Babička

Babička

Anotace: ... za pár dní by slavila osmdesátiny...

 

Beru za kliku u dveří Tvého bytu a halekám: „Ahoj babi!“ Přitom mě obejme ta známá vůně, jemná, nevtíravá a přeci výrazná, taková, jakou voní jenom moje babička.

 

„Jé, Andrienka už je tady!“, slyším radost v Tvém hlase. Tohle oslovení se mi vždycky moc líbilo, takhle mi neříkal nikdo jiný, jen Ty. Doteď jsem schopná vybavit si, jakým tónem jsi to říkala a jak mile mi to znělo.

 

Zaslechla jsem zavrzání koženky na křesle, jak jsi vstávala, abys mě přivítala. Hned ses vyptávala, jak bylo a co je nového a já jsem měla radost, že jsme zase spolu.

 

Ráda vzpomínám na dobu, kdy jsem byla malá. Ty s dědou jste bydleli v prvním patře našeho domu, já se ségrou a s našima dole. Já pořád jen ležela v knížkách nebo v učení a Tys mě často napůl žertem kárala, že jsem domácí pečeně a ať jdu taky někam ven. A mně se vždycky hrozně nechtělo. Radši jsem si doma četla, klidně i do tří do rána, kostrč celou bolavou od nepohodlného sezení v posteli a záda otlačená od jejího čela. Zato jsem pak byla schopná spát skoro až do oběda.

 

Jednou takhle dopoledne jsem si pospávala po noci prohýřené nad knížkou, když se u vás nahoře rozletěly dveře a celou chodbou se rozléhalo dunění a následně i hlasitý zpěv Tvého oblíbence, Freddie Mercuryho: “I want to break free, I want to break free…„ Úplně Tě vidím, jak se vlníš po kuchyni pěkně do rytmu. Ani bych se nedivila, že jsi stáhla plyn pod hrncem s polévkou nebo omáčkou a tančila jsi tam jen tak, s vařečkou v ruce. A vedle Tebe by se klidně mohl prohánět Mercury v černé paruce, růžovém tílku, kožené minisukni a s vysavačem v ruce. To by teprve byla šou!

 

Nebo když se děda, řidič autobusu, vždycky večer vracel domů z práce. I po celém dni za volantem elegán každým coulem - slušivá uniforma, košile s kravatou, tmavé vlasy sčesané dozadu, pečlivě nagelované, navoněný, nažehlený - byl to Pan řidič. To už se dnes v běžných linkových autobusech nevidí.

 

Na gaučík v kuchyni pohodil těžkou koženou brašnu s celodenní tržbou, na stůl rozložil noviny, vysypal drobné a začal je počítat. Tenkrát se ještě platilo i pětihaléři, desetníky, dvacetníky... Pokaždé jich tam byla hromada, těch drobných penízků, co se tak náramně hodily na mariáš. On je počítal, stavěl do komínků po dvaceti a potom balil do kousků papíru, roloval je do takových malých ruliček a popisoval. Nakonec to všechno zapsal do nějakého výkazu a zase srovnal zpátky do brašny.

 

A Tys mezitím vařila kafe a děda si zapálil cigaretu a naše mamka pak byla hrozně naštvaná, že celé smrdíme kouřem a proč si to nemůžete před dětmi odpustit. Přišla si pro nás a hnala nás dolů. A nám se nechtělo a nechápaly jsme, proč musíme domů, když nám u vás bylo tak dobře.

 

Pamatuji se, jak jsem Tě byla schopná dlouhé minuty vyhlížet na konci ulice, když jsi chodívala z práce od autobusu, abych Tě doprovodila domů. Po náměstí se nesla dáma jak z filmů pro pamětníky, v krásném kostýmku, v lodičkách sladěných s kabelkou a s plstěným kloboučkem na hlavě. Nádhera, radost pohledět!

 

Ráda jsem Tě pozorovala při vaření a později jsem se od Tebe stihla naučit i pár jednoduchých jídel. Každou sobotu, když jsem se vrátila ze školy, nebo i později, když už jsem chodila do práce, vzpomínáš…? Doteď mám ty recepty zapsané v sešitě a u každého z nich velké „B“ – to mě naučila babička!

