TROSEČNÍK

 

Jmenuji se Rob. Sestavili mě dvoustého prvého roku Nové fáze. Kvůli nepatrným odchylkám na vnitřním okruhu jsem byl při výstupní kontrole vyřazen a určen k likvidaci. Rozhodl jsem se, že uteču. Podle informačních cedulí jsem se dostal do Rozhodovacího střediska.

 

Ujala se mě nablýskaná a olejem vonící zástupkyně řady dvěstědesítek. „Už jste si vybral, jak byste chtěl trávit čas?“ Její středová světla mile zablikala.

 

„Chci být člověk. Trosečník!“

 

„To je originální.“ Nastavila měnič na příslušné hodnoty a chladnou kovovou částí se dotkla mého vnějšího okruhu. „Vítejte v Novém čase!“

 

Slunce stálo vysoko na obloze, když jsem se probudil.  Z moře vyskakovali lučíci a zvědavě si mě prohlíželi. Šťastně jsem se usmál, předzvěst nového života.

 

S chutí jsem se pustil do díla. Po obdělání půdy jsem z popadaných kmenů stromů vyrobil korýtko, abych vyvedl vodu z potoka. S úžasem jsem zjistil, když do něj napadaly bobule limodníku, že piji nefalšovanou korovou limonádu! Nazval jsem ji „Robincola“ a možná bych ji začal stáčet do lahví, kdybych nějaké měl.

 

Pln příjemných myšlenek jsem se uložil k polednímu odpočinku. Mračna táhnoucích klapavek zakryla slunce. Zadíval jsem se na oblohu. Po několika nezdařených pokusech se mi jich pár podařilo ulovit a můj um mě povzbudil natolik, že jsem si zatančil robzemek. Na rozpáleném placáku se na přímém slunci za necelé dva půlčasy upekly dozlatova. Poprvé jsem ochutnal jejich lahodné maso.

 

Štěstěna mi byla opět nakloněna, když jsem při svých toulkách na ostrově objevil vzácný druh třapatky medové. Zajásal jsem velice a po vykvašení a vyčištění, poprvé ochutnav vynikající třapatkové víno, děkoval jsem osudu, že mne zavedl právě na tento ostrov.

 

Večer se konečně chladilo. Do konejšivého ševelení listů rapovníku občas zapískla ze sna probuzená olejnice. Dospěl jsem k závěru, že mé rozhodnutí stát se člověkem bylo správné. Vážil jsem si každého dne a každé maličkosti, která mi usnadňovala život. Byl jsem šťastný.

 

„Vidíte?“ Výstupní kontrolor se skláněl nad rameno revizního komisaře. "Tahle jednotka byla určena k likvidaci… ta ale provedena nebyla! Jak je možné,“ zvýšil komisař hlas, zatímco kontrolor si nezaujatě prohlížel modrobílé značení na jeho polobotkách, „že kompletní jednotka si jen tak zmizí! Z toho vyvodím patřičné důsledky!

 

Bývalý výstupní kontrolor vyšel na ulici a udiveně se rozhlédl. Venku je tak krásně. Zhluboka nasál vzduch do plic a odhodil plášť zavrženého. Pevným krokem se vydal do Rozhodovacího střediska.     

 

„Chci být Pátkem nějakému Robinsonovi na pustém ostrově.“

 

Nablýskaná a olejem vonící zástupkyně řady dvěstědesítek potěšeně zablikala: „Vítejte v Novém čase!“

 

Rob zvedl hlavu. Na chvíli měl pocit, že něco zaslechl. Ale to se jen klapavky shlukují k polednímu odpočinku. Spokojeně se usmál. Nejvyšší čas k lovu.