modlokleky ve výběhu světa

Rozebrali si početné duše do svých týmů.
Šeptali si mezi sebou vystřihované odpovědi z božího tisku.
Dualitu ponechávali lidem z lidu.
Pozorovali ženu
Odhalující svá ňadra, jak nádražní budovu v lesním prostředí kolejiště.
Viděli její duši, odrážející se od hladiny vody umyvadla, když se myla.

Odsoudili ženu, protože byla žena.
Tak jako Hitler odsoudil Žida, protože byl Žid.

Odsoudili znesvěcení sochy Madonny, ale ztotožnili se se slovy papeže, že samotné islámské náboženství nenese za tento skutek žádnou odpovědnost.
Museli by pak připustit odpovědnost svého náboženství.
Vším jsou vinni jen lidi.

Sáhl jsem do rozmanitosti nápojů světa jako bůh z oblaků.
A zase nahmátl jen rum.
Losoval stvořitel o tom zda-li nás nechá žít, když už jsme tu byli?
„Musím sbírat fakta,“ tvrdí.
„Dokážete to pochopit?“
Žena v pláštěnce a holinkách kývá hlavou na souhlas.
„Ave sex,“ říká a dívá se k nebi s touhou po dešti.