Doktorská partie

Anotace: Povídka o venkovském lékaři,kterého lidé z vesnice nejprve nepřijmou mezi sebe

Sbírka: Drobečky povídek

Bylo pozdní, páteční odpoledne, ale okna malé venkovské ordinace ještě svítila. Místní doktor, pan Kašňák, tu právě vyšetřoval úplně posledního pacienta, ve své dlouhé, profesní kariéře. Po mnoha úspěšných letech, ho dnes čekal zasloužený odchod do penze. Když pacient odešel z ordinace, doktor Kašňák si odložil svůj lékařský plášť, ještě naposledy se rozhlédl po místnosti, zhasnul světlo a poté jí zamkl na dva západy.
Doktor Kašňák, byl ve zdejší vesnici velmi oblíbený a vážený muž. Když se obyvatelé obce dozvěděli,že jejich doktor odchází na odpočinek,byli smutní,ale zároveň to respektovali,vzhledem k jeho věku. Příštího rána, byli lidé, jako na trní a místní venkovské babky, se sázely o to, kdo starého doktora nahradí.Drbna Hálková přišla s tím,že to bude mladý medik,sice bez praxe,ale jinak pohledný mladík. Další babka přinesla zaručenou zprávu, že nový doktor bude, až odkudsi z města.
Jednoho dne ráno přijelo do vesnice auto,které bylo na první pohled hodně drahé. Z vozu vystoupil muž, tmavší pleti, jenž když uviděl shluk lidí na návsi,přátelsky pozdravil, představil se, jako doktor Abdul, a zeptal se, kde sídlí zdejší ordinace. Ve tvářích venkovských obyvatel, se značily známky rozčarování a údivů,přesto mu cestu ukázali.
Zatím se ale lidé z vesnice mezi sebou domlouvali,jak by novému lékaři, co nejvíce uškodili. Tu samou noc, kdy Abdul, už dávno spal, ve svém novém domově, se skupinka čtyř rozhořčených obyvatel rozhodla jednat a barvou ve spreji postříkali Abdulovi celé auto. Aby toho nebylo málo, ještě připsali na chodník, před domem hanlivý nápis, poté se v tichosti vytratili noční temnotou a jen měsíc byl svědkem jejich konání.
Když se druhý den doktor Abdul chystal jet do své ordinace,čekalo ho nemilé překvapení, v podobě zničeného vozu, protože nechtěl nikoho podezřívat,pomyslel si,že to udělali nějací místní pobudové. Do práce tedy šel pěšky. Cestou ho někteří venkované zdravili jako by nic,ale mysleli si své.
Pro dokotora Abdula však už chystali další nepříjemnost. Od sousedů nechali navozit fůry hnoje a další odpad a jen, co noc oblékla smuteční závoj,vydali se s páchnoucím nákladem k doktorově domu a celý obsah vysypali, přímo doprostřed jeho zahrady.
Když to Doktor Abdul zjistil, pochopil, že lidé z vesnice, jej nepřijali mezi sebe, jenom netušil proč.
Dokonce mu výrazně ubylo pacientů,poněvadž někteří občané, se rozhodli jezdit na vyšetření, až do vzdáleného města. Lékaře Abdula,to samozřejmě trápilo a přemýšlel,jak by mohl do vesnice zapadnout, mezi ostatní.
Náhoda tomu však sama chtěla a jednoho dne,se doktor Abdul vracel ze své ordinace domů,zaslechl na mostě, přes potok jakési slabé volání o pomoc.
Když se lékař rozhlédl, uviděl v rozbouřené hladině malé,asi pětileté děvčátko,jež uvízlo mezi kameny a polykalo andělíčky. Doktor Abdul, na nic nečekal a vydal se do koryta,aby děvčátko zachránil,to se mu také, po několika minutách skutečně podařilo. Lidé z vesnice, co stáli poblíž, začali tleskat a děkovat mu,za jeho odvážný čin. Doktor Abdul, mezitím promočené a uslzené děvčátko předal šťastné mamince,která se druhý den rozhodla zajít na obecní úřad a povědět jim, o zásluhách nového doktora. Odvážný a záslužný čin doktora Abdula,se ve vesnici rychle roznesl, takže když byl o pár dní později zastupitelstvem veřejně vyznamenán, za hrdinství,lidé z vesnice pochopili,že nový lékař je vlastně dobrý a čestný člověk. Postupně si k němu našli cestu a od té doby, k němu chodili do ordinace, se zdravotními obtížemi,či jenom tak pro radu.