Ukrajina

Anotace: Jak to mám já

Ukrajina
Několikrát jsem tuto zemi navštívil.
Na motorce i na lodi.
Ochutnal jsem jejich jídla, viděl trhy, zažil silnice.
Viděl jsem lány polí, mohutné vodní toky.
Spal jsem v jejich škole.
Kupoval sušené ryby, sušenky do novin.
Viděl jsem svážet dříví obrněným transportérem, ale i koněm.
Vidět jejich kostely se zlatýma či stříbrnýma kopulema je zážitek.
Ukrajinci jsou hrdý národ.
Ctí mrtvé a jejich hroby.
Hřbitovy jsou vždy nejudržovanější část vesnic i měst.
Gastronomie je založená na čerstvosti, neboť většina Ukrajinců má záhumenky, kde pěstují zeleninu i ovoce.
Téměř každý s kým jsem hovořil, byl velmi vstřícný.
Policie je často velmi korupční, ale díky tomu toleruje u nás netolerontovatelné věci.
Ubytování bylo příjemné a čisté.
Občas docházelo k výpadkům elektřiny, na což jsou však připraveni.
Pohonné hmoty jsou levné, jídlo i ubytování taktéž.
A teď uvedu, že naše republika se svými 79.000km2 je oproti druhé největší zemi Ukrajině s 604.000km2 prťousek.
A ve srovnání s Evropskou plošnou jedničkou, tedy Ruskem s 3.9 miliony km2 se to může zdát zase jemu.
Počet lidí je 44 miliónů a z toho v hlavním městě Kyjevě žije 3 miliony lidí.
V Charkově pak 1,5 milionu.
V Rusku žije 4 miliony Ukrajinců.
Počet vojáků bídně vyzbrojené i organizované armády čítá 780 tisíc.
Srovnání HDP vyznívá pro Česko se zhruba 28 tisíc dolarů, v Rusku 21 tisíc dolarů a Ukrajina je na 8 tisících dolarech.
Ukrajina má řadu vědců, techniků jako byl geniální konstruktér Sikorskij.
Má i skladatele, šachisty, Kličky, krasobruslaře, Bubku.
Problém Ukrajiny je obrovská míra korupce a alkoholismus.
Má i nemalé nerostné bohatství v podobě železné rudy, černého uhlí.
Právě si promítám obrázky v hlavě jejich polonin, dětí v krojích, obrovských a honosných svateb.
Vidím ty malé přízemní a nuzné chatrče v kterých vedle svých zvířat sdílí domácnost.
Vzpomenu si na ochotu lidí, kteří nám svařily výfuk.
Vidím velikou školu u které jsou jen venkovní suché toalety.
Vnímám lidi na zastávce marně čekající na autobus, který prostě ten den nepřijede.
Milá Ukrajino, jsi stejně hezká pro Vás, jako Česko pro nás.
Vaši lidé mi přišli příjemnější než ti u nás.
To je smutné zjištění.
Vidět Vás, jak je to u vás, právě teď.
Vaši lidé jsou pracovně rozptýleni po celé Evropě, kde vydělávají na své rodiny.
Mnoho z nich pracovalo i u nás.
Za vydělané peníze staví domy s chromovaným zábradlím a velkýma zdobenýma branama.
Umí zpracovat ručně dřevo na stavby srubů i kostelů.
Můj děda zemřel 21.8.1968, když přijely Rusové.
Zemřel zřejmě z té hrůzy z nich.
A jak je vidno historie se opakuje.
Jen o pár let je u Vás.
Bez zaklepání a pozvání si usurpuje právo rozhodovat o Vás.
A to se mi nelíbí.
Vím, že Vám to nepomůže.
Ale já jsem si to potřeboval ujasnit.
Jak to mám mít.
Bojím se konfliktů i válek.
Jsem snad zbabělý?
Nebo se tomu říká rozum?
Vy nyní volbu nemáte.
Já ještě jo.
Ale sám nic nezmůžu.
A mám rád ten pocit bezpečí, domova, rodiny a přátel.
Ale co dělat, když se z přátel stane nepřítel?
Je těžké psát o vědomí nemoci pomoci tonoucímu.
Snad se u Vás vše v dobré obrátí.
My jsem na to čekali od roku 1968 do roku 1989.
Nutno přiznat, že k úpadku vedlo i období po roce 1948.
Tak doufám, že si u Vás brzy dám grilovanou rybu s vodkou a projedu po gruntovce z děr a šotoliny.
Normální lidi jsou všude normální.
Bohužel jim povětšinou vládnou právě ti nenormální, po moci bažící.
I když je těchto menšina, ovládají většinu.

Tak to jsem ti chtěl říci.
Ukrajino