Jeden den ku mnoha špatnostem světa

Anotace: popis včerejšího dne, už se zase utápím v depresi, už nic nechápu! tentokrát jsem nepsala takovým tím svým klasickým "romantickým" stylem, ale je to "drsnější". Za komentáře a hodnocení budu moc ráda. Vaše Agnesita!

Ach jo, nebaví mě to. Je to skoro měsíc, co jsem Marka neviděla. Láska na celý život? To ne, už tomu fakt nevěřím. Kdysi mi říkal můj první kluk: „Je rozdíl mezi láskou a zamilováním.“ Tehda jsem se jen ušklíbla, ale teď vím, že je to pravda. Zamilovanost je prostě počáteční přelud, který buď vyprchá, nebo se rozroste v lásku. U mě téměř vždy vyprchá. Jako zrovna teď. Prostě jsem se rozhodla, že se s Markem rozejdu. Ok, je něžný, celkem atraktivní, sice starší než já, ale co. Cítila jsem se, jako bych měla svázané ruce. Jo no, jako viděli jsme se před měsícem a od té doby jsem věčně brouzdala venkem jen s kamarádkami, ale ten pocit! Nesmět políbit kluka, protože hned se do popředí narvou výčitky svědomí: TY JSI ZADANÁ!!! A tak jsem tomu s těžkým srdcem udala konec. Původně jsem chtěla jen napsat, že mě to mrzí a že to jinak nešlo. Nakonec jsem svému „milému“ napsala skoro slohovou práci plnou omluv a použila jsem přehnaně mockrát slovo KAMARÁD. No co už, oddychla jsem si, když jsem asi po 30ti minutách stiskla tlačítko ,odeslat’. Fajn, tak to bychom měli. Ne, neměli, tížilo mě to. Nevěděla jsem, kdy si tu zprávu přečte. Pochopí to? Nepřijede hned za mnou pro vysvětlení? Co bych mu asi tak řekla při pohledu do jeho pomněnkových očí? Nejspíš bych se rozbrečela a začala se omlouvat, že to byl omyl, že jsem se s ním nikdy rozejít nechtěla. No jasně, chtěla, ale do očí bych mu to nikdy, NIKDY, neřekla. Každou chvíli jsem kontrolovala, jestli už se přihlásil. Ale ono nic. Tak jsem napsala kamarádovi Radkovi. Vážně to byl kamarád? Spíš bych řekla, že mě zas navštívil přelud jménem Zamilovanost. Bože, bože, no jo, mladá holka, co neví, co chce. Tak jsem čekala, že u takového milého človíčka najdu pochopení. A ono zase nic, no tož kruci! Místo aby mě politoval, v jaké jsem to hrozné situaci a nabídl mi své rámě, začal posílat rozzuřené ksichtíky v podobě smajlů. „No jsi normální? Asi ne, co? Jak to můžeš řešit takhle písemně?“ Otazníky vážně nešetřil. Hm, tak skvěle. Protáhla jsem koutky směrem k zemi. Už zase nálada a’lá Nejsmutnější člověk ve vesmíru? Dobře, tak jsem si dala pořádně horkou sprchu, i když v tom 40°C vedru to bylo dost odvážné. Rudá jako rak jsem po hodině vylezla. Připadala jsem si jako hozená do ohně, ale co, aspoň jsem se trochu „odreagovala“. Odvážně jsem znovu zalovila na internetu. Radek tam naštěstí nebyl. Přednášku o strašném ublížení, to už bych znovu nesnesla. Jé, Toníček. Copak mi přinese za nové zprávy? Byl to můj přelud Zamilovanost 2. No skvěle, u něho taky panuje nálada pod bodem mrazu, takže když jsem mu odkroutila hlavou pozvání na diskotéku a tím mu darovala ještě větší depku, než měl, odklidila jsem se do postele. Ale spánek? Rozhodně se se mnou kamarádit nechtěl. A tak jsem „válela postelí sudy“.
Takže, je 23:00. Tonda bude na zábavě, Radek bude spát. Dobře, to by se mohl najít nějaký sameček, který bude mít chuť si jen tak nezávazně psát. Nabrousila jsem drápky, stiskla tlačítko SKYPE a čekala, který klučina se tam přihlásí. Aaaaaa, Jirka. To vypadá slibně a taky že jo. Oslovení kočička teda vůbec není na škodu. No, řeknu vám, noc při volání přes skype stála za to. Ani nevím, jak se to stalo, ale hodiny oznamovaly půl páté ráno a sousedka šla nakrmit slepice. Nenápadně zabrousím tématem na Radka, s Jirkou jsou dlouhodobí přátelé. Třeba se dozvím něco zajímavého. No, tak velká zajímavost. Baby prý po něm jenom letí a s každou si to dost užije. Tddddm. Gong, který nevěští nic dobrého. Takže jeden přelud zase odplul do neznáma. Agnes, Agnes, zchlaď si mozek. Tony si užívá s nějakou 15ctkou na dýze, Radeček určitě v postýlce není sám. Poslední možnost. Jirka. Tak se nebude spěchat. Proklepnu si ho. Takže, co rodina a život. O-ou. Krádeže, několikeré přeložení ze školy na školu, vyhazov, chlast. No do prdele! Už je toho na mě za ten den moc. Vypnu skype a kouknu se, jestli mi Marek nenapsal. On tu byl. Roztřepaly se mi ruce. Po přečtení vzkazu však i rty a z pod víček se vydraly miliardy slz. „Taky jsem k tobě nic necítil. Víc než přátelství to nikdy nebylo…“

Upadám do temnoty snu, kdy mě nikdo a nic nezajímá. Cítím jen bolest, když mě roztrhává černý dobrman s pískovým pálením…