Úplněk

Anotace: z malého cyklu »Nadstandardní sny«

Devětadvacátého září jsme měli zlatou svatbu. Po naší pokojné oslavě - už jen ve dvou, po odchodu  dětí a vnuků - jsme seděli skoro beze slova a pomalu dopíjeli láhev Chianti. Žena zatahovala závěs na okně, mrkla ven a řekla: "Měsíc je už skoro celý, zítra bude úplněk. Vstaneme dřív a pojedeme na houby." Já jsem vášnivý houbař od dětství, jistě jen proto to navrhla a já jsem nadšeně souhlasil.

Pak - normálně, že - koupel a jdeme spát, televize stejně vysílají už asi po desáté nějaké druhořadé filmy. Spíme odděleně - já mám nepevné měkké patro - jinými slovy: já chrápu a proto tedy spávám oddělen stěnou a šesti metry vlídného domácího ovzduší.

Spal jsem dobře po asi téměř litru vína (já piju červené - nakonec Chianti to už prozradilo). Asi někdy nad ránem jsem chodil po lese mezi stovkami krásných hřibů. Jen jsem se ale sehnul všechny zmizely. To asi ten zlomyslný měsíc... řekl jsem si a vzhlédl. Obrovský úplněk se smál  a hrál si kopanou s dlažební kostkou. Nevadilo mu, že nemá nohy, že hřiště není nalajnované a neviděl jsem ani žádnou branku. Měsíc stále dribloval a já se smál... "Co se směješ," zastavil se Měsíc, " už jsi mne viděl střílet?" S posledním uchechtnutím povídám: "Jažíšmarjá - to není žádný fotbal! To je..." a znova jsem se smál. Les zmizel...

Měsíc jen chvíli zaváhal: "Tak koukej, ty řehtačko..." a znenadání prudce vystřelil a dlažební kostka letěla tak prudce, že jsem taktak stačil uhnout a tím strachem, že mne trefí, jsem se probudil.

Pane - já zaspal, pomyslel jsem si, naházel na sebe připravené houbařské oblečení a vyrazil z domu. Na prahu domovních dveří ležela dlažební kostka - a na dveřích odřená barva - nepochybně od ní... Zaklel jsem a v tu chvíli vyšlo slunce - náhle a do plného jasu. Pomyslel jsem si: to už jsem měl být v lese... v tuhle chvíli...

"Vstávej...", promluvily na mne ženiným hlasem otevřené dveře od kuchyně zářící do tmy v mém pokojíku, "...nezaspal jsi, že jedeme na houby?"

Vyskočil jsem jak tenisák a vytáhl žaluzie. Oknem se na mne šklebil na blednoucím nebi zapadající měsíc jak škodolibý satyr.