SPOLUŽÁCI

Anotace: minipovídka // Motto: „Jedině při psaní se cítím být chytřejší a krásnější, než ve skutečnosti jsem.“ Oscar Wilde

.
.
.
Moc se k sobě nehodili. Ona měla krásné dlouhé vlasy, krásné dlouhé nohy, a on měl krásně dlouhé vedení. Ale měli i něco společného – bylo jim osmnáct a chodili do stejného gymnázia.
Nadzdvihla hřbet knížky, kterou právě její spolužák pod lavicí četl.
„Martine?“
„Hm?“
„Ty čteš Fridmana?“
„Potřebuješ něco, Evi?“ zahuhlal, aniž by se na ni podíval.

Jo!!! Jasně že potřebovala, ale už si nebyla jistá, že zrovna od něho. O přestávce zaimprovizovala:
„Máš cigáro?“
„Cože?“ vyděsil se Martin, „ty hulíš? Od kdy?“
„Tak nic, zapomeň na to.“ Eva vystřelila k úniku a celou dobu si nadávala do krav. „Však von je taky pěknej vůůůl, to by nás mohlo sblížit,“ mlela si polohlasně, aby se trochu uklidnila.
Martin se Evou nenechal vykolejit a vrátil se k ruskému matematiku, geofyziku a meteorologovi Alexandru Fridmanovi (...jak ten magor mohl už v roce 1922 vědět, že vesmír není stabilní? Vždyť až Hubble měřením dokázal rozpínání galaxií, ale to bylo sedm let potom. A co ta Eva vyšiluje? Nechtěla po mně nakonec marjánu? Ne... to je blbost... Měření ze satelitu COBE ale žádná blbost není – teorii Velkého třesku už nikdo jen tak nesestřelí, ani ten blb Macháček, co si nechává od nás říkat „pane učiteli“. Ale Eva je dneska ňáká divná. Kdyby nebyla stará jako já, řek bych že je v přechodu. Ovšem dokázat, že hmota vznikla z vakua za pouhopouhé 10 na mínus 35 sekundy, tak to je fakt frajeřina, na kterou už Fridman neměl. Tahle prácička by mě bavila, tohle bych chtěl jednou umět. Taky s Evou bych to chtěl jednou umět, ale to dřív spočítám rychlost rozpínání vesmíru. Možná by neškodilo ji prozvonit, když znám její číslo... kurňa mobil, kde ho...).

M: „Ahoj Evi.“
E: „Co je?“
M: „Pondělí.“
E: „Kvůli tomu mně voláš?“
M: „Šla bys dneska na Avatar?“
E: „Cože?“
M: „No... na ten film, co ho všichni chválej.“
E: „S tebou?“
M: „Hm... když půjdeš, koupím ti tvý oblíbený cigára.“
E: „Nekouřím.“
M: „Tak cos před chvílí blbla?“
PAUZA
M: „Jsi tam?“
E: „Sem tady...“
PAUZA
M: „Tobě se nechce, že jo? Hlavně se mnou ne...“
E: „Máma s tátou jdou dneska od osmi na Avatar a ten film trvá tři hodiny. Budu se doma sama bát, potřebovala bych bodyguarda.“
M: „Cože?“
E: „Martine, dalo mně moc přemáhání, abych tu větu vůbec vyslovila. Nechtěj po mně, ty "vědátore", abych se musela opakovat...“