Návštěva kaktusářů
Návštěva kaktusářů
Anotace: Pýcha předchází pád
Návštěva kaktusářů.
Když se mi po létech splnil sen a můj zeť za pomoci synů mi postavili skleník, vedle již dosluhujícího, nadšení mé bylo obrovské.
Potřebný byl pro mne jako sůl ve známé pohádce.
S radostí a skrytou pýchou jsem přijala poprve návštěvu kaktusářů.
Přijeli čtyřmi auty a já celá rozechvělá jsem je vítala. Návštěva byla spokojena, kytky se líbily
a pochvalná slova mně hřála více než 50ti stupňová teplota ve skleníku. Jeden host projevil zájem ještě jednou se podívat na rezatou monstrozní opuncii microdasys na vrchní polici. Byly vlastně v květníku dvě-vzrostlé se spoustou odnoží a každá odnož asi s tisíci droboučkých trníků. Při každém dotyku zůstávají na kůži.
Já-pyšná, že návštěva se vydařila-
přeochotná uspokojit, brala jsem kytku z police ukázat ji zblízka.
Ale je pravda, že pýcha předchází pád.
A taky jo.Mršce se to nelíbilo. Nebezpečně se naklonila a skončila na mé hrudi.Přesněji řečeno balancovala chvíli na prsou i krk a brada chytla své a ruce obě. Ale vyrovnala jsem ten tanec a postavila ji na regál
a sundala si pár odlomených přítulných odnoží
z halenky.
To nic-řekla jsem s úsměvem-ke kaktusáři,
který se lekl, že se kytka octne na zemi.
Né že by mu šlo o to, zda mě kytka popíchala.
Ale možná mu křivdím.
Avšak oči měl jen pro kytku. Koníček je často obrovský kůň.
Když si ji odnášel za polovic, najednou jsem se jí ráda zbavila - byl nadšený.
Pochopitelně nechala množství trníčků u mne,
spíše ve mně. Cítila jsem pronikavé píchání a pálení, ale nechtěla jsem tím kazit návštěvu a taky jsem se styděla za mou šikovnost.
Jak jsem trpěla.
Podvědomě se mi hlavou honily myšlenky:
“Hruď samý trn a přece jdi dál“,
nebo:“Srdce probodeno a krvácí“,
nebo dokonce slova klasika:“A hrdý buď žes vytrval!“ Zajímavé jak múza mně najednou obdařila tématy.
A vytrvala jsem.
Nikdo již z odpočívajících hostů nevěděl o nešťastné, pro mě příhodě, čemuž jsem byla ráda.
Ještě jsme poseděli. Je-li společná záliba je o čem mluvit.Bylo veselo, humor jim nechyběl a pro mně opět uznání.Na rozloučenou společná fotka jednoho z hostů a pozvání k nim do sbírek.
Návštěva se rozloučila a mně hřál dobrý pocit z první návštěvy jejich spokojenost a obdiv k mým miláčkům.
Ale hřály mně také, nebo lépe řečeno pálily, polibky opuncie na místech, však víte kde.
A tak vás varuji.Opuncii microdasys blíže neukazovat-líbá, aniž po tom toužíte..
Komentáře (14)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk30.07.2008 08:24:00 Iva Borecká
Před malounkatou chvilkou jsem kaktusy schovávala honem před deštěm, taky se mi odvděčily:o)
16.06.2007 09:40:00 Gabika
Nádherná! Určitým způsobem mi to připomnělo mě. Já jsem taky taková nešika, hodilo by se říct slon v porcelánu /teda slonice/. A teď mě napadlo, že bych o tom taky mohla něco napsat. Díky!
