Nešlapejte po stínech!

Nešlapejte po stínech!

Anotace: Najít si v dnešní době partnera/ku, je stále složitějším. Ale kolem nás občas křepčí obtisky stínů, tak nejsme na to jen sami. Ale kdo by věčně naslouchal starostlivým a neúnavným radilům?

 

 

 

 

"Heleďte, nekružte mi tady ve snu pořád jako anděl – jo!

Anebo počkejte, vás odněkud znám. Ano už vím. To bylo tenkrát v předjaří na peróně nádraží. Stál jsem tam se svým stínem vedle vás. Pamatujete?

Můj stín se k vašemu mihotavě rýsoval, až jej protáhnul! A vy? Uhnula rezervovaně stranou. Já dělal, že jakoby nic. A ostatně. Stejně jste skrze mě prohlédla, jak za čirým sklem.  Berete vůbec na zřetel a vědomí, že naše stíny se daly pojednou do řeči?"

 

 

„ Jejda. Promiňte prosím, nechtěl jsem se vás dotknout!“ omluvně hlesnul můj stín a v zápětí dodal.

„To abyste si nemyslela, že to byl záměr a chtěl se protnout úmyslně!

„No, nic se nestalo!“ prohodil váš stín a ledabyle doplnil.

„Vy se vrháte na zem životem takhle sám samotinký už dlouho?“

„Hm.  V singlu obrysem už téměř…. No téměř, no zkrátka nějaká ta léta.“

Však když zaregistroval, že její stín se nenápadně přesunul zvídavě k němu, překotně dodal.

„Víte, můj pán a já si spolu vystačíme. A vlastně ani nikoho nepotřebujeme! Aby si on začal hledat novou partnerku do života a nedej Bože, se k tomu ještě zamiloval? Ne, ne! To nemáme zájem. Naštěstí není ani čas, víte?“

„Opravdu?“ odpověděl její stín… a dotčeně ukročil stranou na své původní místo.

„Tak to moje paní, tedy už nemá čas ani zájem vůbec! A strašně, opravdu strašně si zakládá na osobní svobodě. Takže víte co. I my si vystačíme úplně sami! Mhm, opravdu. Kdo taky má dnes čas? A nebylo by to ani její dobrou vizitkou, kdyby jej měla. A taky nač se zavazovat, tolerovat se, ustupovat si, věčně se o ničem dohadovat a přizpůsobovat?“

„Tak, tak.“ trochu zmateně přikyvoval můj stín a pojednou změnil rétoriku.

„Víte, můj pán má citu jinak přehršle a někdy ho v srdci tíží jako kámen. Vidíte, já to poznám… jako teď! No prosím, jen se na něho podívejte! Na to nemehlo, jak tu jen tak stojí – pesimista. Nevidí a nevěří, že by tu ‚svoji‘ mohl ještě vůbec někdy potkat. Mohla by to být klidně vedle něho stojící vaše paní, která dle vašeho formátu, bude jistě spořádaná a charakterní. No je to idiot a moula! Co si tady budeme nalhávat a namlouvat o mužích. Jsou vesměs ješitní a nejraději slyší jen slova obdivu k svoji osobě. Jak jsou přece jedineční a blá… blá.  A taky myslí jen nato jediné – no, zkrátka nato, na co žena nemyslí jedině!“

 

Zamyšleně jsem stál vedle vás, paní. Pohoršen naslouchal, jak si můj stín s tím vašim notují a můj, o mne tak nepěkně smýšlí. Ještě to roztrušuje kdejakým neznámým stínům okolo! Vy jste se zachovávala rezervovaně, ale neušel mi váš náznak roztěkaného pohledu.

 

Na peróně přibývalo cestujících. Obavou možného nešťastného přišlápnutí (aby můj stín nedošel újmy) jsem ustoupil a přilípl si stín na stěnu budovy. Dál po očku sledoval její zmatenou tvář. Letmo jen zavadila o můj zvídavý pohled. Konečně se pohnula! Její stín se rozběhl po zdi budovy k mému a jen tak-tak, do něho nevrazil! Neposedně se protáhl, až se konečně zaostřil do ladného ženského tvaru. Svůdně a uspokojením si stínka rukama načechrala svoje mikádo a opět spustila.

 

„Abych i já stíne, řekla také po pravdě. Tak já to s mojí paní také nemám žádný med! Posledně – tuhle předevčírem, se taky svěřovala kamarádce, jak už je z toho svého životního osudu rozladěná. Že prý. „Copak toho tolik od pitomého života chci? Chci přece jen najít úplně obyčejného normálního chlapa. Zdravého, charakterního, kutila, hezkého, vysoce postaveného, sympatického, bohatého inteligenta vysoké postavy. Jo. A taky může být klukovsky milým rošťáčkem!“

„Jen co se nakonec s kamarádkou rozloučila, a já, její stínka s ní vyplula ven na ulici, tak jsem si jí pěkně podala!“ stínka udělala dramatickou pomlku a povzdychla si.

„Řekla jsem jí to pěkně bez obalu! Co si vlastně o sobě myslíš? A řekni mi, má zlatá, co ty si schopna sama vložit do tvé „skromné“ představy o ideálním partnerovi? Jakými kladnými vlastnostmi a možným vkladem oplýváš ty, děvenko? Čím ryzým přispěješ do případně možného vztahu – tedy kromě tvé omalované tvářičky, polívky z pytlíku, středním vzděláním a prémiového klínu? Co myslíte, stíne, že udělala? Pohrdavě pohodila hlavou. Pozvedla nosánek do oblak a urazila se.“ Stínka mávla rezignovaně rukou a plačtivě pokračovala.

„Copak takhle se řeší případné partnerství a citový vztah? Jen aby mě namíchla a zbavila se mne, tak přešla na protější chodník ulice, kde byla restaurace s předzahrádkou a… usedla tam pod slunečník. Začetla se vítězoslavně do bulvárních novin určených pro ty – no pro ty, kterým ten smysl obsahu, jaksi mírou vkusu nedochází!“

„Ach jo!“ povzdychl si s dojetím můj stín. „Je smutné, že námi tolik opovrhují.“

„To byste taky viděl, jak mými radami ona pohrdá. Nerada naslouchá svému vnitřnímu hlasu – hm, tak tomu tedy věřím! Příjemným sebelžím se lépe naslouchá. Vymýšlí si umělá šidítka, která jí náhradou polykají volný čas - aby nebyl.  Sebelží si. Jak je někomu i něčemu užitečná, nenahraditelná. Obětuje ‚dobrácky‘ svůj osobní život odrostlým dětem i za cenu, že velkoryse přehlíží jak je zneužívanou. Cha, prohlašuje prosím vás, kdyby jen na vztah našla trochu času… Hm, ale jen pro svůj ideál, pod který se nikdy nesníží. A tak nastávají průběžné chvíle její deprese, střídající se s pofiderní hrdostí.“

Stínka zavzlykala a já v údivu hleděl, jak na zdi v obrysu její hlavy vyvstala mokrá stružka. Stínky paže se prodloužila až k samé její paní a hbitě zalovila v kapse jejího pláště, odkud vytáhla kapesník. Utřela si oči, nosánek, a kapesník stejně hbitě vrátila nazpět. Zvídavě hledím na vedle stojící ženu. Stále tím svým nepřítomným pohledem hleděla kamsi přes koleje za přikrčené sklady, které stály podél kolejí.

 

V zatáčce před nádražím zahoukal vlak a udýchaně se blížil do stanice!

Hlas z amplionu vše vrátil do všední reality. Oznamoval, že právě přijel osobní vlak z Chomutova, který dál pokračuje ve směru Ústí nad Labem a Liberce. Žena se zvolna vydala ke krajní zóně nástupiště. Její stínka po zdi budovy chvíli zmateně přešlapovala – váhala. A snad cosi chtěla ještě říci? Snad se zeptat, jestli můj stín a já pojedeme s nimi. Nebo zdali se ještě někdy uvidíme?

Vlak zabrzdil a ozval se ryčný zvuk skřípějících kol. Žena si prsty ucpala uši, dokud vlak nezastavil.

„Snad někdy opět nashledanou!“ formálně a rádoby směle, jsem ženu na poslední chvíli oslovil.

Ona se jen v chůzi pootočila. Rozpačitým pohledem si mne odměřila od hlavy až k patě! Vlastně ve skutečnosti ani nevím, zdali v těch míjejících vteřinách, by vůbec něco řekla. Ale vím, a to zcela jistě, že si ten svůj „důvěrný“ stín vzala sebou a zmizeli spolu ve dveřích vagonu. Vlak se dal do pohybu a mě se stínem, zanechal opuštěné stát na peróně.

Svůj stín jsem cítil tlačit v zádech a věděl jsem, že mě zatraceně upřeně pozoruje. A já se (pro jistotu nebo snad z trucu) ani raději neotočil. Však já vím, jak by na mě dělal dlouhý nos. Nemám chuť ani čas. Nebudu stále poslouchat ty jeho věčné výtky a rady do života. A….

 

 „Už je tady! Konečně přijel i můj vlak!“ ulevil jsem si s uspokojením, když se opět rozezvučel chraplavý amplion a vlak se hrnul do stanice. Vyčkal jsem, až vlak zastaví. Vydal se ke dveřím s tím, že pitvořící se stín splyne se mnou.

Už jistým, že se mi usadil v zátylku, jsem alibisticky zasykl.

„No já vím! Hele, smažme to  - jo? Snad někdy příště. Nebylo na seznamování dostatek času. K tomu ona nebyla ani můj typ – a já, určitě ani její, víš?  K tomu ještě ten její indiskrétní upovídaný stín. Tak to mi tedy povídej! Jen tobě se snad mohl líbit, protože nejsi o mnoho lepším.“

 

 Pohodlně sedím prázdného kupé v čalounu rudého plyše. Hrudím mě projel povzdech. To zcela určitě ten můj zpropadený uvelebený stín vzdychá nad mým alibismem.

„Jsem to já ale zbabělec!“ ulevil jsem si, tak nějak upřímně. Ale po chvíli své sebelítosti, jsem začal zvolna procházet duševní normalizací. Nabýval jsem dobré nálady a sebevědomého přesvědčení, že jsem byl vlastně pouze a jen obezřetným. Vždyť slýcháme denně v médiích a zpoza každého rohu ulice, jaká je to dnes doba. Lháři a podvodníci, se rozrůstají geometrickou řadou jen díky naší nepozornosti a bezmezné důvěřivosti. Je globální éra individualismu! Každý se má především starat sám o sebe… nečekat na někoho, na něco. I kdyby. Za vše taky může můj pech a zpropadený určující osud. To je přece jasné!

Požaloval jsem si a nakojil si své ego. Pravidelný klapot kolejí mě naplňoval duševní rovnováhou a uspával. Zaplavovala mě periodická vlna nezdolného optimismu a odvážný byl, jak hrdinný Odysseu. Sním o statečné plavbě, na moři volného času k životní  pevnině. Mám ještě mladý vítr v plachtách.

„Slunce na obzoru svítí jenom pro mne. Já to vím! Nevlastní žádné pochybnosti… a svůj žádný stín.“      

Autor šerý, 06.09.2021
Přečteno 484x
Tipy 31
Poslední tipující: cappuccinogirl, Iva Husárková, Akrij8, Emily Říhová, kaše, Isla, paradoxy, jenommarie, Amonasr, Frr, ...
ikonkaKomentáře (43)
ikonkaKomentujících (15)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Často chodíme na stejná místa.
Je tedy nutné změnit čas, měsíc, roční dobu.
Dělám to tak.
Jaké je to pustit si hudbu râno, v poledne, večer či v noci.
V autě nebo v Rudolfinu.
S přáteli nebo sám.
Ticho a tma mi odpoví.
Dělej piš.
Nemáš moc času i nápadů.
Myslíš, pomyslím.
Víš kolik je ještě slov které nikdo správně neposkládal.
A obsah sdělení.
Světlo z leva pro praváka.

15.10.2021 02:55:59 | umělec2

Troufám si říci, že neexistuje téma, které zde nikdy nebylo. Tak snad jen tebou dobře řečené - poskládat slova jinak, a dodal bych, i v jiných souvislostech. Možná díky digitálnímu pokroku vznikají nové výzvy, která čekají na zpracování. Ale to už bude zřejmě na nové generaci.
Vlastně díky svobodě máme svrchované právo výpovědi o pohledu na život. O naši době. O dění kolem nás, láskách, zklamáních, radosti, soužení a štěstí. To je přece také poslání literatury. Tak se radujme a čiňme*

15.10.2021 22:51:05 | šerý

Jak v sobě tak i v ostatních čtete, pane, otevřeným okem. Dovolte mi promiňte mi pro souzněnou mé hélas!


přijdu zase, jak se říká

09.10.2021 23:35:26 | Nevyhledáš

Toho si cením Vyhledáš. A velké díky, za nahlédnutí do mé maličkosti.

10.10.2021 01:29:27 | šerý

Zvláštní, milý Šerý, že Tvůj stín vrhá na skutečnost světlo. Příliš se oddalujeme a tak málo uskutečňujeme z toho co opravdu cítíme. Těžko se nám mluví srdcem a rozum opanuje slova a činy, ne vždy však správným směrem. Jemně a s humorem jsi vyjádřil mnohé a já se pobavil i zamyslel. Děkuji Ti, příteli

05.10.2021 22:09:58 | Akrij8

Jsem opravdu potěšen, za nejen Tvé sdílení. Ale i za krásný popis a vjem mého dílka. Jsem si vědom zájmu, kdy proza u tebe není čtenářsou prioritou. O to víc si cením tvého zájmu, Děkuji Ti, Poeto Jiří*

06.10.2021 02:24:19 | šerý

To já jsem poctěn, že zde mohu číst Tvou podmanivou tvorbu, milý Šerý. Prózu mám také moc rád, jen mi k její četbě nezbývá mnoho času. Teď jsem ho měl více a tak jsem si s radostí vychutnal tu Tvou a pozastavil jsem se v čase i úžasu. Děkuji velice, pěkný den a opatruj se, příteli.

09.10.2021 02:18:26 | Akrij8

Jj, někdy se v tom pěkně motáme,
když nejen stín, ale i srdce řetězem spoutáme...
Rada jsem četla, Šeráčku... opatruj se a měj krásný den

05.10.2021 21:48:38 | Emily Říhová

Díky, za komentář. I tobě, přeji jen to nejlepší Emily.

06.10.2021 02:17:14 | šerý

Fenomenální příběh ! Líbí se mi tvůj nápad :) ST***
Stín je vlastně naše ego. Mluví z nás, za nás, plazí se za námi. Je všude, i když je samo. Vlastní obhajoba sama sebe, nakonec zvítězí. I když tam někde oba vědí, že by jim bylo spolu dobře. Tyhle stíny, kolik způsobilo promarněných lásek?
Jen proto, že nám někdo stál v cestě? Ještě jednou, moc krásná práce...

22.09.2021 20:49:38 | Isla

Když zaťukáš na mé modré dveře, tak to vždy pomyslím na jistotu dobrého hosta. Opravdu jsem potěšeným, že jsi u mě s trpělivostí poseděla u stolu s neposednými stíny. Tobě bych přál jen těch zeleně svěžích a růžových. No však. Stačí mysl, jak pastelky... však životy jsou omalovánky života a vyčkávají našich barev.
Díky, Islo*

22.09.2021 22:27:52 | šerý

tedy rozečetla jsem hned, a pak se ne a ne k tomu vrátit... a to by tedy byla škoda! je to výborné a to ze všech stran, vrstev, ba i ten stín co to vrhá je skvělý...:) ST*

13.09.2021 17:35:33 | Sonnador

Jsem blaženým, že jsi mým veršům nedala po krátkém randěti kopačky... a dočetlas. To je fakt bezva a děkuji, Sonnador*

22.09.2021 22:13:58 | šerý

Jedině snad
ve stínu pod fíky..
by bylo přijatelnější :))
Ráda jsem četla TVÉ pokračování o Stínce a Stínu
s námi lidmi je to těžký ..
Měj se krásně milý Šerý *
https://youtu.be/r3laFGX3Mr4

10.09.2021 22:36:28 | jenommarie

Děkuji, Marie* Tak ať máš kol sebe jen vlídné a lásky plné stíny. Však již jistě tě zamilovaně obletují... Zasloužíš si jich.

22.09.2021 22:11:25 | šerý

Ach Šerý** objala bych TĚ, jak jsem ráda, že TĚ zde opět vidím.
Děkuji za tvá milá a přející. Moc.:)*;)

23.09.2021 00:05:28 | jenommarie

Pořád fotím stíny, ráda jsem četla. :)

07.09.2021 20:53:24 | Philogyny

Mám rád pohlazení občasného bezvětří. Vlíská ve vlasech a necuchá pěšinku.
Tak rád Tě alespoň tuším... Občasná*

07.09.2021 22:34:23 | šerý

Zvolil jsi zajímavý úhel pohledu, který Ti umožnil rozvinout celou škálu možností, co všechno by se mohlo potenciálně skrývat za letmým a prchavým náhodným setkáním, kdyby... Mnohonásobně víc toho v životě určitě propásneme, než uskutečníme... :-)

07.09.2021 18:43:19 | Amonasr

Děkuji, že jsi nahlédl, Amonasře.
Na to jsi kápl a napadlo mi. Matka slova kdyby... porodila sliby.

Slibujem si, že vystavíme šťastný domov. Velkohubým náklaďákem navezeme na staveniště hromadu materiálu slov a když dojde na práci, tak od toho utečeme.

Trochu pohodlí, trochu nesebevědomí, málo odvahy a zejména půlení svobody a převzít nějakou odpovědnost, sakryš, to už jsou nějaké proti argumenty! Hm, a vše je ještě daleko složitějším. Protože přinutit aby se na nás usmálo štěstí, když to není žádná sranda :-)

07.09.2021 23:26:32 | šerý

Pěkně jsi to rozvedl... :-)

08.09.2021 17:59:53 | Amonasr

Bože, kam se poděl bytostný vztah v živoucím dialogu živých lidí - Já a Ty, jak jej přesvědčivě upřednostňoval ve stejnojmenném díle Martin Buber!
Tvá stínohra podaná s přiměřenou dávkou ironizujícího humoru je velmi trefným pozastavenín se nad vyprahlou skutečností-kdy nositeli zájmu o druhého a citového vyznání se na místo původně předpokládané klíčící apriorní představy primární vzájemnosti - stávají díky neupřímnosti, studu, či hůře, zbabělosti živých jedinců jejich tragikomické, fantomicky přízračné stíny- směšně pokroucené karikatury svých představených... ST!* :-D*

07.09.2021 00:10:04 | Frr

No to mi potěš, M. Buber. Mnoho jsem o něm nevěděl, tak jsem teď (do)mrknul na Wiki. Těch mezinárodních uznání a jeho rozsáhlá publikační činost - dokonce překlad Bible. No, člověk by potřeboval dva životy, aby dokázal vztřebat alespoň převážnou část filozofických mouder a historických studií. A to mu ještě zbývá řešit své prozaické neduhy a partnerské "louskání oříšků." Velké díky, za zajímavé postřehy... a vůbec**
Díky, můj příteli a barde.

07.09.2021 01:45:09 | šerý

...takovej styl humoru mám rád...;-) připomíná mi trochu Oscara Wilda...

06.09.2021 16:04:30 | Marten

O. Wilda jsem měl rád už v černobílých tv zpracování divadelních her (např. Jak důležité míti Filipa a.j) Kdysi jsem si vypůjčil z knihovny a četl jeho sbírku povídek, Zločin A. Savila - nebo tak nějak. Je to již hodně let.
Ano, jako jeho literární "styl" bych jistě bral. Ale jeho složitý život nikoli. Díky za reflexi, Martene.

06.09.2021 16:30:29 | šerý

...líp bych svůj názor než ty nenapsal...takže jsme stejní...co se O.Wilda týká...;-)

06.09.2021 18:16:02 | Marten

Svět je bláznivý. Nejsme pohodlní, když v rytmu módního trendu umanutě uběhneme každý den několik kilometrů, uvědoměle si hlídáme stravu a oduševněle chodíme na vernisáže a ještě si úžasně odůvodníme, proč jsme tam sami. A když dojde na to, že co svět světem je přirozené žít v páru, poručíme větru dešti, že přece zde už je příroda překonaná a říkáme tomu vývoj. Naštěstí ještě znám lidi, co vývojem stále neprošli a touží po protějšku a také do vztahu cosi „vložit“ a ponechat si dávku jakéhosi uvědomění, že tolerance a odpovědnost nejsou vulgarismy a že sebestřednost má klapky na očích. Nuž, pěkně jsi a s humorem sobě vlastním, to pak při čtení člověk nevnímá tvá ťuknutí jako moralizování, ale i tak hned poté, co se zasměje, si mnohý i nad svým podumá. Tato sdělení čtenáři, předaná s lehkostí a bez hlučných kárných výkřiků, navíc zpestřená indicií stínu a trefných připodobnění, dělají z tvé povídky velmi příjemné čtení, u kterého se člověk zamyslí, a hlava z toho nebolí. To je dar, mít takovou přirozenou schopnost lehce ťuknout a přitom nerozbít. Milý šerý, tato se mi hned po "ucvrlikané" a "pestřenkách" moc líbí a s dovolením tvými slovy musím poznamenat, že uznale pokyvuju hlavou. Třeba už ta první úderná věta, je jako když do sálu poprvé vstoupí hlavní hrdina a všichni okamžitě ví, že je to on.

06.09.2021 10:51:18 | Vivien

Ano, Vivien. Svět je opravdu bláznivý Šašo, bloudícím a rozpoluplným. Nemá dokonce cenu mít snahu mu porozumět (nedá se) jen jej nějak korigovat sobecky do svých představ o životě. A to jak více či méně úspěšně. Logiku si každý převléká do svého a ona ztrácí vkus a švih. Můj zrak nemá sílu tím prosvítat. Svět a lidé se pro mě stávají v tvorbě nekonečným komentářem. Jsem rád, že to čtenářem není chápané jako soudnička.* Ze života si ukrajuji vždy jen plátky na týden. Chci, abych tím podělil a chutně nasytil mé okolí, mé smysly a tělo. Přídavku nežádám a ani jej nikomu nevnucuji.
Mám radost z Tvého životního rozhledu a pozornosti ku mně* Krása, když oči kráčejí. Tak tomu říkám "míti na někoho štěstí!" Bingo*

06.09.2021 14:51:39 | šerý

žijeme v době odvážných
sebevědomých lidí
matek
děti
seniorů

žijeme v době
přeplněných regálů
skladišť
marketů

lekaren

v době promluv
velkých psychiatrů

MUDrů na kandidátkách stran

době prominentních
dcerek
synecků

v době psychologické


seberealizace

06.09.2021 09:43:47 | ttragelaf

dodatek:

ve spotřebních centrech

06.09.2021 10:08:08 | ttragelaf

Tak v tom se názorově shodneme, Ttragelafe* Země je jedním vroucím kotlem, který k hektickému dění si spaluje svůj samotný obsah. Pořád jsem stále více přesvědčeným, že lidská bytost spěje ke svému konečnému vrcholu poslání své "nenažranosti" a ztráty respektu i pokory... a Bůh Příroda ví, co dělá!
Pro mne tvůj úhel pohledu na svět a jeho společenství, je vždy čtenářským bonusem. Cením si Tvého zájmu a jsem s pozdravem*

06.09.2021 12:35:00 | šerý

Gilles Lipovetsky:

dnesni lide jsou narcisté
žijící v éře prázdnoty
kterou vyplňují problémy
které v jejich sociálních
bublinách jsou uměle
vytvářeny, protože člověk je tu
stvořen od toho, aby problémy
řešil,

Nejvyšší etický post
bývá ten, který reprezentuje
Marek Orko Vácha

zmatený narcista, který je adorovaný
pro svou řeč a " vychovává" univerzitní
generaci, ale i lidé, kteří mi přednášeli
v povinném celoživotním vzdělávání,
ho dávají za příklad etického vrcholu

Jeho řeč je dle Lipovetskeho kritérií
vzorem
narcismu a mezioborové zmatenosti.

Dobře se poslouchá:

Orco Vácha..společenstvo obětí
You tube


….......

Lidi nelze vinit z nenasytnosti,
jakou zde máme na mysli:
pračky
auta
dovolené
strava
školy
tetování
anabolika

Ale dá se to ovládat.
Jenže proč, když se to nabízí?
A není to trestné.

To je právě to,
čemu filozofie říká lidský výkon.

06.09.2021 13:00:12 | ttragelaf

Stručný dodatek:

Krize evropských věd
a transcendentální
fenomenologie

Edmund Husserl

...není třeba číst originál,
je popsána ve Wikipedii

dává odpověď a klade další otázky

Proč asi rektor MUDr Zima
jmenoval na katedru filosofie
po profesorce Hogenové, která
jako jediná z žáků profesora Patočky
téma důkladně rozpracovává, neomarxistu?

06.09.2021 14:02:50 | ttragelaf

G. Lipovetsky, E. Husserl a stejně tak mou oblíbení Luc Ferry, E. Fromm, V.Černý i Bělohradský, skvělý rétorik, který se nám "uklidil" do Bruselu, soc. J. Keller, M. Fisher, Prof. Hogenová a třeba i V. Cílek, jsou a nebo byly v oboru výbornou teoretickou personou. Mnohé jsem od nich v životě načetl. Ale upřímně k Tobě, nejsem schopen s tvým rozptylem značných vědomostí vést dialog. Omlouvám se a prosím, o Tvoji shovívavost, když na vše nebudu adekvátně reagovat. Děkuji, Ttragelafe*

06.09.2021 17:05:55 | šerý

To není způsobeno rozptylem značných vědomostí.

Žádné značné nemám. Nedělám si legraci.
Je to dáno rozdílnými postoji a rozdílným osudem.

Četli jsme stejné autory.
Já je aplikuji.

Paní profesorko, říkám, co je nám platné, že Husserl
popsal těsnopisem Strahovský stadion ?

Vstala ze židle.

Tenkrát, když jsem se na to ptal, bylo to před 15 lety.

Za těch 15 let jsem prošel cestu naší českou smetánkou.
Cesta byla a je otřesná pro člověka, který právě četl Hogenovou.
Poslední leta jsem vůbec nevěděl, proč se česká středostavovská
smetanka chová jak se chová.
Nechápal jsem ve své naivitě, že šlapu na kuří oka socializovaným lidem.
nechápal jsem, proč mezi ně nezapadám a proč je dráždím, když dělám svou práci
a jich si nevšímám.

Po těch útocích ale jen blb zůstane netečný.

Uvědomil jsem si, že boj s movichtivými blby vedu již od roku
1996.

Vzpoura proti komunistické vrchnosti, která po revoluci bez
omluvy a vysvětlení či gesta vůči studentům, kteří nastavili svůj život
například v Rumunsku, pokračovala v kariéře a dělala z lidí blby.

Soudruh Palička
Soudruh Prymula
Paní Seemanová a její chráněnci
Paní Syková

Ale to není pro mě nějaká vzdálená skutečnost z novin.
To je tvrdá realita.

Stojíme každý v jiném výseku světa. Tím to je.
Kamarádi a přátelé od kamionů mi rozumí velmi dobře.
Z ulice či rezervace zrovna tak.

Zdravím a děkuji - jsi zbytečně skromný.
tt

06.09.2021 22:18:43 | ttragelaf

Abychom nebyly jenom moc vážní.
S dovolením, uvolnění:

Václav Klaus na plese prekariátu:

https://www.youtube.com/watch?v=ttLB4qOGn-c

06.09.2021 22:44:04 | ttragelaf

Ráda jsem četla.

06.09.2021 05:59:16 | mkinka

Potěšení na mé straně, že jsi Mkinko nahlédla. Děkuji*

06.09.2021 11:38:22 | šerý

a opět jsem se vrátila. La a la.

15.10.2021 08:01:14 | mkinka

Skvělá zpráva, Mkinko*

15.10.2021 11:50:10 | šerý

Ahoj, zajímavé pojetí. Jen nevím proč hloupost nemá stíny, ale klony jako covid se množící. Zda se mi, že jsem to už kdysi četl?

06.09.2021 05:37:58 | umělec2

Usmívám se, Umělče dvě.* Jen abychom to kritickými (a už vůbec stíny blbostí) lidé nepřehnali. Kdo by to tady s nima vydržel? Hm, kdysi zde povídka zde prolétla. Ale nebyl jsem s ní spokojen. Teď je pokrácená (délka je můj zažitý problém) a v přímé řeči upravená. Tak snad...
Díky, za hodnocení*

06.09.2021 11:37:21 | šerý

Omlouvám se za svoji nesoustředěnost a přelepy v mé odpovědi na tvůj komentář.

06.09.2021 13:01:00 | šerý

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí