vědom

„Jste si vědom svých pomatených myšlenek?“ ukazoval na něj muž prstem z nadhledu svého stolu.
„Jsou-li to pomatené myšlenky, tak si jich mohu být jen stěží vědom. Pomatenost nemá v sobě jasnost vědomí,“ odpověděl na otázku a muži nahoře dali hlavy dohromady a něco si šeptali.
„Jenom se snažíte vykroutit, protože víte co vás čeká,“ řekl ten hlavní.
„Jenom jsem odpověděl. To jste přeci chtěli.“
„Jenže se snažíte zamaskovat svoji vinu,“ udeřil na něj muž zostra.
„Není to tak, že vy mi moji vinu musíte dokázat?“
„Tady se ptáme my!“ zařval muž vztekle.
„A co vám v tom brání?“
„Nezkoušejte na nás žádné triky!“ zavrčel muž.
„To nemám v úmyslu,“ řekl.

K čemu ta hromada slov?
Oni přece ví a on ví.
Oni nedokáži proměnit vodu ve víno a on slepce ve vidoucí.
Je to tady jen hračkářství dospělých lidí.

„Zbavil jste se veškerého majetku a vykládal lidem, že se tak cítíte mnohem lépe?“
„Ano.“
„Proč jste jim vykládal takové bludy?“
„Protože se ptali.“
„A jste si vědom, že jsou takové myšlenky nepřípustné a zcela nabourávají lidskou společnost?“
Zase to slůvko.
Vědom.
Něčím to slůvko páchne.
Jakoby se ho ptali: Jak jste mohl mít koitus se ženou?
K čemu takové otázky?
Koho chtějí přesvědčit?

„Lidská společnost se díky myšlenkám utvářela,“ řekl.
„To ale nedává nikomu právo, aby se jich zmocňoval podle své libosti,“ řekl muž na stupínku vítězně.
„To máte pravdu,“ řekl a úsměv soudce zmizel.

„Znovu vám opakuji, že vám to kličkování nepomůže.“
„Přece jsem právě uznal, že máte pravdu.“
„Uznal. Ale jak jste ji uznal? To vypadalo úplně jinak. Moc dobře jsem pochopil, co jste tím myslel.“
„Nemyslel jsem nic jiného než to, že jste měl pravdu.“
„Jenže s pravdou se dá náramně manipulovat.“
„Máte pravdu.“
„Vidíte!“ vyjekl muž na podstavci.
„To je přesně to o čem jsem mluvil. Ono totiž záleží na tom, jak se pravda řekne. Tady jde už o samu dikci, kterou použijete.“
„Používám špatnou dikci?“
„Vy moc dobře víte jakou používáte dikci.“
„A jaká dikce je potřebná pro pravdu pravdoucí?“
„Pravda šibenice,“ vyštěkl muž neovladatelně svoji pravdu pravdoucí.

Pokračování příště...
...a k čemu by to bylo?...