 

Když jsi byla starší, chodila jsem Ti natáčet vlasy. Měla jsi je hodně jemné a dělala sis legraci, že prý máš na hlavě čtyři chlupy devíti řadama… A byla jsi zvědavá, co Ti z toho vytvořím a jaká budeš parádnice!

 

Vždycky jsi dala vařit natáčky, takové ty malé plastové válečky, na plotnu do starého hliníkového ešusu. Když byly dostatečně povařené, přendala jsi je i s tím ešusem na prkýnko na stůl.  Já je horko těžko lovila z té vroucí vody a na ještě vřelé jsem Ti natáčela pramen po prameni, dokud jsi neměla hlavu plnou těch malých legračních svitků.

 

Vzpomínám si i na ten víkend… Byla sobota 19. května 2001 a děda by měl toho dne zrovna 68. narozeniny. Šli jsme na hřbitov, Ty, taťka, ségra a já. Tys čistila kartáčem mech na hrobě a přitom jsi říkala: „No, vždyť já už za Tebou brzy přijdu…“ Zlobili jsme se na Tebe, ať takhle nemluvíš, že to jsou hloupé řeči!“

 

V neděli jsem Ti přišla jako obvykle umýt vlasy, heboučké jako hedvábí. Mělas je už delší, nechávala sis je schválně trochu odrůst na mikádo. Foukala jsem Ti je přes kulatý kartáč a domlouvaly jsme se, jak spolu v týdnu zajdeme do obchodu a koupíme kulmofén, aby se Ti ten Tvůj nový účes líp udržoval.

 

Tys pak vyšla na balkón a volala jsi dolů na zahradu na mého taťku, Tvého syna: „Koukej, Richarde, jakou máš šikovnou dcéru.“ Natřásala ses tam, rukou sis načechrávala nadýchané vlasy a dmula ses pýchou, jak Ti to sluší. A já jsem se těšila z toho, jakou máš radost.

 

A pak najednou v úterý telefon do práce, volal taťka: „Andrejko, babička už není….“

„Co? Jak není?“ Vůbec jsem to nechápala, nechtěla pochopit, nemohla uvěřit. Vždyť jsem s ní ještě předevčírem mluvila, měly jsme jít kupovat ten fén…

 

Hned jsem jela domů a rovnou k taťkovi a k babičce do bytu. Nebyla tam. Jen hromádka domácího oblečení ležela na houpacím křesle složená tak, jak ji tam nechala, když šla do bažantnice na procházku. Tam, mezi starými vysokými stromy přestalo její srdce náhle bít. Odešla bez slůvka rozloučení v místech, která měla tak ráda.

 

Zůstala po ní jen ta hromádka oblečení a její vůně…

 

 

 

 

 

https://www.youtube.com/watch?v=f4Mc-NYPHaQ

Autor AndreaM, 23.04.2015
Přečteno 516x
Tipy 20
Poslední tipující: Malá mořská víla, Kyška, mikrojimbo, jitoush, Amonasr, Amelie M., bogen, Jort, Nikita44, MARKO
ikonkaKomentáře (20)
ikonkaKomentujících (10)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Krásný příběh plný lásky.

13.05.2015 23:02:46 | Malá mořská víla

Moc děkuju, Gabi! :)

14.05.2015 18:40:26 | AndreaM

...mám ráda taková vyprávění přímo ze života,povedlo se Ti vyjádřit
to podstatné...ten krásný vztah se v textu"třepotá"jako nejbarevnější
motýl......to jsou okamžiky a zážitky,které si neseme celý život a které
pomáhají,když je nám smutno.....Ji.

25.04.2015 22:54:36 | jitoush

Díky Jitu, jsem ráda, že ten motýlek potěšil i Tebe :)

27.04.2015 16:53:29 | AndreaM

pěkný andrej.. s tím dědou a drobnýma jsi mi připomněla, jak zase můj děda schovával takové ty kartonové jízdenky z vlaku, když jsme jeli někam na výlet.. a my si z nich pak stavěli na zemi silnici pro autíčka a pořád jsme s tím něco vymýšleli, měli jsme toho kvanta.. :-)

ráda vzpomínám.. na babičku i na dědu.. předloni jsme byli na jednom hradě, kde jsem kdysi byla s nimi.. a bylo to zvláštní, procházet se stejným místem, kudy jsem chodila s dědou za ruku, jako dítě.. v člověku se mísí pocity..

je hezké, když v nás uměli zanechat takové vzpomínky.. a je hezké, když je umíš dát tak mile dohromady.. :-)

23.04.2015 23:29:10 | Amelie M.

