Náš malý Říšský protektor

Anotace: Psal se den 2. 6. a rok 2006, když se v mém životě znenadání objevil Reinhard Heydrich Von...

Psal se den 2. 6. a rok 2006, když se v mém životě znenadání objevil Reinhard Heydrich Von Der Jagestand, ale ne jako člověk, který žil v minulosti, ale jako malé, zákeřné štěňátko, pro které jsme si museli jet až do Německa. Bylo to malé, hnědé a jeho rodiče byli psi z pohraniční stráže, takže není divu, že náš Reinhard byl pes, jaký má být, možná příliš ostrý, sem tam vlastně vždy něco rozkousal, někoho pokousal, vždyť to znáte. Čas plynul jako voda a z té roztomilé chlupaté šedivé kuličky vyrostl pořádný pes. Celý tmavě vlkošedý s občasnými okrovými fleky na nohou a na obličeji.
Pes rostl a s ním rostla i jeho dominantnost. Že by byl vysazený proti židům to ne, ty snad ani nerozeznal, byl vysazený na všechny lidi. Po čase se jeho tlama přeměnila na zuřivě rozkmitanou ostnatou čepel, která ne a ne být sytá. Se změnou jména Reinhard na René se též nic nezměnilo a já jsem stále bloumala ve svých myšlenkách a říkala jsem si: „Co s ním? ".
Čas plynul a plynul a já se ani nenadála a měla jsem doma pravého, nefalšovaného nacistického psa. Jeho ústa byla denně jakoby celá od krve. To se ví, že nemohla být od krve, jelikož jsem mu nedovolila nikomu nic udělat, ale nebýt toho košíku, který neustále musel nosit, tak nevím, jak by setkání s ostatními Čechy dopadlo. Každopádně jsem to tak nemohla nechat, ale komu asi zavolat a říct mu že potřebuji pomoct se psem zabijákem? A z druhé strany se ozve: „A jaké je jméno psa ?“
„Reinhard Heydrich Von Der Jagestand,“ odpovím.......
„Hm....tak na shledanou,“ a za chvíli se ozve hu..uuu.hu...uuu a k Chocholouškovi to mám blízko. Tak to by asi nevyšlo že. Tak jsme museli vyhledat nejlepší cvičák a že nám tam cvičení šlo. René si sice myslel své, ale zvládli jsme to. No, jak se to vezme zvládli, když se nepočítá, že si René myslel, že je totálně nasazený, nebo když zavedl rasovou inventuru mezi voříšky a čistokrevnými pejsky na cvičáku. S odbornou pomocí se nám podařilo Reného vědomí, že je Němec v Česku za 2.světové války, odbourat.

Asi necelý půl rok po tom, co se René z nacismu vyléčil, si ho náš koník dobíral a nějakou náhodou, no ona to náhoda nebyla, on ho Reinhard začal provokovat, za to dostal tu pěknou kopačku s otiskem jeho podkovy na kožich.

V tu chvíli jsme museli jet na veterinu, naštěstí se mu nic nestalo a od té doby má koník přezdívku Gabčík. A že nám chybí Kubiš ? Tak i na něj se dostalo, jelikož se jednou stalo, že se naše kobylka naštvala, ale tentokrát na mě, ale kousanec schytal chudinka malý René... A tak tohle je naše trojka, Kubiš, Gabčík a Reinhard .