Zbytečně veřejné WC

Před restaurací zaparkoval obrněný transportér, vypochodoval týpek s dvěma rozmazlenýma kozičkama od farmáře a okamžitě po příchodu začali s flambováním vedle u našeho stolu.

Pan someliér a ochutnávač Šalamouních hoven začal přičichávat a vykloktávat jednu lahev za druhou. A když dosrkal poslední flusance z ústřic, začal se hlasitě smát.

Všechno na něm bylo veliké a mocné.

Ten má ale velkej nos viď? Povšimla si má žena. Nó, ten kdyby ten frňák zapíchnul do borovice, tak může klidně přespat, vtipně jsem zakontroval na sexuální podtext.  Ty nohy, všiml sis? Snad sedmačtyřicet! A ta brada hranatá. Nó, toho kdybych zapřáhnul,  tak bych mohl vyvorávat brambory.

Předstírám nezájem a z teplého kozího sýra je mi zle. Odcházím na WC. Asi po třech minutách mého odkapávání vešel ON. Mocným proudem vyvrtal díru ve spárovací hmotě na hmožděnku, vítězně se pousmál a do minuty byl pryč. Poníženě jsem po pěti minutách dokapal, zaplatil a šel spáchat sebevraždu.

KLIK