Lanovka

Lanovka

Anotace: Toto se na skutečných událostech zatím nezakládá.

Nerušeně si sleduju vrcholky stromů pod námi, když se lanovka najednou zhoupla a dočista ustala v pohybu.
„Tak, a jsme tu zaseklý," vyslovil tu zcela očividnou věc zhruba patnáctiletý chlapec sedící naproti. On i jeho dva kamarádi přestali dělat selfíčka a chopili se mobilů ve snaze se kamsi dovolat, jenže všechny linky byly nedostupné. Okamžitě tedy lustrovali internet, aby zjistili, jestli se náhodou někde nepíše o tom, co se děje. Náhle se jejich nenucený pokec změnil na hovor velmi vzrušený; přestávám sledovat zalesněnou krajinu a vidím, že jeden z nich propadl hysterii. Brečí a do toho řve: Bože, ne a Bože, proč. Asi je pobožnej, říkám si. Druhý kluk se ho pak snažil utišit a třetí mi začal vysvětlovat situaci. Nevím, zda jsem všechno správně pochopila, ale prej nějaký šílenec v USA odpálil blbě hlídané hlavice, které za pár desítek minut vymažou z mapy pořádný kus Evropy. Bohužel je to zrovna ten kus, nad nímž visíme cirka třicet metrů vysoko. Pak všichni chvilku odevzdaně zírame do prázdna, jen ten hysterickej ještě občas zakvikne, jinak je úplné ticho. Vzápětí dostávám úžasný nápad:
„Hele kluci, když už máme jen těch pár minut života, co takhle si zasouložit?"
Ten jasně nejošklivější si mě přeměřil pohledem a pak prohlásil:
„Děkuji vám za návrh, paní. Nechci se vás dotknout, ale jste na mě trochu stará a ani mě vizuálně nepřitahujete. Kromě toho, je tohle poslední, co bych teď... no řeknu to natvrdo, prostě mě moc netrápí, že umřu jako panic. Spíš mě mrzí, že už neuvidím mamku, že jí neřeknu, jak ji mám rád, a taky bráškovi a prarodičům..."
„No jo, pochopila jsem," přerušuju otravný výčet jeho příbuzenstva. „Byl to jen nápad. Nikoho nenutím. A co vy dva?"
Hysterik a ten třetí se na mě zahleděli jako na ufona, pak se otočili jeden k druhému a začali si něco špitat. Chvíli jsem měla pocit, že je to slibný vývoj, pak se ovšem začali líbat, a mně došlo, že si spolu bohatě vystačej. Ten ošklivěj od nich kousek odsedl a zahleděl se z okna.

„Výhled tu je krásnej, to zas jo," povzdechl si. Taky jsem se podívala ven, abych zjistila, že se tam od posledně nic nezměnilo a tak vytahuju z tašky pletení. Třeba ty ponožky zvládnu ještě dokončit a tak tu po mně aspoň něco zbude.
Autor Car, 14.11.2015
Přečteno 578x
Tipy 10
Poslední tipující: Jort, Frr, Luky-33, hanele m., CoT
ikonkaKomentáře (8)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

přemýšlel jsem, co ti tady napsat.. tenhle druh absurdního humoru je skvělý a podle mě ti jde dobře. nic zas až tak násilného, nevidím tady moc tlačení na pilu. jestli něco máš, tak talent, doufám, že máš i další podobné nápady.

14.11.2015 21:19:58 | CoT

Děkuju moc. Lanovku a Ten nej považuju bohužel za své zatím nejlepší práce. Ještě mám v podobném duchu dvě a pak různé pokusy o něco jiného včetně parodie na dívčí románky (což ale netuším, jestli by tady bylo správně pochopeno:D)... a jednoho černohumorného scénáře, který mi už i hráli v divadle (ale jen amatérský soubor) ...ale píšu jen cca rok a z toho jsem nejvíc času věnoval jedné stále nedokončené novele a k tomu experimentuju i s poezií (ale moc mi nejde:/...prostě ty zatracený dachtyly a trocheje neslyším a nemám smysl pro rytmus)... no, snad ze mě časem ještě něco obstojného vypadne.

14.11.2015 21:34:46 | Car

daktyly a trofeje. já jsem o tom poprvé slyšel až tady, a to poměrně nedávno. přes všechno si stojím za tím, že důležitější je cit, když není, tak můžou pomoct vodítka, jako třeba ty "trofeje". jedině psaním v sobě objevíš to, o čem teď ještě nevíš, že to hledáš.:D

14.11.2015 21:47:41 | CoT

...bez ponožek by bylo zle na světě...

14.11.2015 17:55:33 | Jort

čiperná babička a nebo mladá paní s retro sklony? :o)

14.11.2015 11:22:13 | hanele m.

No, mladá asi nebude.:D

14.11.2015 12:44:21 | Car

mládí / stáří je tak strašně relativní.. :o)

14.11.2015 13:22:09 | hanele m.

To je pravda, ale na někom je to holt relativně hodně vidět.:D

14.11.2015 13:27:34 | Car

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí