Jak mne přijímali v nemocnici

Jak mne přijímali v nemocnici

Anotace: Tak tady je třetí a poslední zážitek z nemocnice. Musel jsem to nechat uzrát a hlavně to rozdejchat. Až si to přečtete, pochopíte proč.

Sbírka: Povídky, reportáže a úvahy

.

V pondělí ráno jsem se dostavil na vrátnici nemocnice.
„Dobrý den, jdu s kýlou!“
„To musíte na chirurgii! Je to v patře po schodišti vlevo.“
Tak se po chvilce hlásím na příjmu chirurgického oddělení. Seděla tam babizna a to jí ještě hodně přidávám.
„Co chcete?!!!“ přivítala mne zhurta.
„Jsem přišel s kýlou ...“ říkám potichu.
„To jste přišel pozdě! To musíte přijít v sedm! Přijďte zítra!“ a otočila se k své rozjedené svačině.
„Ale já mám tady napsáno, že se mám hlásit mezi devátou a desátou!“ osměluji se s námitkou k tlustým zádům.
„A je teprve třičtvrtě na devět!“ jsem odhodlán nedat se vyhodit.
„Voni tam píšou blbosti! Ukažte, máte správný datum?“ zkoušela to uhrát alespoň na remízu.
„Mám datum i hodinu správně, jestli mne tady nechcete, napište mi to na ten papír a řekněte mi, kde sedí váš nadřízený, osobo! Nebo si snad myslíte, že sem jdu jen tak z legrace? Víte, co mi to dalo přemlouvání sebe sama a k tomu se ještě bojím jako malý kluk. Tak dělejte svojí práci a nes … nerozčilujte mne!“
Baba kupodivu roztála a bylo vidět, že když se jí něco přikáže, umí i poslouchat. Tak jsem ještě doplnil:
„A tu svačinu si schovejte, nejsem zvědav, po čem vám bude dneska špatně!“
Napsala všechny papíry téměř beze slova a byl jsem přijat. Zaradoval jsem se, myslel jsem si naivně, že to je všechno.
„Musíte ještě na vstupní prohlídku k doktorce!“ zrušila mé představy o hladkém přijetí.
„Tady!“ a ukázala na dveře za sebou. Polil mne pot. Představa, že tam bude sedět ještě tlustší, ošklivější a starší babizna s doktorským diplomem mne srazila málem do kolen.

A tady jsem nucen udělat v příběhu odmlku. Pro správné prožití této povídky potřebujete znát moji básničku Snad si někdy vzpomene. Zde je. Přečtěte si ji procítěně, pokud možno nahlas. Budete to potřebovat v dalším textu.

Rozkvetla mi láska
Rozvila se v dlaních
Na křídlech ji vážka
Nese krajem za ní

Hořelo srdéčko
Hořelo plamenem
A když doplálo
Stalo se kamenem

Do kamene vyryto
To tajemství lásky mé
Navždy bude ukryto

Ukryto snad trvale
To tajemství lásky mé
V chladném těle z kamene

... (snad si někdy vzpomene)


Zaťukal jsem na dveře a vstoupil. Podlomily se mi kolena. Vykoktal jsem pozdrav. Anděl v doktorském plášti se ke mne otočil a já padnul na kolena úplně.
„Bože!“ vydechl jsem.
Paní doktorka se na mne mile usmála a pobaveně se mě ptala:
„Vám neslouží kolena? Nebo co vám vlastně je? Ukažte, co máte.“
Byl jsem vykolejený jak rychlík starého Cassy Johna. Doktorka, asi třicet let, štíhlá a krásná blondýnka s vlnitými vlasy na lopatky, délka přesně tak, aby se příliš nepletly v posteli, jen o malinko menší než já, a úsměv, který byl schopen odzbrojit pěší legie, jízdní švadrony i dělostřelecké pluky. A já tam klečel sám. Divíte se mi?
„Á, kýla! Pupeční. Pán asi hodně zvedal, že?“ A znovu se usmála. Zapomněl jsem i to, jak se jmenuji. Naštěstí mé jméno měla napsáno na přijímacím listu. Zíral jsem na ni jak na svatý obrázek.
„Tak se zkuste zvednout, ať nám tu nevytlačíte ďolíčky do dlaždiček.“ Znovu se na mne usmála. Přestal jsem i dýchat, byl jsem okouzlen. Tohle doma nebudu moci vypravovat, blesklo mi hlavou. Žena by to jistě nepochopila a říkat to milence by bylo sebevražedné! Chtěl jsem se zvednout, něco duchaplného říct, ale začal jsem se dusit. Rozkašlal jsem se, natřikrát se zvednul ze země, nadýchl jsem se a vypadlo ze mě:
„Já vám napíšu básničku …!“ a přiblble jsem se usmíval.
„A vy to umíte?“ znovu se na mne usmála. Kolena mi znovu začala měknout, hlava přestala myslet a začaly se aktivovat centra dávno nepoužívaná. Sebral jsem zbytky sil a sebevědomě jsem prohlásil:
„Trochu!“
Její úsměv byl už o poznání méně vstřícný. To mne vyburcovalo a chtěl jsem získat ztracené pozice.
„Já vám klidně nějakou řeknu, mám krásně zamilované, romantické!“ v duchu jsem si říkal, to musí zabrat, vždyť už tolikrát …!
Paní doktorka se znovu mile usmála a odvětila:
„Tak nejdřív probereme, proč tu jste a jaké máte potíže.“
Přeskočím popis základního vyšetření, to si jistě umíte představit nebo jste to zažili na vlastní kůži, a přejdu k tomu důležitému.
„Nevidím tady vyšetření prostaty, vám to nedělali?“ Začala něco psát do papírů.
Přece se nepřiznám, že nevím, co to je prostata! Zkus to zamluvit, napadlo mne. Třeba zapomene.
„Chcete slyšet nějakou básničku ode mne?“ ptám se s nadějí, že po mém dílku bude mimo zase ona.
„Klidně! Tak mi něco řekněte, ale svlékněte se, já vás zatím vyšetřím. Tady se opřete o pohovku a můžete přednášet!“
Jemně se zasmála, aby mne povzbudila a začala si natahovat rukavice. Pro vás, co nejste zdravotnicky vzděláni, prostata je orgán umístěný tak hluboko v těle, že se k němu normálně nedostanete. Doktoři, a bohužel i doktorky, se k němu dostávají nenormálně, přes otvor, který se na těle objeví při hlubokém předklonu. A tak se prstem dostanou na místa, která zde nebudu popisovat. Jistě si to umíte sami představit.
„Tak začněte, už se těším!“ vybídla mne k básnění.
Tak jsem procítěně začal:
„Rozkvetla mi láska
Rozvila se v dlaních
Na křídlech ji vážka
Nese krajem za ní“
Doktorka si namazala prst v rukavici vazelínou.
„Pokračujte! Pěkné!“
„ Hořelo srdéčko
Hořelo plamenem
A když doplálo
Stalo se kamenem“
Zhruba v půlce sloky jsem ucítil její prst, kde, to si jistě domyslíte. Snažil jsem se procítěně recitovat, ale myslím, že by to nezvládl ani Viktor Preis. A já jsem jen nadšený amatér. Hlas mi poklesl, řekl bych, že i hlasivky zaprotestovaly vystupovat v tomto čísle. Víla v plášti a s rukavicemi tiše a dojatě řekla:
„Krásné, jak je to dál?“
„ Do kamene vyryto
To tajemství lásky mé
Navždy bude ukryto“
Přestal jsem hlídat intonaci, přestal jsem myslet na celý svět a jen se těšil na konec vyšetření. Doktorčin prst objevil drobnou anomálii a začal ji zkoumat pečlivěji a s větším důrazem. Hlas mi začal přeskakovat, až se u mne znovu po letech objevilo mutování. Z posledních sil jsem dokončil básničku.
„Ukryto snad trvale
To tajemství lásky mé
V chladném těle z kamene

... (snad si někdy vzpomene)“

Doktorka spokojeně skončila vyšetřování se slovy:
„Výborně! A nález je taky negativní. Otřete se.“ podává mi nějaké ubrousky. Děkuji jí a otírám si pot z čela. Zasmála se opět.
„Já myslela, abyste se otřel na druhém konci! Tu vazelínu.“ a podala mi nové ubrousky.

Co mi dál říkala si už nepamatuji. Když jsem vyšel z ordinace do čekárny, chlap, co přišel do nemocnice zároveň se mnou, se zeptal:
„S čím jste tam byl, pane, vypadáte, jakoby jste před deseti minutami umřel! Já tam jdu s banalitou, mám jen pupeční kýlu!“
Tak jsem mu popřál krásný den.

PS: Doktorka mne i operovala, a to dobře! Vždyť jsem ji na papírek nakreslil, jak bych to chtěl. Dal jsem si ten návod na břicho těsně před tím, než mne uspali.
Děti to často kreslí křídou po plotech!

.
Autor Zasr. romantik, 15.10.2010
Přečteno 1926x
Tipy 66
Poslední tipující: mexx, kolinko, Zasr. romantik, Javavia, hybridka22, tato22, Any 4, takova, Bíša, Paulín, ...
ikonkaKomentáře (31)
ikonkaKomentujících (29)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře

Bezchybné, dík. Mám také příběh s lékařkou. Já tam byl ale s gonokoky.
Máte dobrý humor. Ten dovětek o nakreslené p..ani nemusel být.

21.04.2012 10:48:15 | kolinko

Konečně jsem si našla chvilku a přečetla si tuto moc vtipnou povídku,i když v té chvíli asi moc do smíchu nebylo...Stip

13.10.2011 20:44:00 | Javavia

Zatraceně srandovní romantiku

13.08.2011 22:50:00 | Ringo

Vy jste humorista, rozesmála, pobavila, ale pak jsem i trpěla s Vámi...

25.07.2011 22:18:00 | strawbery

Pobavila jsem se.

10.11.2010 19:58:00 | takova

***

07.11.2010 00:22:00 | Bíša

Super povídka.
ST.

05.11.2010 23:17:00 | Paulín

:-) :-)) :-))) úžasně napsané ! ST. A ještě jedno za odvahu,při tom krutém vyšetření :-)

22.10.2010 13:17:00 | Iv

ty sis o ní neřekl :-), pochvala to je :-D, rád bych aby ses tuhle povídku naučil pěkně číst a při nějakém dalším Pianobaru ji přečíst...

22.10.2010 10:02:00 | patrikus

Patriku, teď nevím, zda se mám urazit či zda je to pochvala? To jsem si hezky řekl o pochvalu, viď? Teď mě ta pochvala nebude těšit, když jsem si o ní musel říct! Tak jak z toho ven?

21.10.2010 21:03:00 | Zasr. romantik

pěkné a vtipné... Připomíná mi to Šimka a Grossmana :-D

21.10.2010 20:45:00 | patrikus

Hezky vtipně napsáno. Dík za tip. Dala jsem ti ho taky.J.

20.10.2010 19:23:00 | Jana M.

No já nevím, trochu mi to připomíná návštěvu speciálně vlídné dominy ;)))

19.10.2010 13:53:00 | Lilien

Není nejlepší být hned naměko když uvidíš blond vlasy na bílém plášti, příjde chvíle kdy ztvrdnou i rysy...
:o))
Jiří senior

18.10.2010 20:19:00 | j.c.

Myslím, že obě činnosti, jak básnění, tak i vyšetření jsi zvládnul, jako hrdina a za to Tě obdivuji... A možná na chvilku lituji, že v té nemocnici nepracuji, samozřejmě, že kvůli básničkám... :o))

18.10.2010 01:03:00 | labuť

... skvěle napsaná ... i když Tobě jistě do smíchu nebylo ... já se bavila a moc ... díkes ;-) představa, jak recituješ básničku a cítíš konec malíčku ...uauuu ... ale ten Anděl v bílám plášti za to jistě stál ;-)

17.10.2010 17:30:00 | Bambulka

Dlouho mě povídka tak nerozesmála. Váš humor je skvělý! Ať se daří! :)

17.10.2010 13:44:00 | K.k.k.Kajluška

Že bych šel taky na operacI?

17.10.2010 10:04:00 | umělec2

Krásně jsem se pobavil, ale zároveň mi tuhla krev v těle, protože prostata je prevít a nakukuje. Sakra, abych si připravil taky nějaké zamilované básničky. Ale při mém štěstí tam určitě bude nějaký ošklivý doktor, který je tady na stáži ze Senegalu.

15.10.2010 23:00:00 | Psavec

Aťane, ve čtyřiapadesáti už něco zpaměti zvládneš, ale víc je toho, na co si ani zaboha nevzpomeneš!

15.10.2010 21:00:00 | Zasr. romantik

Hele, ten obrázek jsi kreslil z hlavy, anebo podle šablony? :-)

15.10.2010 20:55:00 | Aťan

Jo, souhlasí, vyprávěls' mi to, když jsem tě navštívil ve špitále

15.10.2010 20:35:00 | Kars

Situace mírně řečeno hutná...ale jsou i vyšetření,kdy prosíš boha,aby tě vysvobodil.
Napsal jsi to s humorem sobě vlastním.

15.10.2010 20:21:00 | Mbonita

Tys rozený povídkář, báječný humor!!! Ještě teď mám záchvaty smíchu...úsměv,...koukám že kam šlápneš, tak sto let tráva neroste...úsměv. Děkuji za moc pěkné pobavení, opravdu se mi to mooooc líbilo.)))

15.10.2010 19:29:00 | carodejka

Ty jsi číslo!! Nenudila jsem se ani trošičku
a že to byla hlína /tak to by Maty děl/
máš smysl pro humor a snénář v malíčku
tož, pusť se směle do povídek rozsáhlejších děl...

15.10.2010 19:02:00 | šuměnka

Nádherné počtení - statečný básníku... :-))
A přesvědčila jsem se o pravdivosti rčení "člověka to potěší, když slyší o neštěstí" - smála jsem se upřímně a nahlas :-)) Jo - a básnička super!

15.10.2010 17:19:00 | TetaKazi

nalepil sis na břicho pí.. a doktorka ti podle toho udělala jizvu??? díky, super počteníčko, Láďo ;-))

15.10.2010 12:40:00 | nejsembásník

Tak to je perfektní:) nebylo by od věci povídku vylepit na dveře krajské nemocnice, a čekárny by praskaly ve futrech:D

15.10.2010 12:17:00 | Grafomanická MIA

Skvěle napsané, hlavní je, že vše dobře dopadlo.

15.10.2010 10:36:00 | Jarka

Láďo,i když...
ale povídka bezva a ty verše
prostě parádní.

15.10.2010 09:52:00 | Květka Š.

za pacienta bych tě nechtěla, ovlivňuješ :-)
renesance pocitů a zkušenosti.. odstřelme nepříjemné baby.. :-)

leč při tomto vyšetření krásu veršů klást.. ty nejsi sebevrah.. a tvá diagnóza je .....

to ví jen ona.. :-)
já jen tuším...

...

Skvělé!! Realita se snem snoubící.

15.10.2010 01:06:00 | zelená víla

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí