Podzimní rozjímání

Anotace: Je podzim, v haluzách sa tmí a Pegott vzpomíná na podzim svého mládí.

 V haluzách sa tmí čím dál dřív a já nebohý to pozoruju z kuchyně a říkám, si budů hody nabucháme sa, ale na vráta; a podzim je neuprosně tady, naložit zeli, vypálit gořalku a čekat, jaká bude zima. Dědáček říkal, radší mám dvě léta než jednu zimu, kdyby to tak šlo zaspat a obudit sa s novým jarem - nový harém, tak si notuju mladí ogaři. Do hospody už nechodíme, protože je zavřená; to je výsledek demokracie, jediná kultura na dědině a zavřené néni čas; fšeci dělaju byznys.Gde sem sa to vyskytl, obchod zavřený, hospoda zavřená, hospodský zavřený také, tady je to jak v odmaštovně - to je pro ty lidi, co dělaju zkušky z alkoholu a bez alkoholu. Už to nevycházá ani na sudý hlt, po něm idu dom, po lichém si mosím dat štamprlu krokovku, aby sa mně po cestě nic nestalo, se slovi „Platím, nebo sa ztratím.“, sem sa vytratíl; tak sem dopadl já nebohý, idu bouchat rodinný život, to je moje potěšení. Z dálky mna zdavi náš pes a moja Dolores zase řekne máš břuch jak skotný žebrák, je to pochvala nebo výsměch nevím, to pivo dělá si, co chce, ale gdyš čurám, tak po něm sadím pivonky a to je záslužný počin. Né su sadista, gdyž sadím kvítka tak my tady žijem. Chodíš tady, jak kdyby ti nohy nepatřily, to je mojí ženy mluva, když něco hledám a nemožu najít ani včerajší den. Noci su dluhé a my umělci, gdyž sme doma, tak zpomínáme na doby, gdy sa hrály dechovky, spustily klarinety, cos toho mněls, žes tolik dřels a basa do toho - prd prd prd, to byly čase. Na funusoch nám řikaly supové a že sa řídíme heslem Vaše smrt - naše peníze a gdo si od nás nenechá zahrát na pohřbu, ten jakoby nežil tak nás ohodnotily, já nástupce Smetany a mně říkaju havran, gdyž sem mněl černé gatě a fnuknu u pasu. Ale je to pryč, sedím doma a hledim do zdi, tak příšte napíšu víc dneskaj na mna lezu spíny, chtělo by to štamprlu.