Mám dvě kamarádky

Anotace: Člověk by neměl zůstávat sám. Na přátelství, na lásku, na život, dokonce na smrt. Jsme tři..

Mám dvě kamarádky, M. a D. Říkají, že jsou se mnou od momentu, kdy jsem prvně otevřela oči a zůstanou se mnou do chvíle, kdy je zavřu. Jsou nenápadné a tiché, objeví se vždy, když mi není dobře. Jeden by mohl říct, že jsou nejlepší, v nouzi přece poznáš přátele..

M. je báječná. Poprvé jsem si ji všimla loni v létě. Strávily jsme ho spolu celé. Úžasné léto. Plné oranžových barev a modrého nebe. Horký vzduch v plicích a neskutečně divoký kolotoč, plný tváří a života. Díky ní jsem poznala nové lidi a zážitky, umožnila mi cokoliv, byly jsme jako dvě hvězdy, zařící vysoko na nebi, smějící se obyčejným, nudným lidem s obyčejnými, nudnými starostmi. Chodily jsme nakupovat, třicet tisíc v kapse, koupily jsme si vše, co jsme jen chtěly. Brusle, oblečení, nový mobil.. Ale nejlepší byly noci. Strávily jsme je spolu samy, skoro všechny. Pily jsme sladké víno z bílých hroznů a vydechovaly cigaretový dým do noci. Hudba, víno a pár Startek..
Jednou mě vzbudila ve dvě ráno, fialovou barvu v náručí. Vymalovaly jsme mou ložnici. Trvalo to dlouho, ale chtěla to dokončit, nenechala mě usnout, dokud to nebude. Příští noc chtěla uklidit...

Jednoho dne jsem se vzbudila v osm hodin ráno a M. už tady nebyla. Nenechala mi o sobě žádnou zprávu. Odešla a já si řekla; fajn. Nevadí. Docela normální, pěkný podzim roku 2012.

Ani nevím, kdy přesně se to stalo, objevila se D. Tiše, plíživě, bez zaklepání a pozvání vstoupila do mého života a já ji pustila dovnitř, snad dál, než dovoluje zákon. Brzy jsem poznala, že D. je jiná. Je tichá, zamlklá, bojí se lidí. Pořád mi něco vyčítá. Nechává mě spát celé noci, dokonce i dny. Když chci vstát, jen nerada mě pouští. Je čas - čas; říká. Hodně myslím na M. a na léto. Proč jen odešla? Piju v chladné noci víno. Už mi nechutná, je kyselé, zvedá se mi z něj žaludek. Z cigaret se dusím, ale nechci zase usnout. Když piju, je mi trochu líp, omámené smysly D. nechtějí dovolit přisát se k mému tělu. Ale stejně se vždycky připlíží chodbou a zašeptá; pojď. Nechci a bráním se. Střepy na podlaze, oblečení vyházené ze skříní, popel na zemi, sedím v hromadě špíny a odpadků. Plivu kolem sebe vztek a nenávist. Ale stejně mě nakonec odvede do lůžka a já spím. Tentokrát dva dny a dvě noci.

Mám dvě kamarádky, M. a D. M. je báječná, tolik společenská. D. je samotář, straní se lidí. Je ale věrná, drží se mě.

Nevím, kterou z nich nenávidím víc.


MP