Díky moc, Amel! Jo jo, vím přesně, jaký jízdenky myslíš, taky jsme jich měli doma štos, zase z nějaké dovolené... a jak jsme si s nimi pěkně vyhráli :)

Já jsem zase šla jednou s babičkou a dědou do kina - považ! - na Angeliku, bylo mi asi deset, možná i devět, to už nevím jistě, ale víc určitě ne. Film byl přístupný až od 12 let, ale oni mě tam nějak propašovali, asi jako že přece by takoví důstojní lidé nebrali malé dítě do kina na nepřístupný film, ne? :) Vím, že bylo narváno a já seděla na sedadle pro uvadečku a jak jsem byla na konci dojatá... Však taky když to teď někdy dávají v televizi, tak ze sentimentu koukám zas :)

Zvláštní, co člověku uvízne v hlavě z tak dávné doby, že? :)

23.04.2015 23:43:16 | AndreaM

s tou angelikou jsi mi připomněla, jak my to měli doma zakázaný a čuměli jsme s bráchou přes soustavu zrcadel :D teda.. jen do doby, než nás naši vyhmátli :-/ :D

jo.. ale je to hezký, mít tyhle střípky uchované v paměti.. já si taky hodně pamatuju vůně a chutě.. třeba takovou slepičí polévku, jako vařila babička, už prostě nikdy jíst nebudu.. docela mi to chybí, věříš.. :) ale je to takové smutně hezké vzpomínání..

24.04.2015 00:02:48 | Amelie M.

Vy jste byli ale kujóni! :) Na druhou stranu, vždyť to byla romantika jako blázen, krásní herci... dnes se některé děti dívají kolikrát na mnohem drsnější věci a doma jim to klidně projde...

A máš pravdu, některá jídla tak jako babička už nikdo druhý neuvaří... a můžeš mít i stejný recept a snažit se, jak chceš, ale už to nikdy nebude TO ONO... :/

24.04.2015 17:09:02 | AndreaM

...ode mě jiSTý tip za krásnou vzpomínku...víš dobře, jak taky rád vzpomínám na svou babičku...;-)

23.04.2015 21:38:35 | bogen

Mockrát děkuju! A ano, vím... ;)

23.04.2015 21:44:06 | AndreaM

...moc pěkně napsaná vzpomínka...uvolnila i některé moje...:o)

23.04.2015 19:52:19 | Jort

Díky, Jorte, to mě těší :)

23.04.2015 21:05:51 | AndreaM

Nádhera Andry. Jsem ráda, že jsem si zde mohla něco takového přečíst. :O)

23.04.2015 19:17:05 | Tichá meluzína

Tak to mě moc těší, děkuju! :)

23.04.2015 20:45:02 | AndreaM

Opravdu velmi krásně a citlivě napsaný..Tvoje povídka u mě vyvolala vzpomínky na moji babičku...také děkuji za sdílení.Niki

23.04.2015 18:42:49 | Nikita44

Ahoj Niki, moc děkuju za milé přijetí a jsem ráda, že Tě moje povídka oslovila :) Andrea

23.04.2015 20:42:59 | AndreaM

Andy, tohle je psaní v luxusní kvalitě: ******
ST a ať ti vůně a vzpomínky vydrží navždy.
Díky za sdílení.

23.04.2015 17:32:30 | MARKO

Moc děkuju, Marcel! Od Tebe mě ta pochvala hřeje dvojnásob :)
A babička má u mě svoje místo už navždy, to je jisté, jako že já jsem já :)

23.04.2015 17:35:15 | AndreaM

"SSSSSST" - co víc říkat.
Je vidět, že babička tak úplně neodešla.

(Jedna moje babička tu byla do 89, už vymýšlela jak oslavíme ty její kulatiny a že si musí na to koupit nový kostým a pak jednoho dne doma upadla a zlomila si kyčel a už to bylo všechno jinak.)

23.04.2015 17:15:44 | A42

Děkuju, Zdeni! A máš pravdu, pořád vzpomínám... :)

23.04.2015 17:25:02 | AndreaM

© 2004 - 2023 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí