Malá Angličanka

Většinou neberu stopaře.Vlastně je neberu nikdy. Ale po této silnici se jezdí už velmi málo, tak mě překvapilo, že tam stála. Mávla ma mě svlečeným svetrem a já jsem poprvé v životě vzal stopařku. Usadila se na zadním sedadle, snad aby byla ode mě co nejdál a zchladila mě vodopádem anglických slov. Z nich jsem pochopil, že jistě jedu do Prahy, že tam chce jet také a že tato "kára" je very good.

S angličtinou jsem vážnější kontakty nikdy neměl, ale fascinuje mě, že stačí říct třeba jen "el ej" a každý ví, že jde o Los Angeles. Vylovil jsem z paměti text jediné anglické písně, kterou znám a zaimprovizoval:
It is a long way to Prague. Usmála se a přikývla, i když jistě věděla, že odtud do Prahy je to rychlou jízdou sotva dvacet minut. Konverzace uvázla. Když jsem se po chvíli mlčení na ni obrátil, viděl jsem, že si prohlíží nějaká lejstra. Tak jsem mlčel dál.

Konečně jsme dojeli na pražské předměstí a na správném místě jsem zastavil. Vykoktal jsem nějakou větu, v níž se vyskytovala slova jako Prague, Metro a "stejšn". Dívka pochopila, že má vystoupit. Podruhé se na mě usmála, podala mi drobnou ruku a z jejích úst zaznělo "tsenk jú" a dodala "džejsi". Překvapilo mě, že se představila, teď na konci cesty. Docela hezké jméno "Džejsi", jak se to asi píše. Nicméně jsem pohotově a s elegancí zareagoval: Good bye, my little "Džejsi".Dívka se rozesmála, ještě nezbytné good bye a vystoupila.

Za chvíli jsem byl doma. Vzal jsem ze zadního sedadla svůj kufřík a shrábl několik listů papíru, které se tam povalovaly. Byly to značně poškrtané texty mých básní a povídek, kde na každé stránce počítač tvrdošíjně zdůrazňoval, že toto dílko publikoval J.C.senior. Ano, tyto listy si malá Angličanka prohlížela během jízdy a já jsem pochopil, proč se nakonec tak smála. Rozesmál jsem se taky.
Tak ještě jednou: Good bye, mr.džej.sí, senior!