Dog Frisbee

Anotace: Pokoušela jsem se napsat něco... jen tak prostě... :) z pohledu psa :D ... byl to jen experiment... je to skoro bezdějové, prostě popis jedné ze psích soutěží :)

Nadechl jsem se. Ta atmosféra byla cítit všude. Prostupovala celým mým tělem a já si to užíval. Byla to slast.
Miluju DogFrisbee akce.
„Pojď, Aiko,“ zavolala mě panička. Vyskočil jsem z auta a ona zabouchla dveře. Poslušně jsem si sedl k její noze a čekal, až karabinkou zavadí o můj obojek; prostě až mě připne na vodítko. Nebylo to potřeba – já jsem přece hodná borderka :) –, ale akce to předepisovala. Mně to nevadilo. Očima jsem hypnotizoval disky v paniččině druhé ruce a to mi stačilo.
Sedla si tam u nějakého občerstvení na lavičku mezi přátele. Spatřil jsem svoji skvělou psí kamarádku Sowe. Pozdravil jsem ji štěknutím a pak jsem si poklidně lehnul. Sebral jsem paničce disky a nechal si je na packách. Jen ať mi na ně nikdo nesahá, na lásky moje…
Musel jsem usnout. Jinak si nedovedu vysvětlit, že neuběhla ani chvilka a panička už vstávala, protože volali její jméno. Musel jsem usnout.
Byli jsme totiž již na řadě.
Náhle celý natěšený jsem vyskočil, nechal paničku, ať si vezme disky, které jsem hlídal – no co, i ve spánku se dá hlídat! – a šli jsme na určené místo. Pak se rozezněly první tóny písničky. Kdybych to uměl, otráveně bych protočil oči – zase ti její Us5. To jsou furt jenom oni, oni a oni. Doma to jede neustále. Ne, jí to nestačí, musí to strkat i na DogFrisbee… konkrétně tohle byla písnička I Can’t Sleep. No, alespoň ne nějaký ploužák, to bych tady usnul.
Ale asi ne, nesunul – jen pohled na disky by mě probral. Navíc jsem se před chvilkou prospal, takže se mi nechtělo.
Panička vyhodila disk. V té chvíli jako by do mě střelilo, tryskem jsem vyběhl za ním a skočil. Cítil jsem, jak mi vzduch sviští kolem uší. Chňapl jsem po disku a sevřel jej v zubech, pak už jsem volným pádem klesal. Sotva se mé tlapky dotkly trávy, nevídanou rychlostí jsem se rozběhl zpátky k paničce.
Zrovna se napřahovala k dalšímu hodu. Další dlouhý backhand. Jakmile talíř opustil její dlaň, vzdal jsem se disku který jsem držel a ještě rychleji jsem se rozběhl za tím nově vypuštěným. A znovu ten skok. Bylo to nádherné. Miluji to.
Najednou se mi tempo té písničky začalo líbit. Báječně se to hodilo. S každým krokem a skokem mnou ta hudba začala prostupovat, až jsem se nevědomky začal pohybovat do jejího tempa.
Panička mi začala posunky ukazovat i nějaké triky, co jsme se učili. Otočky, sudy, podlézání, přelézání, přeskoky a všechno možné. Ale mě zajímalo jen jediné – disky. A ten nádherný pocit letu. Bral jsem to jako odměnu.
Když panička chtěla hodit další nějaký hodně dlouhý backhand, ujela jí ruka a poslala disk mezi diváky za plochu, kde jsme mohli být. Na nic jsem nečekal a kašlal na dělící čáru, prostě jsem slepě běžel za svou láskou.
„Aikooooooo!“ slyšel jsem paničku, ale disk byl v této chvíli důležitější. Lidé se mi pletli do cesty, takže jsem jej nestihl chytit za letu, což mě trochu mrzelo, protože jsem se připravil o ten krásný let. Sebral jsem jej zuby ze země a běžel zpátky k paničce. Byla naštvaná, to šlo vidět. Byl jsem si jistý, že je to kvůli tomu, že jsem ten disk nechal spadnout. Mrzelo mě to.
Sestavu jsme dodělali dokonce, než i ty poslední tóny I Can’t Sleep dozněly. Připadal jsem si unavený, hodně unavený, ale také zvláštně naplněný štěstím.
Panička otevřela auto. Naskočil jsem, ale ona jej nezavřela. Pohladila mě.
„Byl jsi šikovný, Aressku. Kdybych tamten hod nehodila tak blbě… možná bychom vyhráli.“ Usmála se. „Byl jsi šikovný.“ Zopakovala. „No jo, tak třeba se příště nedisknem…“ hodila vedle mě disky a zabouchla auto.
My jsme se diskvalifikovali? Jak to?
Naštvaně jsem koukl na disky vedle mě na sedačce. To jeden z nich za to mohl. Kdyby tak blbě nevyletěl… zavrčel jsem na něj a chňapl. Prokousl jsem ho. Zasloužil si to, hajzlík.
Ale šťastný pocit, který mě zaplavoval pokaždé při DogFrisbee neodezníval. Bylo mi krásně. Sice jsme se už vraceli domů, ale tento závod jsem si uložil do vzpomínek mezi ty ostatní. Každý byl něčím výjimečný.
A i tento byl krásný. Nemohl jsem se dočkat chvíle, kdy se zase na nějakou podobnou akci dostaneme…
Ale úplně ze všeho jako první jsem se nemohl dočkat chvíle, kdy se už konečně budu moci najíst.