Kterak dědáček pálívali

Anotace: Domácí slijovica, to jest těžká maturita. Správně namíchat, vypálit - jak f pálenici, tak v domácím laborátoriu. Né každý to zvládne tak, jak to zvládali náš dědáček...

Budu Vám vypravovat o tom, jak sa na kapitalistické vsi zpracovaju trnky na kvas v pálenici, když je to tam, tak otec říkal, že ide stvořit morybundus, jak f tej pohádce. Otec do pálenice jezdíl zásadně ve dně, říkal, že už je postarši a že v noci to je pro mladé, ale on to dělal proto, aby si dědina prohlédla vlečku, kolik tam má beček. Moc ich bylo, ale né plných, že by sa vyčmáchalo, ale tam byl vrch a spodek ostával doma - to najlepší, co može být. Po přijezdu na místo samé, tam napustil vody, aby sa to lepší nalévalo a šel ochutnat, co vypálily před nim, pochválil a sním si přál napálit takovu dobru a tolik moc to bude pěsniček. Ale už to začalo kapat aj nám, ale co, to slabé moc slabučké a začaly radit všeci a otec posluchál a při tom svačil suchý chleba s jablkem. Ti sa dívaly, jak na chudáka a eště tak málo napálil, eště takový morybundus k tomu. Přiště dám na vaše rady, ocukruju a budu míchat. Auž sa v duchu sa těsil jak si doma v laboratoři zatopí a vykvedlá to najlepší co má a zadarmo, protože mnět korunu a nemět korunu je dvě koruny rozdíl, at to počítám jak chcu. Když mněl vypálené, tak to smíchal dohromady, přesný poměr znal enom on a s výsledkem jel do Luhačovic, tam sme hrávali. V lázňách sa rekreovali horníci, ti mněly peněz najvic a za gořalku platily zlatem, podle toho im udělal ceny. A na závěr, gdyž mněl otec narozeniny nebo svátek, tak jel do Slavičína na kole samozřejmě, nebude platit autobus, přistavil u spořitelny a šel si dat dárek, uložit peníze a připsat uroky za celý rok. To by byl koloběch sliovice na vsi, co dodat na závěr, co říkal otec na otázku, jestli ví, kolik on sám vypije, říká: „Gdyž to na mna přijde, tak si veznu vatu, namočim do sliovice, čuchnu a mám na pul roku pokoj.“

Dopsál sem a idu si dat dve štamprle sliovice, proč dvě?

Jedné by bylo v břuchu smutno.