Setkání s panem Karlem Gottem

Anotace: To co zde píši se mi stalo do puntíku, a ani mě to nijak už nepřekvapilo, ale mistrného zpěváka Karla Gotta kapku ano.

V roce 2010 jsem po letech ukončil živnost a nechal se zaměstanat.Pracoval jsem u bez.agentury a hlídal v recepci v Pařížské ulici, kde sídlilo několik firem.
Nový kolega, který mě střídal mi řekl, že se tady tak dvakrát v měsíci objeví Karel Gott a, že vždy slušně pozdraví, když prochází kolem recepce.
Jelikož jsem pan Gott, chodil nepravidelně, nikdo tedy nevěděl kdy se tady zase ukáže.

V té době jsem začal psát ty svoje "básničky", a jelikož má tchýně Gotta přímo zbožňuje, tak jsem jednu na mistra složil a nahrál svojí recitaci na kameru, pak hodil na CD, a chtěl jsem jí dát tchíni spíše jako takovou legraci.
No, a tak se stalo, že když jsem se od kolegy z práce dověděl, že tam k nám Karel Gott občas zajde, tak jsem se rozhodl mu jedno CD také věnovat.
Tak jsem zase jednou brzo ráno vstal do práce, a o tom, kdy tam příjde pan Gott, jsem neměl ani ponětí.

Sotva jsem vyšel z bytu na chodbu, něco jako by mi říkalo, abych si to CD vzal s sebou, a tak jsem se vrátil, vešel v botech do ložnice a začal hledat to CD.
Jako napotvoru sem ho nemohl najít, a při tom jsem vzbudil i manželku.
Hned, jako správná žena, se mě zeptal, co hledám, no, a když jsem jí to řekl, tak mi odvětila, že by to byla velká náhoda, kdyby zrovna tento den pan Gott přišel.

Já jsem ale již věděl své, a asi za pět minut jsem CD našel, a měl jsem z toho velkou radost.
Když jsem přišel do práce, již jsem Věděl, že to cédečko jsem nehledal zbytečně, a byl jsem si naprosto jístý tím, že tam Kája příjde.

Firma do které občas chodil, zavírala ve 20 hodin, a já si v recepci pod stolem nenápadně vyřezával do balzy komponenty(tentokrát schůdky :-) ), na svůj, po domácku vyráběný model Galéry.
Nebyl jsem ani trošku nervózní z toho, že bych měl svůj "básnický" výtvor ten den předat osobně Mistrovi.

Bylo kolem 17té hodiny a nic, 18té a nic, pak kolem 19té a Kája nikde.
Ještě mě tenkrát napadlo, jak jsem si v duchu říkal, tak Kájo, už by jsi měl dorazit, už je nejvyšší čas.Byl jsem Přesvědčenej, že dorazí.

No, a cirka kole čtvrt na osm se Mistr objevil v úzké chodbě.
Okamžitě jsem popadl již připravené cédéčko a vyšel mu s úsměvem vztříct.
Dobrý večer Mistře, dneska jsem měl pocit, že se zde objevíte, a tak jsem si pro vás vzal cédéčko, na které jsem si dovolil natočit o vás báseň.
Mistr byl zjevně zaskočen a první co řekl bylo,
no vzkutku jsou lidé, kteří vědí něco více, děkuji, děkuji.
Něco jsme ještě málo prohodili, a při odchodu Mistr ještě dvakrát poděkoval, tak děkuji, děkuji.

Na první pohled, na prví kontakt jsem cítil, že je to opravdu bezva člověk, a Velmi bych mu přál, aby s náma, zde na té naší krásné plnetce, ještě hodně dlouho a hlavně ve zdraví žil.




Omlouvám se za případné chybky, nefunguje mi opravátor chyb:-)