Práskači

Práskači

Anotace: .. ač mezi povídkami, pro mě je to spíše taková mini úvaha nad jevem, který mi v naší společnosti dost vadí.. ze sbírky Všehomíra - povídková a prozaická část



Sakra, už jsem tam měl být. Takhle si respekt u podřízených opravdu nezískám! Jít příkladem, to je heslo, kterého se držím!

Emil je úspěšný podnikatel, což byste na něm na první pohled zcela jistě nepoznali. Celý rok nosí kraťasy a jezdí ve starém Fordu. Je mu čtyřicet osm a je sám. Pokud tedy nepočítáme psa, kterého si před rokem pořídil, aby měl alespoň nějakou společnost a kterého s sebou všude bere, aby Archie nebyl sám. Emil vlastní velký autobazar, v okresním a krajském městě poměrně navštěvovanou autoškolu, pak také benzínovou stanici, pár menších obchodů a dvě ceněné nemovitosti. Do práce vstává každý den už ve čtyři ráno a jeho pracovní den končí nejdříve v šest večer. Má za sebou pár neúspěšných vztahů. Žádná nevydržela jeho pracovní nasazení a už vůbec ne jeho nezdravě spořivou povahu. Emil by si mohl dovolit útulný byt či malý dům. Emil by si mohl dovolit mít děti, po kterých vždy toužil a dopřát si více volna. Místo toho bydlí ve studeném, neosobním a nezařízeném bytě, jehož dominantou je dřevěná skříň a v ní oblečení, které nosil ještě na střední a rád se tím chlubí. Na skříni si hoví urna s pozůstatky jeho otce, odpuzující každou případnou návštěvu. Kuchyň nemá. Není důvod. Nevaří. V podstatě ani nejí, pokud nepočítáme instantní polévky. Musí být na sebe tvrdý, musí vydělávat, nesmí utrácet, musí jít příkladem! A právě spěchá. Jako každý den je otrokem stresu. Právě jede na ohlášenou kontrolu do jednoho ze svých obchodů. Nestíhá! To si ale nesmí dovolit stejně tak, jako není ochoten přehlédnou jakoukoli nedochvilnost u svých zaměstnanců. A tak šlápne na plyn. Jeho myšlenky přeruší hlas, který se energicky line z autorádia.

"Dopravní zpravodajství rádia "Šťouch". Na silnici 38 před obcí Radostín, směr Havlíčkův Brod, stojí svítící panáčci s kasičkou, tak dejte pozor, abyste jim tam nějakou tu kačku nepřispěli, váš zpravodaj Tonda kamioňák."

***

Tonda je drsný chlapík, něco kolem čtyřicítky. Tvář mu zdobí dvoudenní strniště, úbytek vlasů řeší dobrovolným oholením hlavy a jako správný tvrďák nosí okolo krku zlatý řetěz jako od Šafářovic krávy. Svou práci kamioňáka miluje. Dostane se do nevídaných končin celé Evropy a občas si odskočí i za nějakou tou veselejší kamarádkou, stojící u cesty, připravenou udělat mu za pár stovek potěšení. Tonda má doma hodnou ženu a dvě děti, ale drží se hesla "co oči nevidí, srdce nebolí". A tak dnes ráno v klidu políbí svou ženu na tvář, pozdraví se s dětmi a vyrazí na další ze svých dálkových cest.

***

Emil dál poslouchá dopravní zpravodajství a i přesto, že spěchá, ušklíbne se při vědomí, že se právě blíží ke kritickému úseku a zpomalí s myšlenkou na to, jak ty paka policajtský zase převeze. Však to ještě dožene. Zlatej Šťouch, pomyslí si. Bez něj by už měl na kontě nesčetně pokut a Emil nerad rozhazuje!

***

Anička je žena kamioňáka Tondy. Má ho ráda, ale samota, kterou trpí v době jeho nepřítomnosti, ji ubíjí. Má chvíle, kdy na ni vše padá, stejně tak, jako dnes. Tonda před chvílí odjel a ona, jako vždy, neví co dřív. Čeká ji den plný povinností. Připravit děti na odchod do školy a školky, odjet do práce, po práci zase pro děti, rychle nakoupit, připravit doma večeři, něco poklidit, udělat s dětmi úkoly a těšit se na večer, kdy padne únavou do postele, aby ráno přivítala další z těch mnoha osamocených dnů bez Tondy. Někdy jí přijde líto, jak málo Anička s Toníčkem svého tatínka vídají. Někdy je jí líto sebe samotné.

***

Tak a je to. Emil je pěkně převezl a opět šlape na plyn, aby dohnal nevítané zpoždění. I když stále nestíhá, cítí se jako vítěz. Nechytli ho, nechytli! Ručička tachometru během pár vteřin ukazuje o pětatřicet kilometrů více, než je povolená rychlost v obci. Blíží se přechod pro chodce. To poslední, co Emil zahlédne, jsou vyděšené oči mladé ženy na přechodu, držící za ruce dvě menší děti.

***

Tondovi vyzvání telefon. Neznámé číslo. Raději zastaví a zvedne ho. "Pan Černý? Policie České republiky.."

 

***

Z rádia se tiše line "Na silnici E65 stojí policejní hlídka, dávejte pozor!"




Autor Amelie M., 02.02.2015
Přečteno 483x
Tipy 11
Poslední tipující: lada34, enigman, bogen, MARKO, Lioness, Amonasr, básněnka
ikonkaKomentáře (20)
ikonkaKomentujících (8)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

tohle ,,oznamování,, jen tak nezmizí...je to silně zakořeněný...

03.02.2015 09:05:58 | enigman

hloupost světem vládne..

03.02.2015 11:11:13 | Amelie M.

Hezký...oceňuji vážné téma ze života...a máš to i dobře napsaný. ;-)

02.02.2015 19:58:22 | bogen

to mě jen těší bogene.. vlastně jsem se tu hodně opírala o realitu, takže to nebylo tak těžké.. :)

02.02.2015 20:39:53 | Amelie M.

..z toho textu je ta "realita" i zkušenost rozhodně cítit, vážně se mi to líbí.. ;-)

02.02.2015 20:45:11 | bogen

Drahá Amélie, líbí se mi moc tvé vykreslení postav. Sděluje to, nutí k zamyšlení.
Jediné doporučení, které mně napadá je zamyslet se nad vyvážeností: délka textu věnovaná jednotlivým částem. Začátek v pomĕru k závěrečným odstavcům...ale jde o subjektivní názor.

02.02.2015 19:40:58 | MARKO

děkuji za názor marko, jindy bych s tebou asi souhlasila, nicméně právě u této věcičky, je ten "useknutý konec" záměrem.. nechtěla jsem to více rozvíjet.. šlo mi o tu facku.. o nastínění povah, toho, že některé věci děláme naprosto bez efektu a že jiné věci se nám mohou vrátit, jako bumerang.. o pocit falešného vnitřního vítězství.. a tak dál.. :) jsem ráda, že tě alespoň něčím povídka zaujala.. :-)

02.02.2015 20:39:05 | Amelie M.

Zaujala. Je dobrá. Dík.

02.02.2015 20:51:11 | MARKO

Nejdřív mi to připadalo jako 'jen' pěkná povídka ale když nad tím tak přemýšlím (ano, donutila jsi mne) tak je to mnohem víc. Je pravda, že mě nikdy nenapadlo, že upozorňovat na hlídku policie je špatný. Sama budu brzy řidičem a při poslední jízdě se mi stalo že protijedoucí auto na mě blikalo..a říkali jsme si s učitelem co je, jestli mám rozsvíceno atd ale ne, prostě byla v protisměru policejní hlídka..jako kdybych já začátečník s učitelem na místě spolujezdce snad mohla jet v obci nezákoně rychle :D:D každopádně je vidět kam to český bonzáctví vede. Rozhodně nejsem příznivcem nebezpečné jízdy, navíc v obci!

02.02.2015 17:52:13 | Lioness

tvůj přístup mě jen těší.. ona každá mince má vážně dvě strany.. stačí si jen vybrat.. díky za zamyšlení :-)

02.02.2015 17:57:03 | Amelie M.

Já díky za podnět :)

02.02.2015 17:58:17 | Lioness

Uf, polil mě studený pot. Napsala jsi to bezvadně, má to spád, gradaci i silnou pointu. A hlavně - člověk se musí chtě nechtě zamyslet. Někdy se opravdu šklebíme sami sobě, aniž bychom si to uměli uvědomit či chtěli připustit...

02.02.2015 14:44:40 | Amonasr

.. těší mě, že tě to oslovilo.. tahle myšlenka mi běží hlavou už měsíce.. ale nějak jsem to neuměla dát celou dobu dohromady.. až teď :) díky za návštěvu

02.02.2015 15:42:21 | Amelie M.

:-)

02.02.2015 17:18:20 | Amonasr

Náhoda? Nebo osud...dva neznámí a přesto budou tragicky ovlivněni svými životními postoji, náhody prej neexistujou...

02.02.2015 10:20:57 | básněnka

osud, náhoda.. jak to kdo chce pojmenovat, to je ve své podstatě jedno.. jen by si lidé měli přebrat, že jejich hrdinské napomáhání bezohledným řidičům, může vést k tomu, že i oni samotní se mohou jednou stát jejich obětí (těch řidičů).. díky za zastavení :)

02.02.2015 13:08:35 | Amelie M.

To mi připomnělo Amores perros.

02.02.2015 08:53:40 | Isabella Monvoisin

šlo mi o reálné zamyšlení nad tím, kam bonzování na jistém rádiu může vést a komu vlastně pomáhá a zda vůbec.. :)

02.02.2015 09:23:56 | Amelie M.

No jo. Je fakt, že řidiči bývají bezohlední a stát se může cokoliv. Akorát i bez toho bonzování v rádiu by se toho moc nezměnilo.

02.02.2015 09:44:52 | Isabella Monvoisin

jde o princip ;)

02.02.2015 09:57:35 | Amelie M.

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí