Jsem borec

Jsem borec

Anotace: Jo! Zkrátka na to mám. Ženský po mě šílí a Casanova se obrací závistí v hrobě. Umím snad všechno! Vrhám se teď na literaturu... zanedlouho převálcuju i Viewegha.

 

 

Borec to tedy jsem, ale namachrovaný nikoliv. Fakt! Sem tam ulítnu, to jo. Ale to se stane i supermanům. Je mi šestačtyřicet a cítím se na vrcholu svých sil. Kdykoliv mohu excelovat, ale souhrnem náhodných potměšilostí se může stát, že můj společenský glanc povadne. Zdůrazňuji, ná-ho-dných, jak tomu bylo na konci zimy.

V mém okolí nikoho nepřekvapí, že jsem také – mimo jiné, výborným plavcem. Když podzim vyklidí břehy příměstského jezera, chodím cyklicky plavat do krytého „Aqua centra.“

Je úterý a já už v plavkách mířím k bazénu. S uspokojením zjišťuji, že v plaveckých dráhách je téměř liduprázdno a nebude mé plavání někdo brzdit.

Nastal můj okamžik! Vedle mne se objevila příchozí žena s velikýma modrýma očima a chlapeckým střihem černých vlasů. Nasazuji plavecké brýle a svižně vyskakuji na startovací blok. Než si je na hlavě srovnám, vysílám směrem k Modro-okaté svůj rošťácký úsměv, který na mě ženy zbožňují. Takticky otálím, nežli sestoupí po stupíncích do vody. Načechrávám své fitnessové svalstvo a před jejími zraky elegantně skáču šipku do vody. Vynořuji se až v polovině bazénu. Mocnými tempy mířím k obrátce. Dál již ležérně v pravidelném strojovém tempu, plavu po hladině a ukrajuji z bazénu svoji pravidelně vyměřenou dávku. U jedné z obrátek jsem se s Modro-okatou setkal a zastavil se.

„Dobrý den! Tak kolik již máte naplaváno kilometrů?“ zeptal jsem se vtipnou nadsázkou. Překvapeně na mě pohlédla a hledala slova.

„Jo táák? To ne, pane! Já plavu na relax, abych si protáhla zatuhlé tělo.

„Já se jen ptám, že bychom spolu mohli potrénovat na prestižní zdolání kanálu La Manche.“

Tlumeně se zasmála a mně došla slova ke konverzaci. Vystartoval jsem a předvedl dokonalou grácii pohybem stylu kraula.

 

Po několika obrátkách jsem si povšiml nějakého mladíka plavajícího ve vedlejší dráze. Plaval dobře – a rychle! Že dobře, to kvituji, ale že rychle? Zdálo se mi, že ten frajírek je nějak soutěživý a chtěl si to zřejmě se mnou rozdat? „Tak pojď, ty sardinko!“, řekl jsem si v duchu. Nasadil jsem žraločí tempo a mocně ho dotahoval. Konečně jsem byl s ním na jedné úrovni a dostávám se do čela. On mne ale zaregistroval a vzal to jako prestižní záležitost. Přidal také! Fantasta nevěděl, co jsem za borce a že to nemohu nechat jen tak. Zvyšuji své tempo na plné obrátky. Oba doslova letíme po hladině. Mé svalnaté tělo jede na plný výkon. Můj trup rotuje jak turbína a žene mě vpřed. Držel se jako klíště. Nastávající obrátky jsme dohmátli současně. V hlavě mě hučelo. Vydávám ze sebe úplně vše! Na další obrátce získávám nepatrný náskok. Bylo na čase, protože už jsem „jel na rezervu“ svých sil. No hurá! Po další délce bazénu získávám metrový náskok, který postupem doby stále zvyšuji. Pro jistotu jsem udělal ještě jeden bazén.

Po chvíli ten frajírek dorazil také. Tohle si nemohu nechat ujít. Vychutnat si výraz poraženého. S pokorou, jak pohlédne vítězi do tváře. Zadýchaně opravdu pohlédl. Hruď se mi nadýmá pýchou… Jo, jo. Ten výraz tam byl, super! Poté pozvedl obočí, ramena a pokýval hlavou. Jsem borec a na mne jen tak někdo nemá. Věděl to!

Proletěl jsem zrakem po hladině bazénu. Vyhledával Modro-okatou a chtěl se ujistit, zda ten můj brilantní výkon zahlédla? Plavala nedaleko v protisměru a mým směrem se usmála. Ha! Určitě měla v očích akcent obdivu.

„Mohl bych vás po plavání pozvat do Aqua restaurace na kafíčko?“ hlesl jsem na modro – očku, kočku. Udiveně na mě upřela pohled. Znejistěl jsem.

„Hm, tak to asi ne.“ řekla

„Tak co spolu poobědvat?“ nevzdávám to.

„No když já nevím. Nemám sebou hotovost.“ odpověděla s lehkým úsměvem.

Dobrý. Je načatá a já začal kout železo dokud… no však víte.

„Samozřejmě že vás na oběd zvu a hotovost - není problém. Víte co? Já se ponořím a než opět vypluji na hladinu, tak si to rozmyslete, jó?“ přikývla.

Ponořil jsem se a zůstal pod hladinou v časovém limitu lovce perel. Mám plíce jak měchy. Odkysličil jsem se na doraz a vyplul nad hladinu. Kočka, modro – očka, plavala šest metrů ode mně.

„Tak co, slečno. Pospolu u stolu?“

Zastavila a začala šlapat vodu. „Tak děkuji. Čas mám a beru to.“

„Super, chytla se na háček, Aqua panna.“ pokynul jsem ji a ona stejné opětovala

Plaval jsem volným tempem a pozoroval toho poučeného frajírka. Právě směřoval k žebřině výstupu z bazénu. Už jsem mu znechutil život …odchází pryč! Zachytil se madel žebříčku a podivně při výstupu karikoval. Zírám – nevěřím! Rukama se mocně přitahuje a stoupá po špruslích po jedné noze. Vysoukal se na břeh a z podlahy u madla sebral odložené berle. Srovnal je v podpaží a vydal se směrem z haly do sprch. Uf! Byl jsem zklamaný a dokonce mě to rozhodilo. Ponořil jsem hlavu pod hladinu, abych tohle neviděl. Po chvíli jsem opět vyplaval, ale hendikepovaný „soupeř“ zmizel, jen Modro-okatá rozšafně plavala na zádech. Nezbývalo než věřit, že toho mladíka s berlemi nezahlédla. To by byl korunovaný trapas!

Zatím, co jsem si v hlavě pohrával s dilema svého nerovného vítězství, uniklo mi, že „ona“ už v bazénu není! Rychle jsem opustil bazén. Musím si pospíšit, abych byl ve vestibulu u recepce dříve, nežli ona. Je pěkná a dostanu ji!

 

Chvilku jsem ve vestibulu seděl… už se objevila. Zahlédla mě! Zvolna se dala mým směrem. Po chvíli jsme seděli u stolu a prohlíželi si jídelní lístek. Předkrmem bylo mých pár skvělých bonmotů, které u ní zabraly a vyvolaly smích.

„Tak co si dáme… éé, tedy, abychom si neříkali hele. Jmenuji se Kamil.“

„A já, Renata.“

„Prima jméno, Renata.“ řekl jsem zasněně a pohladil ji po hřbetu ruky. Ona ale ruku odsunula. Dělal jsem jako by nic. Však ona se podá.

„Tak co si dáme?“ znova jsem opakoval.

„Něco, co není příliš drahé. Já jsem skromná.“

„V mé přítomnosti skromná být nemusíte.“ řekl jsem rezolutně a sjížděl špajz kartou prstem, výhradně jen všechny cenové položky. Zastavil jsem se u té nejvyšší. Svíčkové řezy s brusinkami. To je ono!

„Dáme si svíčkové řezy? Dávám si je zde často… zalhal jsem.“

„Nějak příliš drahé, ne? Ale jím to, kdo by takovou delikatesu nejedl?“

Nasadil jsem flegmatický výraz a zavolal na číšníka.

„Dáte si k tomu aperitiv.“ zeptal se po objednávce.

„Samozřejmě! Jaký si dáme, Renatko?“

„Máte Martini?“ špitla k číšníkovi

„Samozřejmě! Hned bude u vás.“

 

Svíčkové řezy byly skvělé. Po Irské kávě Renata přitakala, že Martini miluje… objednal jsem ho repete.

Společnice byly skvělá! Když jsem ji perlil celý svůj repertoár fórů, občas mrkla do mobilu, dotkla se klávesnice a cosi do něho zabrebentila.

„ Pospícháte, Renátko?“ nedalo mi.

„Ale kde že. Ještě chvilinku pobudem.“

„To je super!“ řekl jsem a ona poprosila, zdali by si mohla ještě objednat šlehačkový pohár s jahodami.

„No jasný, zlatíčko.“ mrknul jsem na ni a objednal jednu porci.

„A vy si nedáte, Kamilku?“

„Já ne. Trošku jsem přibral.“ řekl jsem s pousmáním. Ale v tom to nebylo. Začala mi hlavě pracovat kalkulačka, jestli mi na útratu budou stačit peníze?

Renatce zazvonil mobil. Cosi do něho zašveholila. Vzhledla ke mně provinile omluvným úsměvem.

„Volal mi manžel. Už je doma z práce a večer jdeme na koncert. Před Plaveckou halou na mě čeká taxi… mám zpoždění a pěšky bych už nestihla. Omlouvám se – je mi to trapné. Ale nepůjčil byste mi alespoň stovku? Něco mám, ale nevím, zda to bude na taxi stačit“

„No jistě. Není problém, Renatko.“ zalovil jsem v peněžence a položil před ní na stůl dvou stovku.            

„Jé, Díky moc, Kamilku. A taky za hezké odpoledne.“

Vstala a kvapem sebrala peníze. Letmo mi podala ruku. Naklonil jsem se k polibku na tvář, ale odvrátila ji. Byl jsem v rozpacích.

„Tak nashledanou, už musím… Jen seďte!“ vzala si kabátek z věšáku. Aniž by jej oblékla na sebe, kvapně zamířila k východu. Zmizela, jak přelud!

 

Zůstal jsem se špatnou náladou sám. Ani jsem si neřekl o číslo na její mobil. Ani v tom fofru si nedomluvil rande. K tomu má doma starýho. Sakra, sakra!

Zavolal jsem na číšníka, že zaplatím.

„Tak to máme…“ sečetl a houkl po mě cifru devíti set a třicet pěti korun. Ulevilo se mi. Měl jsem akorát devět set padesát.

„To je dobrý.“ řekl jsem po zaplacení. Číšník zaváhal.

„No dobré to není.“ procedil mezi zuby a podsunul mi účet pod nos.

„Povídám devět set sedmdesát pět korun, pane.“ cože? Tak tohle mě rozhodilo!

Zalovil jsem po kapsách a hledal drobné.

„Já vám rozuměl devět set třicet pět.“ zaúpěl jsem a zmatečně prohmatával kapsy. Nakonec se mi zadařilo a dvacet čtyři korun vyhrabal.

„Tu korunu tady budu viset. Ale chodím sem často a určitě to srovnám.“ pohledl jsem prosebně na kasírujícího, který nasadil potměšilý výraz.

„No jistě. Jsem vám k službám, pane.“ jo, jo. Všiml jsem si dobře, toho vrčivého důrazu na slovo PANE!

Hergot, to byl ale dnes kauf! Kdo ví, jestli to není vyčůraná příživnice nebo herečka, která na mě hrála hlavní roli? Peníze fuč a baba se vypařila. Nemám ani na autobus. Abych teď šel domů, čtyři kilometry pěšky.

Vyšel jsem z restaurace ven a dal se příkrou ulicí k domovu.

Začalo předjaří a venku bylo sychravo. Zimomřivě jsem se zahalil do svetru a srovnal na rameni sportovní kabelu. Začalo drobně pršet. Pohodil jsem hlavou.

Ale co. Jsem přece borec, a pozítří to tady zase v Aqua centru rozjedu! Čeká na mě sauna.

 

 

 

                                                                                                                                                  

 

  

 

 

   

 

 

 

 

 

 

 

       

 

 

 

Autor šerý, 28.01.2020
Přečteno 403x
Tipy 41
Poslední tipující: Kyška, mapato, Vivien, Marcella, Kubíno, Now, umělec2, Kapka, básněnka, jitoush
ikonkaKomentáře (49)
ikonkaKomentujících (18)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

:-) Pohodová. Teda myslím pro čtenáře, pro hlavního hrdinu asi ne. :-)
Jinak... Ach ty strategie. Na obou stranách. (No, hlavně to nepřestrategizovat:-)

05.04.2021 09:11:58 | Kyška

Naplňuje mi vždy radostí, když se na mě přijdeš podívat. Velké díky, Kyško.

05.04.2021 14:50:41 | šerý

Velké není zač:-) Já se ráda vydávám na průzkumy. I do šerých míst.

Doufám, že sis včera vykoledoval hodně vajíček a né nečeho jiného... :-)

06.04.2021 01:25:47 | Kyška

Pár nalíčených vajíček, tři štaprlata a půl mazance. A od Tebe, trochu laskavé pozornosti. Podtrženo a sečteno, netřeba se na svět mračit. Žít, když nám trochu proč... může stačit*

06.04.2021 01:41:19 | šerý

Hmm, tak to jsi byl úspěšný. A aspoň díky tobě pár žen neuschne. To mi zbylé seschneme až na kost:-)
Ano, žít je asi to nejlepší, co se dá se životem udělat.
:-)

07.04.2021 23:49:54 | Kyška

Tedy já už také tomu moc nedám. Ale co se s chlapama u vás děje? No tedy vydrž do příštího vinše. Přijedu s tatarem za Tebou a omladím Tě*
:-)

08.04.2021 00:35:03 | šerý

Díky za péči:-) Přesněji za její příslib. Co se s nimi děje? Nevím. Jsou někde zalezlí:-)

08.04.2021 16:55:58 | Kyška

Jinak dle wikipedie:
"Podstatným býval význam Velikonoc pro námluvy mladých: Tedy chození za nezadanými děvčaty, více než samo koledování. Vzájemná náklonnost se vyjadřovala dlouhodobě a i celými řetězci různých způsobů: Od pentlí na pomlázku, žádostí o vajíčko až významu žádosti o ruku, dalším pokračováním v navazování vztahů o muzikách a jarmarcích po konci postního období." - Jo, my lidé si vyhrajeme aneb proměny seznamovací kultury v běhu dějin.
No nic, to jsem trochu odbočila od tvé původní povídky. No, trochu víc:-)

08.04.2021 16:48:31 | Kyška

Tak o původním významu Velikonočních zvyků, jsem opravdu nevěděl. To jsou tedy věci! Jsou to obdobné "úpravy" jak je tomu o Vánocích. Kdo ví, jak budou svátky vypadat za padesat - sto let?
Děkuji Kyško, za obeznámení*

08.04.2021 19:57:57 | šerý

Za 100 let? To budeme žít takový virtuál ve virtuálu. Do té doby se měj pěkně. K.

08.04.2021 22:54:41 | Kyška

:-)

09.04.2021 01:18:13 | šerý

Tak to mělo šťávu. Jako roční parapelig znám pocity že setkávání s pěknou ženou až moc dobře a přímo z jejich epicentra Kladrub. Já se tam pobláznil do Štěpánky...

30.12.2020 08:52:18 | umělec2

Tak to je bezva, když autor s čtenářem v souzní v motivu. Čtoucí se vpraví do některé z rolí hlavních protagonistů. A Štěpánka zaseklá rybka na háčku vzpomínky... Fajn ozev, Umělče2. Ď*

30.12.2020 13:40:16 | šerý

...ještě že neplavu nějak moc, tak se mi to nemůže stát, jo člověk chlap musí bejt vopatrnej...člověk žena, to je ten správnej lovec, a když to hned nepoznáš, protože má třeba prsa zrovna takový, jaký máš rád, tak jdeš domů pěšky...že bych se dal na plavání...?!
hezky jsi to popsal, šerý...krásný, teď už, večer...m

24.11.2020 15:27:48 | mapato

Kdabys tak viděl, čtenáři. Úsměv mám, až za ušima. Tak to ses trefil přimo na desítku! Top vzkaz a já tobě posílám velké díky*

24.11.2020 21:51:58 | šerý

Chudák Kamil, až je mi ho líto, a to ještě nevěděl, že ho srazí k zemi nejen Renatka, ale ještě i nějaký covid, no kdepak asi loví v tento čas .. už aby mu ty aqua zas otevřely :-) Skvělé čtení, skutečně ze života. Dneska jsem věrná tvému okénku šerý, žádné experimenty, rovnou k jistotám. Za mě super(borec).

17.11.2020 22:47:25 | Vivien

To je bezvadné, že sis vybrala prioritně z mého zdejšího regálu nabídky. Co a kdo, Kamila dnes aktuálně potkává, mě v hlavě zatím nenapadlo. Ale vidíš, Vivien. Ačkoliv se má prát mužská ješitnost a ego jen při nízkých teplotách, tak jsem jej zde důkladně vyvařil. Aby si Ženy nemyslely, že tvorbou propírám jen je.
Aby se otevřelo Aqua centrum, si kvůli os. aktivitě přeji i já. Ale fakt! S tím supermanem nemám nic společného a ani s ním nekamarádím. Já se výhradně přátelím jen s vitální slečnou, Světlanou Fantazií.
Tak zase při rande u mých regálů nashledanou... budu se těšit.

17.11.2020 23:30:07 | šerý

A to už jsem chtěla spát. Vždyť ty člověka probereš už jen těmi svými bezva komentáři :-)

17.11.2020 23:44:51 | Vivien

Zábavná povídka, která mě pobavila, no já bych dodal, že pátá z pěti se třeba chytne, ale záleží o kolik budeš lehčí, tak pro jistotu vynechávej kováky a ber rovnou papírové bankovky, ať to těch 16 kilometrů domů tolik necítíš po kapsách. :-D :-)

01.03.2020 01:11:48 | Kubíno

To je bezva, Kubíno, že sis nahlédl i do mých povídek. Díky.

01.03.2020 20:34:01 | šerý

Jsou skvělé a rád je čtu jedním hltem. Zaujmou, pobaví a lze jim skvěle porozumět.
Je to můj šálek čaje. :-)

02.03.2020 21:29:18 | Kubíno

Který autor by se Tvým komentářem nepotěšil? Děkuji, Kubíno.

02.03.2020 21:40:33 | šerý

:-)

10.03.2020 19:38:02 | Kubíno

Hurá, Kapičko. Přišla ses na mě podívat. Potěšilas a moc Ti děkuji.

03.02.2020 17:29:11 | šerý

Překotně jsem plavala až na samý konec,
nemálo se zasmála, jak dopad ten borec.
Parádně ho dáma dostala.
Za sportovní výkon pochvala!
Až je mi ho líto lehce,
však byla to dobrá lekce :-)

03.02.2020 16:05:12 | Kapka

....Jsi borec...../smích/....Ji.Ještě kousek plavby a kam se na Tebe hrabe Viewegh,už se nedohrabe...../smích/

31.01.2020 20:33:24 | jitoush

Kamil zrovna plave kolem světa. Zrovna teď míjí Indonésii a zamotal se do hejna makrel. Modlím se za něho... snad se vymotá.
Po Cimrmanovi a Švejkovi jsme takového borce ještě neměli! Kdyby chtěl jednou kandidovat na Prezidenta, tak Ti dám vědět a sdělím celé jméno.
Děkuji Jituško, za úsměv a komentík.

31.01.2020 21:21:26 | šerý

Přečetla jsem jen anotaci, a už mě pobavila... :)
Loví se všude, a kde jinde než v bazénu můžou muži vidět krásy i přebytky žen. Tam je ta pravá realita a ne někde v časopise. A věřím, že hrdina by to udělal zase a zase... :)

29.01.2020 08:59:09 | Isla

Paráda, že sis s příběhem taky "zaplavala." O tom není pochyb. Superman Kamil dobývá Čr a obranné valy ženských srdcí. Je to zkrátka neohrozený borec!
Děkuji, Islo. Jsem rád že oslovilo.

29.01.2020 11:45:59 | šerý

Tak v tomhle plavu s Vámi. Culím se tady jak vadnej a představuji si. Máš prima dceru, která jde bez okolků srozumitelně přímo k věci. Bylo by dobré se učit takhle cizí slovíčka. Dcerka... třeba španělsky a ty vždy, při dalším míjení, to překládala do češtiny. Takové plavecké kursy španělštiny 2v1.
U nás také bylo ranní plavání. Ale prý to už zrušili. Někdo v bazénu zívl, nabral vodu a málem se utopil. Já jsem rozmazlený. Takhle po ránu plavat bych jen do exotického moře.
Díky za pěkný komentář, úsměv a kuk.

28.01.2020 22:26:24 | šerý

Je to jen pár dní, co mě vytáhla dcerunka na bazén. Nebylo by na tom nic tak zvláštního, kdyby to nebylo na šestou ranní. V autě, cestou tam, jsem si říkala, jestli se mi to jen nezdá. V tuhle hodinu nás tam bylo asi tak deset, bylo tam fakt podivné ticho. Je fakt, že žádného "borce" jsem tam nevyhlížela,cítila jsem se jím být sama, jen díky tomu, že jsem se nechala přesvědčit...Plavaly jsem proti sobě a jak jsme se míjely, do toho zvláštního ticha jsem se zeptala ..." Co dnes uvaříme na oběd?" Bylo to, jako bych se ptala všech a dostala se mi strohá odpověď.." Jídlo". Na konci jsme každá udělala otočku a když jsme byly znovu u sebe, zeptala jsem se " A jaký?" I tentokrát byla odpověď výstižná a pohotová.." Jedlý"... Proti tomu jsem nemohla namítat vůbec nic, než souhlasit a očividně s tím souhlasili i ostatní přítomní, jelikož mlčení prý znamená souhlas. To jen k těm bazénovým kratochvílím spojených s obědem.:-)

28.01.2020 21:58:57 | Dreamy

Moc pěkné početní, jako bych ho viděla namachrovanýho týpka :-)

28.01.2020 19:07:18 | vlnka

Děkuji, Vlnko za komentář. Jasný že u takových mužům být ve střehu. Sympaticky toho namluví... zejména o sobě.

28.01.2020 19:26:02 | šerý

Naprosto bezvadný. Celou dobu jsem si představovala pana Borce a přemýšlela jak bych ho sama odpálila. :D

28.01.2020 16:09:08 | Rainbow

Rainbow. On se napůl "odpálil" sám. A potom jej Renata dorazila. Problémem jen ta jeho otrlost. Supermani si někdy zkrátka musí rozbít hubu, aby zůstali být ještě "lidmi."
To je bezva že sis přečetla. Díky.

28.01.2020 18:32:51 | šerý

Paráda Vážený barde, že si nepřehlédl a přečetls. Opilý životem, poezií, ženami s oblými boky hrozna, skvělými lidmi, krásou ducha a přírody apod.
Je žádoucí dobře se dívat okolo nás. Život (byť jen s drobničkami krás) za to stojí!
Pořád věřím, že někdy spolu u vína skvostně potěšíme čas. Třeba na jarním Poetítku, bude li možnost.
Ještě jednou moc díky*

28.01.2020 13:30:21 | šerý

"TY ĎÁBLE SKVOSTNĚ OPILÝ"/oslovení z úvodních slov jedné veselé pijanské T básně R. Thákura../..skvostně opilý všemi možnými žánry-však imaginaci tohohle bravurně vyvedeného vypravěčského žánru ovšem s pointou takřka od počátku tušenou jsem ovšem nečekal"Můj soukmenovče záběrů až renesančně rozlehlých***:-D* ST*

28.01.2020 12:33:02 | Frr

Čtivě, sugestivně a napínavě napsané. A i když jsem očekával nějakou překvapivější pointu, musím nakonec ocenit, že se to obešlo bez ní. Je to tím totiž ještě opravdovější - a to se v dnešní době, kdy se nás ze všech stran dobově poplatní "umělci" snaží především co nejvíc rádobyabsurdně šokovat, cení o to víc :-)

28.01.2020 12:00:53 | Amonasr

Je to vlastně někdy pro autora dobrá zpráva, když dokáže zaujmout s námětem bez vykalkulované vetřelosti a útoku na nízké pudy.

Někdy je třeba šoku a dramatického vyjádření v hororu, sci-fi apod.
Ale myslím, že na to naše samotné (mnohdy dramatické) životy postačí a píši o nich moc rád.
Jsou tam životní reálie a to vnímavý, kultivovaný čtenář autorovi uvěří. Nezbývá mi nežli Tě opět poděkovat, Amonasře. Jsem moc rád, že mám takové čtenáře!

28.01.2020 12:52:35 | šerý

Potěšení je na mé straně :-)

28.01.2020 14:21:13 | Amonasr

Cuká mi v koutcích úst, Piťuro. No, supermanovi bych to z mužské loajality také tak trochu přál. "Škoda každého stojícího vojína, který nedobývá krásu" řekl bych.
Je bezva, že sis to přečetl. Jsem tomu rád a díky.

28.01.2020 10:49:44 | šerý

...manžel, nemanžel
stejně jsem Ti
celou dobu
držel palce

pořád jsem čekal
že to dopadne
no, víš jak...

28.01.2020 10:12:09 | piťura

Milý pane šerý - jsi borec!!! Moc jsem se pobavila. Daniela

28.01.2020 10:03:54 | danaska

Jupíí, milá Danasko. Mám velkou radost a potěšilo. Děkuji za přečtení.

28.01.2020 10:40:39 | šerý

No zkrátka, borec. :-D
Moc se se pobavila,
trochu mi ho líto, ale evidentně být borcem nepřeSTal.
Tak zas, v sauně, třeba zaboduje.:-D ;-)
Borec :-D ;-)

https://youtu.be/QZjCeiI4AA4

28.01.2020 08:35:53 | jenommarie

Jasný, Marie. On je fakt dobrej! Takový nevzácný ješitný chlap, který si plete sebevědomí s namyšleností.
Trochu černý - no spíše, šedý humor. Prima že ses pobavila.

28.01.2020 10:38:49 | šerý

;-)*

28.01.2020 11:27:54 | jenommarie

Mě povídka pobavila a moc dobře se četla. Tak mě tak napadlo,jednou jsme se s bejvalkou (v náladě!) bavili, že by bylo dobré, kdyby nezadaní (muži a ženy)"hledající"měli nějaké znamení(z prstenů to mnohdy člověk nepozná),a tak by člověk věděl, zda může mít "případný úspěch" a nebyl tak zklamán.Ovšem musíme také uznat, že "do žen a do melounů se nevidí."I takové věci se dějí i na obou stranách.V tom znamení "nezadaných-hledajích", to by byl pokrok, i když to zní trochu snově.Mnohdy by to život usnadnilo a možná by vše dopadlo lépe..:)

28.01.2020 02:44:54 | Krahujec

Ale někde jsem četl, že takové pokusy o sblížení nezadaných už se dělají. Třeba extra barvou na nákupních vozících v hypermarketech. Nebo barevných stužek na zápěstí apod. Jenomže se asi za ten veřejný projev "opuštěnosti" někteří lidé stydí
Ale sebestředný Kamil, si v mém příběhu jistě "nějak" poradí. Děkuji, Krahujče za podnětný komentář.

28.01.2020 10:31:27 | šerý

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter