Příběh dvanáctileté dívky

Anotace: Tohle se stalo jedné mé kamarádce. Pokusila jsem se to napsat z jejího pohledu.

Ahoj, jmenuji se Sára a je mi už 15 let. Chtěla bych vám vyprávět můj příběh, který začal před třema rokama.
Bylo mi dvanáct a půl, ale vypadala jsem starší. Moc lidí nevědělo, že existuju, nikdy jsem se moc nezařazovala mezi ostatní, měla jsem svůj vlastní svět a nejlepší kamarádku, pár přátel z vesnice, kde bydlím a pár lidí ve škole, s kterýma jsem se ráda bavila. I když jsem byla taková, nic mi nezabránilo v tom, prožívat první lásky.
V té době jsem chodila s jedním klukem. Jmenoval se Robert, bylo mu patnáct let a chodil na stejnou základku jako já. Krasavec to sice nebyl, ale docela jsem si s ním rozuměla a hlavně, slepě jsem se zamilovala. Asi jsem potřebovala někoho mít. Přece bych nebyla jediná v té době bez kluka, když všechny ostatní holky vyprávěly tolik zážitků. Také jsem si přála mít aspoň jeden jediný.
Od začátku jsme spolu chodili ven, na procházky do lesa. Vždy cestou tam jsme si povídali a pak se líbali.
Už ani nevím proč, snad jsem se něco dozvěděla a chtěla si s ním o tom promluvit, jsem mu volala. Nebral mi mobil, tak jsem zavolala k nim domů. Telefon vzal jeho brácha. Zeptala jsem se ho, kde je Robert. Odpověděl, že někde venku. Opravdu si nevzpomínám, o co šlo, ale řekla jsem mu, aby Robertovi vzkázal, že je mezi námi konec. Po chvíli mi volal a vše vysvětloval. Domluvili jsme si tedy, že se sejdeme a o všem si v klidu promluvíme.
Ten den, když jsem na něj čekala, strašně foukal vítr a vypadalo to, že bude každou chvíli pršet. Ve chvíli kdy přijel, spadly první kapky deště a obloha ještě více zčernala. Přivítali jsme se a ani jeden z nás nemusel říkat, kam půjdeme. Vydali jsme se do lesa. Cestou se hodně rozpršelo, já na sobě měla jen tričko a byla mi zima. Schovali jsme se pod přístřešek, kde nepršelo. Opět mi všechno znova vysvětlil a tvrdil, jak moc mě miluje. Vrátila jsem se k němu, vše bylo jako při starém, aspoň jsem v to doufala. Přestalo pršet.
Rozhodli jsme se jít na místo, kterému se říká loděnice. Jsou tam opuštěné kanceláře, nějaká nákladní auta zamčená v garážích a u cesty jsou lodě, které tam dovezli, protože se už nejspíš nepoužívali. Byla jsem studená a celá promoklá, tak mi půjčil svou bundu, aby mi nebyla taková zima.
Schovali jsme se tam do jednoho výklenku u jedné garáže. Líbali se a začali se svlékat. Bylo už teplo. Tohle bylo celkem normální z dřívějška. Dotýkali jsme se svých těla já věděla, jak moc je vzrušený. V jednom okamžiku vytáhl kondom, jestli ho nechci zkusit nasadit. Ujistil mě, že nejde o nic víc. Neodmítla jsem, pár zkušeností se mi bude do života jistě hodit. Moc se mi to nedařilo, tak že mi to ukáže a nasadil si ho sám. Začali jsme se znovu líbat. Natlačil mě ke zdi a najednou mi vše došlo. ,,Roberte, ne, prosím, nedělej to!“ prosila jsem ho. Když slova nepomáhala, pokusila jsem se ho od sebe odstrčit a pořád ho prosila. To ho nejspíš donutilo se na mě ještě víc přitisknout. Ztuhla jsem, vyděšená a naprosto bezbranná. Vniknul do mě. Cítila jsem bolest, byla jsem ještě panna. Funěl mi do ucha a já cítila jen tu bolest a jeho pohyby. Po celou dobu jsem se dívala tupě do zdi.
Konečně bylo po všem. Smutně jsem se na něj podívala a začala se oblíkat. Sundal kondom a hodil ho na blízký keřík. Myslím, že se mě potom na něco ptal, snad jestli se mi to líbilo. Taky se oblékl a rozhodli jsme se jít.
Cestou jsme šli mlčky. Na křižovatce jsme se rozloučili a každý se vydal svou cestou domů. Po týdnu se se mnou rozešel. Když jsem s ním potom jednou mluvila, přiznal, že mu šlo jen o ten sex. Pro mě ten nejstrašnější zážitek v životě!