Ať žijí prázdniny aneb mamka má vegéét

Anotace: Když mají děti tábory, rodiče okupují hospody a nejen.. všechno je jinačí ,když děti se neučí

.

Čím jsem starší, tím se na prázdniny těším víc a víc. Ano, na prázdniny, ne na dovolenou! No, na tu také samozřejmě..

Ač jsem „normální mamka“ a samozřejmě mám své děti ráda a jsem s nimi ráda, tak ta pravá paráda nastane, když jsou z domu. Prostě ty dva měsíce volna je balzám na zablácenou duši úkoly, kroužky, řešením úklidu spadlých svršků po pokoji a miliony dalších úžasných činností spojených s mateřstvím.. Malé děti u babiček, na soustředění, táborech.. a velké u kamarádek nebo svých lásek.

Najednou nastává ten blažený okamžik, kdy jdu z práce naprosto v klidu, nikam nespěchám a pokud mě něco/někdo čeká, tak je to kámoška, s kterou jdeme na vínko.
Pokud jdu domů, cestou se zastavím na nákup pro dva a ten se vejde do kabelky. Žádné tašky a řešení co bude dnes k večeři a stihnu ji uvařit, než poletím tam a tam…nebo nestihnu…Prostě koupím 2plátky sekaný, udělám do mísy šopák… Flákám to, žádné knedlo-vepřo-zelo, nic složitého prostě rychlovky. Ledabyle břicha naplníme protože doma se moc nezdržím. Mám přeci prázdniny!
Doma je dětský pokoj v uklizeném stavu den za dnem – ve školním roce věc nereálná. Nesbírám sponky, hrnky a zmíněné svršky a jiné poklady všude po bytě.. No, trošku ano, ale jen od jednoho dospělého, to ještě jde.. Neřeším, nepřipomínám, nekontroluji, neprudím. Když chci ticho, je ticho, když chci hudbu, řve jak se mi líbí. Latinské rytmy, salsa, samba… lítám s prachovkou po bytě a vlním se jak černá mamba. Bomba!
Pak dám sprchu a beru kamarádku a jdeme – no jasně, na zahrádku. V klídku pohodě, bavíme se o rodině, žádný stres zítra ani dnes.

Jen ten pocit, že brzy to skončí a zase začne ten blázinec a každodenní shon...