Omluva

Anotace: Třetí závěrečný díl podle skutečné události

Bylo mu sotva dvacet a udělal věc tak odpornou, že ještě dnes po třiceti sedmi letech je mu z toho na zvracení.Tehdy před léty ublížil jedné krásné ženě a teď ve svých sedmapadesáti toho velmi lituje.Byl to ohavný čin, zákeřný a hnusný.
Ano, má také i strach z odplaty, Boží odplaty, no, ale hlavně by se chtěl dotyčné alespoň osobně omluvit.
Ona tehdy byla zralá žena, tak pětatřicet, krásná, překrásná, velmi sexy, no, dnes by jí bylo tak kolem dvaasedmdesáti.To co jí před desítkami let provedl bylo opravdu velmi zlé, a že to bylo velmi zlé, to si uvědomoval již kolem svojí třicítky.

Prý na upřímnou omluvu není nikdy pozdě, a tak se rozhodl, že se té ženě, i když dost pozdě, osobně omluví.
Tenkrát v roce osmdesátém ho ta krásná žena odvezla do vilové čtvrti a tam s ní také prožil nevšedně krásný sex.Dnes si však pamatuje pouze její jméno a i příjmení, avšak kde se nachází vila už dávno zapomněl.
On se nepohybuje ani na sociálních sítích a na navíc by v žádném případě nechtěl uvéct její jméno na tyto či jiné sítě.
Jak jí však nalézt po tolika letech?, je to vůbec možné?
Na policii by mu sotva sdělili její adresu, a tak se stále marně snažil jak se jen dozvědět její momentální adresu.

Aź jednou, když brouzdal na AUKRU, Velmi zpozorněl.
Zahlédl zde totiž telefóní seznam z roku osmdesát a hnedka mu bylo jasné, že ho musí vydražit za jakoukoli cenu.Za pár dní mu došel telefóní seznam a on pak s napětím hledal její jméno s adresou, a našel.
Byl rád, že objevil její adresu, aby se jí mohl upřímně omluvit.
Druhý den tak vyjel do vilové čtvrti, aby se následně ocitl před tou vilou kde před desítkami roky zažil ten netradiční sex.
Na zvoncích však její příjmení nebylo, ale on se nevzdával a tak dál zvonil na zvonky, aby se případně dozvěděl kde paní dnes bydlí.
Neměl však štěstí a nikdo z šesti nájemníků se do mikrofonu ani neozval.
Odejel tedy s nepořízenou domů a po cestě si naplánoval, že jsem ještě jednou zajede, ale k večeru, aby byl již někdo z tamních bydlících doma.
No a tak opět sedl do auta, aby se dopátral její adresy a mohl se tak osobně omluvit za ten hnusnej čin, který ji tehdy jistě veĺmi ublížil.

Zastavil před vrátky se zvonky a stiskl první zvonek.Nic.
Zazvonil na druhý zvonek a ozval se ženský hlas.
Prosím.Představil se a hned na to se zeptal.
Prosím, nebydlí zde rodina P...….
Ano rodina P...… zde bydlí, a co chcete?
Prosím, sháním paní P....
Paní P.... je již delší dobu po smrti, a pak byla chvilku zticha.
On se také na chvilku odmlčel, doslova mu spadla brada a ona zavěsila.
Zavěsila jako by vycítila kdo stojí před vrátky.
Byla to snad její dcera?, možné to je.

No a on tam stál jako opařený, uvědomil si, že se jí už nemůže osobně omluvit, a to i kdyby se rozkrájel.Tehdy seděl v autě asi dvacet minut nežli se rozjel.
Hlavou se mu honili myšlenky, že už už byl tak blízko a naráz Nic, prostě paní P... již navždy odešla, odešla tam, kam jednou odejdeme i my všichni.