Dialog bláznů

Anotace: když se dva blázni dají do řeči...

Klepe.
Kdo?
On.
On?
Jo, kdo jiný?
To je pravda, to musí být on.
Poslyš!
Co je?
A kdo je ten on?
Kdo to?
No on.
Já nevím, o čem mluvíš?
Někdo klepe na dveře a já nevím, kdo je ten on?
On někdo klepe?
Jasně, neslyšíš?
Ticho!
Proč?
Myslím, že někdo klepe.
Kdo by klepal?
Jedině on.
Kdo?
Nedělej, že nevíš!
Nevím.
Co nevíš?
Kdo klepe.
On někdo klepe? Nekecej!
Proč bych kecal, prosím tě?!
A na co asi klepe?
No na dveře, ne?!
Ty tady vidíš dveře?
Ne. Měl bych?
Co já vím…
Ty něco víš?
Co to?
No ven s tím!
S čím?
S tím, co víš!
Já?
Jo, ty!
Sis spletl asi číslo.
Cože?
Omyl!!!
Aha promiňte. Kde je sluchátko?
Na co sluchátko?
Volal jsem a zmizelo sluchátko.
No jo no. To je Česko, holenku zlatej.
Co to?
Zlatý ručičky.
To já spíš myslím, že mi ho někdo ukradl.
Koho?
Sluchátko přece!
Na co sluchátko?
No na volání.
Komu, prosím tě?
No jemu ne?!
Komu?
Ten co klepe na ty dveře!
Sluchátkem?
Jakým sluchátkem?
Ukradeným přeci.
On ho někdo ukradl?
No jasňačka! Si piš!
A kdo, prosím tě?
No ten, co pořád nervně klepe na ty dveře.
Na dveře?
Jo, tady naproti.
Jo, ty myslíš šatník, Einsteine?
Kdo že?
Albert!
Jo, jasan, čtyři housky a nízkotučný jogurt.
Vždyť říkals, že jseš vegetarián?
Kdo to?
Říkal jsi, že nejíš maso.
Jo, nejím, přece bych nesnědl mrkev, chudáka, by to dlouho rozdýchávala. A nebožtík celer…
No jo no, máš pravdu. By tě ještě zavřeli.
Za co?
Za vraždu přece, ne?
No to máš pravdu, vždyť ten blázen v šatníku ty dveře úplně zbije.
Až do krve, že?
Si piš, kámo!
Zajdem na policii, co říkáš?
Proč, prosím tě?
Tak domácí násilí, ne?
Promiň, já na tebe nechtěl dejchnout tak prudce.
Co to meleš?
Kávu, ne? Sem myslel, že si s chutí dáš.
A víš ty, že jo.
Jo?
Jo.
A co vlastně?
Se ptáš mě, jo?
No jasan, vidíš tady snad někoho jiného?
Nevidím… slyším.
Ticho!
Proč?
Něco slyším.
Jako by ťukání, že?
No, něco na ten způsob.
Odkud to jde?
Jako by z toho šatníku, nemyslíš?
Sou dveře, Einsteine!
Kdo to?
Albert.
Jo jasan, rybí prsty.
Co to?
Takový hnátičky, co usekli rybám.
Myslíš ploutve?
Co myslím?
Ploutve.
To že myslím jo? To seš teda na omylu.
Aha, to promiňte, jsem si nejspíš spletl číslo.
Asi jo, Pane, zavěšuji. Jen jaksi nemám čím.
Jak to?
Někdo mi šlohl sluchátko.
To ten za těmi dveřmi.
Jak víte, že tam někdo je?
Klepe.
Kdo?
On.
On?
Jo, kdo jiný?
To je pravda, to musí být on.
Poslyš!
…