Na poště

Na poště

Anotace: .............

 

Světla zářivek nepříjemně bodala do očí všech přítomných, vánoční stromek v rohu haly poblikával svými barevnými světýlky, jakoby se snažil přebít to umělé bílé světlo, ale marně. Od několika otevřených přepážek se vlnily fronty lidí. Někteří apatičtí, odevzdaní, jiní zamračení, hněviví.

Z dlouhé řady čekajících se vyklonil mladý muž, pohlédl na paní za přepážkou a pomyslel si:

„ Nojo… určitě stará panna. Vsadím se, že jí má jako starou zaprášenou půdu plnou harampádí a pavučin. Ještě že nedržím koště na vymetení…“ Vzdychl a dál netrpělivě čekal.

Popošel krůček.

„Ach jo,“ říkal si zlostně. „Snoubenka čeká v autě, to zase bude držková. A kvůli čemu? Že jedna stará bába je pomalá jako pendlovky po babičce. Já nevím, co tady ty starý lidi pohledávaj. Proč tam nedají mladší? U té by fronta určitě nebyla a alespoň by bylo na co se koukat.“

Opět popošel o krůček.

Vyhrnul si rukáv a mrknul na hodinky. „Jo – aspoň že hodiny jim tu jdou přesně. Už čekám půl hodiny. To je děs! Ta bába snad nemá mozek! Co jí tak dlouho trvá? Jeden blbej doporučenej dopis a musím tady tvrdnout. Že já nešel k jiný přepážce! Nojo, už vím, proč tady byla nejkratší fronta! Voni jí lidi moc dobře znaj … lenochodka jedna!“

Opět krok.

„To snad není možný,“ přemýšlel, „ona snad u toho ještě štrikuje, či co. Než se dočkám, budu mít vousy pod kolena!“

Tak nějak podobně uvažoval, než překročil privátní zónu a přistoupil k přepážce.

„Dobrý den,“ pozdravila žena a pohlédla na něj.

V tu chvíli dostal muž zásah! Přímo do srdce, které zpomalilo na pět po sobě následujících úderů. Mladík je jasně slyšel v tepu svých žil, zpomaleně … ta paní měla oči jako maminka! Jeho maminka! Vždy starostlivá, něžná, pečující, chápající, vždy tu byla pro něho. Ty oči! A znovu mu bylo šestnáct, znovu tu byl ten pocit, jako když přijel domů z intru, a ona stála ve dveřích, usmívající se, s otevřenou náručí. „To jsem ráda, chlapče, že jsi doma! Pojď, něco dobrého jsem ti uvařila. Máš jistě hlad…“  Mladému muži zvlhly oči. Ani svíčku jí nezapálil na hrobě. Ani si nevzpomněl. Odeznělo pět úderů, a on opět začal vnímat okolí.

„Prosím Vás, není Vám nic?“ zeptala se paní.  „Ne – omlouvám se. Mám tu doporučený dopis.“ „Moment,“ řekla, a odešla do vedlejší místnosti. Během té chvilky muž věděl, co má udělat. Vybalil krásnou, čerstvou rudou růži z celofánu, a když se paní vrátila s dopisem, prostrčil ji pod sklem přepážky. „Ta je ode mne. Jako poděkování za to, že zvládáte ty hrozné fronty. Šťastné a veselé.“ Řekl a usmál se. Paní se celá rozzářila a poděkovala. Když muž odešel, postavila růži do sklenice s vodou a pomyslela si, že ještě existují dobří lidé.

Muž vyšel z pošty a zůstal stát. „Co to bylo?“ ptal se udiveně sám sebe… „Teď abych šel koupit jinou kytku.“ A otočil kroky k vedlejšímu obchodu.

Stará měděná klika u vysokých dveří pošty si povzdychla. Kolik lidí si na mne ještě sáhne! Kolik dotyků musím dnes ještě snést! Kdepak dřív, téměř nikdo sem nepřišel. To ještě chodili pošťáci, ale -  to už není snad ani pravda…

 

 

https://www.youtube.com/watch?v=ueujxVce7GU

 

 

 

 

 

Autor Anděl, 23.12.2017
Přečteno 687x
Tipy 20
Poslední tipující: Iva Husárková, piťura, Frr, Jort, Philogyny1, Nikita44, danaska, Šípková Růženka, Amonasr, jitoush, ...
ikonkaKomentáře (24)
ikonkaKomentujících (8)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

napsala jsi to nádherně Andělko a čemu nějaká nespokojená bytost říká slzodojka je krásné lidské gesto opravdu předvánoční fronty na poště jsou na mrtvici každý to známe úvahy které se nám honí hlavou jsou velmi přesně popsány ale když někdo dokáže svoji podrážděnost a agresi změnit v úsměv pochopení to je přece naděje a něco pro co má smysl žít ST :-))

24.12.2017 04:02:54 | Iva Husárková

Ivuško, moc Ti děkuji:)kdo chce pochopit, pochopí...

24.12.2017 07:49:57 | Anděl

:-))

24.12.2017 09:16:10 | Iva Husárková

Nepřišlo mi to vyloženě zlé, ale.... když se odprostím od toho, že tu postavu (monology) úplně nevěřím, tak je divné, že najednou má nějakou růži, o které nepadla předtím ani zmínka... otázka je, proč ji vůbec měl. Lidi s sebou na poštu běžně růže netahají a on se zmiňuje, že na něj stará čeká v autě...nebo to vezl tý mámě na hrob...ale proč ji tedy nenechal v autě...samé otázky:D...no aspoň že v druhé ruce nedržel kytaru a nespustili milostný duet:D
...taky to na mě moc tlačí na city a vytahuje kýček...mrtvá matka+ Vánoce, dojatá pošťačka+ vzpomínky na dny kdy byla i tráva zelenější... kdybych to hodnotil procenty, tak tomu dám tak za 60%...jako že to nebylo úplně zlý, ale na tip v tom nic nevidím...

23.12.2017 20:08:00 | Jezero

Děkuji Ti za komentář. Růže...nevím...možná při čtení anglických autorů mi vadí přílišné popisy postav až moc podrobné...a tak mi nepřišlo divné, že někdo stojí ve frontě na dopis s kytkou nebo nákupem, a já občas kytku taky dostanu jenom tak...proto mi to nepřišlo důležité o tom napsat. Dojatá pokladní...v dnešní době dostat něco nečekaně od cizího člověka - asi jsem moc...asi se zbytečně moc dojímám, ale mě by to dojalo. A vzpomínka na mámu - zítra brzy ráno, jen co se rozední, jdu zapálit rodičům na hrob svíčku jako každý rok. Zrovna dnes jsem potkala ženu - hrozně mi připomněla mámu. Myslím, že o vánocích je to normální.Myslet na ty, co s námi už nejsou. Nevím, zda jsem na něco nezapomněla....každopádně díky za podněty...

23.12.2017 21:21:30 | Anděl

Taky nemám rád zbytečné popisy. Není třeba divný, když má u sebe dřevorubec sekyru, ale když třeba někdo jede tramvají, tak je prostě divný, když najednou na konci povídky sejme z hlavy sombréro a není o tom předtím zmínka... i když i takový člověk v tramvaji jet může.:D
...kdyby se to aspoň nezmiňovalo o Vánocích, hned by to bylo o něco míň kýčovité a obsah by se tím nijak nezměnil, protože by se to klidně mohlo odehrát i v červenci... ale asi soutěžíte o největší vánoční slzodojku:D

23.12.2017 21:36:30 | Jezero

:):):) slzodojka...ach, moc krásný název...slyším prvně a líbí se mi:)

23.12.2017 21:41:32 | Anděl

Jo a ještě drobnost...celofán se dnes už moc nepoužívá, takže by kytku z něj už nejspíš nevybaloval...můžete zas nostalgicky brečet nad ztraceným celofánem, bez kterého už ani ty růže nejsou, co bývaly.:D

23.12.2017 20:16:47 | Jezero

No- nostalgicky brečet nebudu. Jo - máš pravdu, používá se papír. Původně jsem ho tam měla. Ale vyznělo to tak, že ta růže je papírová. Tak jsem to změnila. Asi teda blbě. No tak pro příště...

23.12.2017 21:23:26 | Anděl

Krásné Andělko v tom vánočním čase.ST*

23.12.2017 18:08:19 | Šípková Růženka

Růženko, děkuji Ti...

23.12.2017 21:04:25 | Anděl

Skvělé vyústění zápletky, až se mi z toho připletla slza do oka.

23.12.2017 17:57:09 | Slav Milo

Milo ! Moc Ti děkuji.....:)

23.12.2017 21:03:56 | Anděl

přijímám moc a jí mě svěřenou ti žehnám...

27.12.2017 16:32:12 | Slav Milo

:)

27.12.2017 16:42:44 | Anděl

Taky se mi teď oči zamžily... Vidět i v druhých člověka, to je to, oč by mělo vždy běžet - nejen o Vánocích... Krásně jsi uhodila na skryté struny... :-) ST

23.12.2017 16:37:14 | Amonasr

Ami...moc Ti děkuji:)

23.12.2017 16:52:18 | Anděl

:-)

23.12.2017 17:15:56 | Amonasr

..hezky si zachytila....to "něco".....Ji./úsměv/

23.12.2017 16:21:42 | jitoush

Jíťo :)....děkuji :)

23.12.2017 16:50:07 | Anděl

Jo kdysi chodili pošťaci...Ach před třiceti léty
Nostalgii ach ano, díky Andělko

23.12.2017 15:50:24 | kudlankaW

Děuji...ano, Martínku - dříve...jsem byli mladší:) a plno věcí bylo jinak...

23.12.2017 16:06:23 | Anděl

To jsem ještě o prázdninách chodil se svým dědou, který na hlavní městské poště počítal penze svými hbitými prsty, nosil důchody atd

A těch dopisů co chodilo

Dnes vše přehlušily
neosobní maily
a balíky z Číny
svět je
v mnoha ohledech
o dost jiný

bojím se
co přinese
každý další Daily

23.12.2017 19:25:28 | kudlankaW

Martínku, díky...

23.12.2017 21:04:58 | Anděl

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí