Úzkost

Anotace: Napsala jsem to v noci na Holešovickém nádraží, kde nikde ani noha a jen tma a já a strašná zima ... :D Ani nevím, proč mě to napadlo :D

 

... nádech ...

           ... výdech ...

 

 

Otevírám oči.

           / nic nevidím /

 

Tedy ... zprvu se mi zdá, že nic nevidím.

Všude kolem mě se rozprostírá bílá tma.

 

                                 ... nebo snad světlo? ...

 

Posadím se.

Rozhlédnu se kolem sebe.

 

                ... nic ...

 

Jen čtyři bílé stěny, bílý strop a bílá podlaha.

 

                                     ... a já ...

 

                                            ... jen já ...

 

Chvěji se.

Útroby se mi svírají.

 

        Ale proč?

          Kde to jsem a co tu dělám?

                   A proč se cítím takhle?!

 

Už jen těmito splašnými myšlenkami se můj tep zrychluje o dvojnásobek.

 

Postavím se.

 

A cítím se ještě hůř.

 

     ... zmocňuje se mě panika ...

                             ... šíří se celým mým tělem ...

   ... nemohu se pořádně nadýchnout ...

 

                  Ale proč?

           Co to, zatraceně, cítím?

     A proč se ty stěny přibližují? ...

 

... prosím ...

     ... pomozte mi ...

 

Ne!

Už stačí!

Nepřibližujte se!!!

 

      ...

 

            ... výdech ...