijede sanitka a já si vezmu své tričko. Sotva se opřu opodál přestávám vidět. Mžitky mi rozostřují vidění zvuky doléhají z dálky a pak jen ticho.
,,Slečno,slečno." Probere mě něčí hlas. Najednou si myslím že se mi to celé zdálo. O tom že se mi to nezdálo mě přesvědčí šílený zápach a mé krvavé tričko. O kalhotech ani nemluvím. Kalhoty na které léta dávám pozor jsou oválené od prachu krve a dalšího humusu.

Do večera jsem absolovovala ještě výslech a pak jsem se v klidu vrátila na intr. Tu noc jsem se pořád budila a třikrát jsem se osprchovala. V hlavě mi znělo jediné. Výkřiky kluka o tom že ten chlap umře. Klepala jsem se a potila. Ještě týden potom jsem nejedla a každý den jsem se ze sebe snažila omýt špínu. Holkám jsem to řekla asi až třetí den. Druhý den jsem totiž skoro nemluvila.

Po týdnu jsem šla do obchodu pro svou matonku. Narazila jsem na jednoho ze záchranářů. Pochválil mě jak mé jednání bylo na místě. Pak mi vysvětlil přibližně o co se jednalo ale já už byla zase duchem mimo. Přemýšlela jsem jestli by i ta hezká nosatá holka udělala totéž. A tak jsem v sobě našla kvalitu o které jsem doposud neměla ani zdání a ani ty pihy na nose už mě tolik nemrzí.