Dovolená v Tunisku

Anotace: Je to už nějaký ten rok zpátky,ale krásné vzpomínky pořád zůstávají....

Jednoho krásného dne jsem se rozhodla zakoupit dovolenou Last minute...Prostě se najednou sbalit a tradááá letíme.Našla jsem od Čedoku zajímavou nabídku na letecký pobytový zájezd do..Tuniska..Takže jsem najednou byla pevně rozhodnutá,že se letí tam.Byla středa a v sobotu byl odlet.Hnala jsem za Tomem do práce a povídám mu,v sobotu odlet tak si rychle vem dovolenou,jen tak jsem mu letmo ukázala obrázky hotelu a šupajdila jsem se balit.Strašně jsem se těšila,ale zároveň jsem také měla obavy.Z neznámé země,ale co,vždycky to nějak dopadne.Nastal den D a odlétali jsme směr Tunis...V letadle všechno v nejlepším pořádku a prostě jupíí už jsme tam.Z letadla jsme vystupovali a šli rovnou k autobusu,kde stál i od Čedoku pracovník,který nám hned dával do ruky lístečky kde se měli vyplňovat údaje.Tak jsme nastoupili a za chvilku jsme byli v našem vysněném hotelu.Byl strašně krásný a byla jsem z toho moc nadšená...

Najednou se ozvalo:Teď Vás prosím dejte mi lístečky,které jste vyplňovali. A ouvej..začala jsem se ohánět tím,že jsem Já konkrétně žádný lísteček nedostala.Ten velmi příjemný pán,letmo odpověděl...Vás si konkrétně pamatuji,že jsem vám ho dával.Ale já si tvrdila své..nic nemám a basta...pak štrachám pro tužku do kabelky a co nenajdu...lísteček...rychle zmuchlat a hrát zase že nic nemám....


Ubytování bylo nádherný pokojíček jako přesně z katalogu..prostě spokojenost..První den na pláži,kde bylo nádherné čisto a mým oči neuniká,že po pláži chodí zdejší domorodec (černoch) a nabízí plyšové velbloudy. A já jak malá jééé toho chci..Zamávala jsem na něj a přišel k nám,klek na kolena vysypal tašku s velbloudama a začala hašteřenice o cenu. Do písku prstem psal čísla..ceny..a já furt mazala a mazal že je to strašně moc bylo to děsně dlouhý a už jsem z toho byla docela otrávená.Tak jsem ho nechápavě rukou odmítla že nic nechci ať si jde...On najednou začal do písku psát takovou cenu že by tomu nikdo ani neuvěřil.Jenže.. já jsem si stála za svým a kroutila jsem hlavou že nechci! On se tedy sebral a odkráčel a Tom mi povídá,ty seš normálně blázen,víš za kolik ti ho nabízel,úplně za minimum... Aháá..tak co teď? Nechala jsem ho tak dvakrát kolem nás projít a zavolala zpět že tedy ano,za tu cenu a chci hned tři. Udělali jsme obchod a když pokaždé kolem nás prošel už jen křičel a mával rukou..BANDITA....


Uplynuly asi tři dny a najednou si nás nechal zavolat průvodce od Čedoku že chce se všema mluvit.Tak jsme se sešli v jídelně a rázně nám řekl:Že se tu začaly vyskytovat medúzy které se nazývají žahavky a když se vás dotknou spálí vás a to dost bolestně...No to bylo něco pro mě...Začala jsem ječet že do moře už nevlezu..stejně jsem tam vlezla jednou mě šlehla a bylo po koupání...prostě utrum..konec...Ať žije bazén!!!


Bylo pravé poledne po obědě a já si tvrdohlavě umanula,že chci zmrzlinu a basta! Bylo mi najednou strašně divné,že na ulici ani živáčka prostě klídek..A tak jsme se asi čtvrt hodinky cesty dobrouzdali k místní cukrárně dala jsem si tam fakt moc dobrou zmrzku,jenže když jsem s ní vylezla ven,tak jsem jí měla hned jako vodu a začala jsem hudrovat,že stojí za..nic.Když jsme se dostali zpátky tak nevím co mě napadlo,šla jsem se podívat k bazénu na teploměr..Nooo a 44 stupínků ve stínu..fakt parádní procházka na zmrzlinu a pak že zmrzliny stojí za vodu...


Blížil se konec naší krásné dovolené,už jsem se i těšila domů,vždycky se mi začne stýskat.Kufry sbalený všechno připraveno k odjezdu na letiště.Najednou mi ta cesta připadala hrozně zdlouhavá...Otrávená ...umořená ...jsem čapla kufr a vidím jak jedno odbavovací místo je tak narvané že ta fronta neměla konec...No a co nevidím vedle..prázdno sice žádný celník,ale co..za zkoušku to stojí.Čapla jsem kufr a říkám všichni za mnou.Každý na mě koukal jako na blázna a stáli. Já ne šla jsem dál...Přišla jsem k odbavování a čekal co se bude dít.Najednou se přiřítil celník s knírem a začal na mě něco mrmlat a rukama ukazoval vedle.Já stála jako nevím co a začala jsem kývat hlavou,že mu nerozumím a v duchu jsem si říkala..trhni si nohou dědku a koukej otevřít...Trvalo to tak pět minut a najednou byl ticho podíval se na mě a vlezl dovnitř... No a najednou to šlo,byli jsem odbaveni na to tata..A ti co stáli začali za námi utíkat ...



Ták pohodička hezky hačáme v letadle,sice u dveří,no ale za to vedle nás nikdo nesedí. Letadlo je ve vzduchu papání máme za sebou a najednou se k nám hrne letuška...Dobrý den mohu Vás tedy spíš pána o něco poprosit? Já na ní koukám jak tvrdé Y a jen kývám hlavou...Chci Vám vysvětlit,jak se otevírají dveře v případě že se bude letadlo řítit k zemi...No do mě vjel blesk,že jsem na ní vyjekla cože??? Vy si asi děláte srandu,že?? Ne, nedělám je to má povinnost,takže pokračovala ve vysvětlování...A já začala mít dost velké obavy,jestli vůbec doletíme v pořádku...Objednala jsem si k pití Colu...sedím koukám a pozoruji ostatní..Najednou na ruce cítím kapičky..a zpozorním..teď si vybavuji ty dveře a ten rozhovor s letuškou a ejhle...prší ze dveří..začala jsem pištět že padá letadlo...No v očích smrt a nevím co ještě kde...Najednou jsem se ale začala šíleně smát a proč? No jak mi donesli tu Colu a jak byla perlivá,tak ty bublinky mi začali tak nějak stříkat na ruku...A záhada byla najednou vyřešena.....Ať žije Cola a pak už jen skvělý a klidný návrat do Čech...


Hurááá a jsme doma :-))))