repro dikce...

Anotace: věnováno všem neúnavným přijímačům a vysílačkám...

objevil jsem se prý v roce výročí dobývání kosmy
/to není zkomolenina ale podivně efektivní plodina/
bylo to ten samý rok kdy Ježíše konečně korunovali
zároveň se objevil Tarzan...jakýsi zahradník vypěstoval dýňovitou krychli
a v jednom nóbl podniku otevřeli diskotéku pro psy...

první slovo které jsem vyslovil bylo věřte nebo ne ,,Universe,,
což málem vyvolalo jisté nedorozumění protože si okolostojící nejprve mysleli
že jde o vesmír a ne o ženu
takže mí adoptivní trochu nesourodí rodiče táta s mátou přemýšleli nad tím
zda mě mají připravovat pro dráhu/nejen oběžnou/ astronauta
a nebo pro duchnu/slangově duchovní stav/…

když jsem se ale naučil mluvit a posléze i mlčet všichni mužští už dobře věděli
že mi v hlavě vězí ona polovička /né z bůčku ale ta něžná/…

byl jsem odchován zprávami z neúspěšných výprav za ženami
a přímo jsem hltal příběhy které dokládaly že snad existují
popravdě nebyl jsem jediný komu učarovaly
jenže na rozdíl od většiny ostatních já z toho nikdy nevyrostl…

Tak jsem se stal radiátorem…ne ovšem tím mechanickým ale prostě zapisovatelem signálů z éteru…

Nevedlo se mi nejhůř
šlo to celkem dobře na vyrovnané úrovni...vesmír je totiž plný zvuků...
vytváří třeba takové co prý připomínají mumlání rodičů pod peřinou jež se každé dítě snaží rozluštit
nebo fragmenty jazyka UR kterým se kdysi dorozumíval člověk s delfíny...
některé jsou přesýpavé...jiné sípající...další klapavé...praskající...burácivé...hvízdající nebo cinkavé
jako afrokubánská rytmická sekce hudebníků ve zdemolovaném autobusu...

žádná se však neprojevovala lidsky...natož něžně žensky
takže jsem jen občas pohlédl na olej od Matisse Dívka v modrém
co nám visel v obýváku jako relikvie z pradávných časů
kdy ještě ženy na Halekale existovaly...

Pak ovšem přišel jeden signál a veškerá má produkce dostala jinou tvář
respektive ona měla tvář…sice jen v podobě signálů ale co není může být že...

Byla to ta nejsenzačnější dívka v dějinách…mých samozřejmě
Všem navzdory já přeci jen věděl že existuje jiná inteligence co obývá hvězdy
i když mě nikdy nenapadlo že tato událost kromě radosti bude mít na mou psychiku tak bezprostřední vliv…

Zpočátku to byla ona radost když se mi podařilo naladit v Horách první signál který nahrála
A já jej uslyšel na vlastní uši

Ha ty ha
Ha já ha ty ha ha
Ha já ha ne ha ty ha ha ha

Vím teď se to zdá jednoduché jenže uplynula jistá doba než mi došlo co ty signály znamenají
takže ještě pár dní mi trvalo vypracování odpovědi která k ní dorazila o pět let později

ha já ha ta ha ky ha ne ha ty ha
ha co ha ná ha vš ha tě ha va ha?

dlouho se nic nedělo...

ten den jsem zrovna okopával brambory
a lehce si prozpěvoval ó hory ó hory
když tu náhle ze země vyrostla snědá dívka v krátké sukni
dlouhé čokoládové nohy lehce pořezané trávou
ústa do trojúhelníku srandovně oranžová
jako špička letovací pájky v barvě tak žhavé i ledové
že při dotyku vlastně nepoznáte jaká
s proutěnou kabelkou
podobnou brašně na vercajk
a nad hlavou jí visel na provázku papírový netopýr
do kterého cvrnkla on se roztočil jak čamrda
a pak se rozesmála smíchem co se rozlévá v kruzích
a chlístne vás do obličeje

takový opravdický smích co cuká i ručičkama ciferníků
jsem ještě v životě neslyšel

jsem Wicolaia
agentka sociální antropologie
a jak na vás koukám
vejdete se
do litery našeho zákona
i když ne do jeho smyslu
původně jsem si totiž myslela
že jste chodící zelenina
konkrétně tuřín

zdála se mi nějak povědomá
ale její pohled byl naaranžován tak
že vyvolával souhru zvláštních efektů
takže nezasvěcený měl pocit
že stojí vzhůru nohama v akváriu

víte každá žena u nás chce v koutku duše cestovat
zažít dobrodružství
něco jako potulný rytíř de la Mancha
trochu se projet na cizí účet
pro mosazný kroužek nebo modré z nebe
prostě romantiku
ale nebylo to jednoduché sestrojit něco podobného koni aby to dolétlo sem

já neodpovídal jelikož jsem si zrovna představoval
že spolu žijeme v cikánské jeskyni nad liduprázdnou pláží
a na sobě máme jen rádiové signály...

lehce mne štípla proberte se pane
jste poněkud pomalý…pomalejší než kostlivci zabraní do pexesa
a pokračovala
víte že lze zpěvem
respektive jeho formou
vyvolat rozmnožování?

jak to myslíte?

dozpívejte mi tu písničku…

vzápětí jsem ucítil pulzující vibrace
které přešly do varhan v píšťalovém obligátu s violoncellovou vsuvkou
pak se melodie zlomila do jediného tónu harmonické brilantnosti
s kontrapunktem rytmické hloubky tympánu
až jsem zavřel oči
a poddal se té extázi zvuků
ve stupnici hudebního vytržení
vychutnávajíc úžasný destilát rozpínání
na skluzavce napjatého bezčasí...

a pak ticho...

nehybnost nabitého vakua

pomalu se mi vrací vědomí
a ona zmizela...

i když ne tak docela
mezi stromy začala mihotat odrážet se a plápolat oranžová záře...

tiše jsem se připlížil blíž

stálá uvnitř svého hvězdoletu mezi květy máku a jasmínovými keři
a v krbu tančil oheň
měla na sobě bílé roucho a v její siluetě se zračila velebnost
vzápětí se svlékla a odhodila šat do plamenů
přistoupila k ovládacímu pultu nastavila hodnoty a zmáčkla startovací modul
pak odložila zbylé mimikry a uvolněně ulehla na pohovku

v tu chvíli mi přejel mráz po zádech
mrňavá armáda opřilbovaných hlaviček vyrazila ze zákopů po celém těle
a začala pochodovat na místě s úmyslem drancovat směr mozek
kolena se měnily na směs hélia a kuřecího vývaru
a měly snahu putovat různými směry
to když jsem spatřil v záři ohně který plně zachvátil hábit
že její kombiné mělo důvěrné známý odstín...

modré...



víte Franz Kafka kdysi pravil
,,Není třeba abys vycházel z domu
zůstaň u stolu a naslouchej
vlastně ani nenaslouchej jenom čekej
vlastně ani nečekej buď zcela tichý a sám
Svět se ti nabídne abys jej odhalil
nemůže totiž jinak protože uchvácen
se bude před tebou vinout...

já bych však Mistra doplnil
že je důležité aby existoval někdo kdo vyšle a někdo kdo přijme signál...

pomalu jsem se vydal zpět
strčil ruce do kapes
a nahmatal jakýsi smotek
na listu břízy bylo napsáno
díky příteli
jsem těhotná...