P.S. Ať ti kaktusy jdou x)
30.04.2007 22:33:00 Rádoby zoufalá
jejda - určitě jsem chtěla, ale nevím, jestli jsem Ti doopravdy napsala, že Tvé dlouhodobé členství ve spolku kaktusářů mi mohlo dojít, tak pardon, jestli jsem byla poněkud nezdvořilá:-)
28.04.2007 06:32:00 Mara*
Před lety pod mou péčí odešla celá malá sbírečka minikaktusů mého muže...letos jsem dostala od kamaráda několik odnoží "královny noci", starám se o ni jako o svoje dítě a těším se, že mi taky někdy vykvete tím nádherným, leknín připomínajícím bělostným květem...je na mě hodná...(:D))
24.04.2007 18:24:00 Rádoby zoufalá
Kaktusářská povídka! A já bych ji minula, hrůza!
Takže už ses začlenila mezi spolek kaktusářů, k tomu jsi ve spolku básníků a ještě se přidáváš na dráhu zábavných povídkářů - super!:-)
Jinak tohle byl skutečný polibek múzy!;-)
16.04.2007 10:17:00 Judita
A zase slzy! Asi si na Tvých písmenkách oči dočista vyplavím. Tentokrát však smíchy!!! Přímo Tě vidím, kterak se tam s tím hajzlíkem pichlavým miliskuješ. Bomba!!! :))) Děkuji za to rozhýbání břišního svalstva. I ta sebereflexe je príma. Sama to znám, ostatně kdo z nás lidí by to neznal. Ale málokdo to přizná, natož veřejně.
Jsi moc fajn
Judita
04.03.2007 09:27:00 Zamilovaná do nezamilované doby
děkuj za milé komentáře.. víš. dneska jsem tam dala povídku, je tak trochu i pro Tebe..ale je neskutečně dlouhá a mám strach, že ji nikdo nepřečte.. ale jestli chceš skutečně vědět, kdo jsem..
mimochodem pěkná povídka :)
26.02.2007 16:33:00 Marcella
... sice jsou to potvory píchavý ... ale v tomhle podání to ani nebolí ...
23.02.2007 10:41:00 Lota
Ta opuncie,to jistě cítila, a chtěla se nezapomenutelně rozloučit.Tak bych to viděla.
09.02.2007 17:14:00 vierka1
napíšete povídku?
» Odpovědět «Pavlicek, 26.12.2006 10:38
na našem kaktusovém webu www.cact.cz/noviny vypisujeme soutěž o nejhezčí povídku s kaktusovou tématikou, kriteria pošlu na požádání - hezkej Novej rok - PP.
Marie, toto som našla na fóru a hneď som si spomenula na Teba
03.02.2007 19:46:00 Cecilka
Tak teď nevím,
jestli hosté měli by se vybavit
brněním, či jenom prostě
tě mezi dveřmi pozdravit...
Stačí, abys pifku měla
na příchozí návštěvu,
pak od ní kaktus podat chtěla...
no, není mi do zpěvu!
:o)
28.01.2007 15:14:00 vierka1
No podala si to tak živo, že som tie tŕniky cítila. Ozaj pekne napísané.
Tak ty si kaktusárka? Vlastne, už si o kaktuse aj básničku napísala. Ináč, mne sa kaktusy veľmi páčia, ale ja to neviem pestovať, a pritom aj nejakú literatúru mám. Ale asi v paneláku sa im veľmi nedarí. Už som sa aj pokúšala, rok vydržali, a potom uhynuli, až na dva, tie vydržali 6 rokov, no potom už boli strašne vysoké, a ja som nevedela čo s nimi, moje pokusy nevydržali a odišli aj oni. Veľmi ma to mrzelo, no a potom som sa už nepokúšala o ich pestovanie. Ale vždy ich obdivujem. Mám čínsku ružu, kvitla mi tri roky za sebou, a sestra sa už hnevala, lebo ona mala doma už 5 rokov, a vôbec jej nekvitla. Potom, akoby ju "prekliala", prestala aj moja kvitnúť - celé tri roky. Nahnevala som sa, a povedala som tej ruži - ak nezačneš kvitnúť, vyhodím ťa. A vlani znova zakvitla - žeby sa ma zľakla?
