Ticho na Plutu

Anotace: Podzimní touhy a životní změny.

Plachťák měl hroznou chuť na retko. Klečel a probíral se hromadou ponožek a hledal svoje oblíbený s modrejma pruhama.

'Je to občas takový dost divný,' přihodil komentář.
'Co myslíš?'
'Já nevim. Život.'
'Heh.'

V jejím pousmátí byla špetka pochybnosti. Už byla zvyklá na jeho vteřinový pseudo-filosofie, ale nebyla si jistá co ten kluk má vždycky na mysli. Koukala se na Plachťáka jak se přehrabuje kopicí prádla a myšlenky jí cestovaly z konce na počátek. Slezla z postele na který seděla v tureckým sedu a vylezla na balkón. Měla krásnej pohled na olezlý bílý paneláky, který si hrály na moderní reformaci architektury. Sen každýho. Vytáhla z kapsy u mikiny cigára a zapálila si.

Koukala se přes ty hnusný baráky a pole ve kterým je nějakej zoufalej developer vystřelil a pokurvil tim zašedlou krajinu plnou ničeho. Hleďela do dálky na lesy a dálnici, která se vinula na obzoru. Zmírající světýlka aut cestovaly po silnici s nevídanou lehkostí. Stromy u dálnice se chvěly v podzimním větru. Byla jí zima na nohy. Stála na dlážděnym balkoně opřená o zábradlí. Chvíli pozorovala mraky co se pomlu vlekly po nebi a hledala v nich obličeje. Těžko říct co se jí v ten moment honilo hlavou. Zavřela oči.

Plachťák jí ze zadu objal a políbil na tvář. Líbilo se mu, když jí mohl držet a ona to měla ráda. Vyšpulil rty a dostal potáhnout z cigára. Dokouřila a zahodila vajgl dolů přes zábradlí někomu na idylickou panelákovou zahrádku v přízemním bytě. Otočila se na Plachťáka a podívala se mu do očí. Vypadal smutně. Políbila ho na pusu. V jednom koutku pusy se mu zakřivil letmej úsměv. Chtěla se ho zeptat jestli je všechno v pohodě, ale odpoveď znala předem. Plachťák pokrčil ramena a vrátil se dovnitř hledat ponožky.

Sledovala jak loví pár pitomejch ponožek přes prosklený dveře co vedly z balkónu a říkala si, že mu hrabe. Zasmála se, když si všimnul, že ho pozoruje a plácnul se po zadku a schválně tiše zaskučel. Věděla, že svoje oblíbený ponožky nenajde. Snad jenom oddaloval všechno ostatní zbytečnou aktivitou. Klečel na místě a přehraboval hromadu.

Zima na holejch chodidlech jí konečně zahnala zpátky dovnitř, kde se posadila zpátky na postel. Plachťák se zvednul a povzdechnul si. Ty ponožky se nenajdou. Sešle si k ní přisedl a chtil za ruku. Rozhlídnul se kolem. Několik krabic s cetkama, který si nemohl dovolit vyhodit, stálo v rohu pokoje. Na nich byly pohozený dvoje černý kalhoty a 3 trička. Pytel plnej pamětí a memoárů, který by rád zapomenul byl pohozenej ve dveřích. Všechno co měl byly 4 krabice a pár kusů hadrů. Jeho celej dosavadní život se vpěchoval do těch krabic.

Koukala se na něj. Tupě se usmíval. Snad měl chuť to všechno zapálit a začít úplně od nuly jak slizký novorozeně. Jenže to nemohl. A ani nechtěl. Měl jí. Nejlepší holku ve vesmíru co se k němu vydala přes celou Prahu až na zašedlý Pluto upadající ve zmírající dekadenci moderního stylu. Bylo to už naposled. Ani jeden z nich se sem už nikdy nevrátí.

'Já jí prostě miluju' hnalo se mu hlavou se všema těma pocitama co k ní cejtil. Otočil se na ní a chtěl jí to říct, ale na jedniný co se zmohl bylo vyštěknutí nějaký slabiky. Začli se muchlovat a za chvíli byli v sobě. Rozdávali si to tam mezi hromadou bordelu a těch 4 krabic.

Zazvonil zvonek a odzvonilo i poslednímu šoustu na Plutu. Chvíli ještě leželi na zemi a předávali si zapálenou westku. Bušení na dveře je donutilo navlíct si kalhoty a otevřít.

'Raketa z Pluta?' zeptala se s rozcuchanejma vlasama na hlavě. Slušelo jí to.
'Raketa domů.'

Podívala se ještě naposled pod jeho postel a vytáhla ty ponožky pokrytý vrstvou prachu co tak zběsile sám hledal. Usmál se na ní a chytil jí za ruku.