Pointa

V pointách se moc nevyznám.
Nepočítal jsem s tím, že je budu někdy potřebovat.
Řekl bych, že namísto smrti na nás číhají pointy.
Pointa je jako chlap za rohem, co svírá v dlaních kyj.
Kdysi ten chlap často vystupoval v kreslených vtipech.
Ani nevím jestli tam má ještě svoje místo, protože já už moc kreslených vtipů nevidím.
Vtipům se vyhejbám, tak nějak všeobecně.
A lidový vypravěči v hospodě, tak ty bych usmrcoval.

Byl jsem idiot?
Nebyl jsem idiot?
Byl jsem tady?
Nebyl jsem tady?
Jsem tady ještě?
Nejsem si vůbec ničím jistý.
Anebo...
Nemohl bych už dát pokoj?
Snad až před svou smrtí.
Schválená pointa boží?

Poznáváte ty ozdoby na dortu?
Kandované ovoce?
A co ty krevní stříkance?
Jahody?
Opravdu?
Vyskákali jsme z oken.
Výsadkáři mládí.
Zpocení od hříchu.
Zase jsem nenašel pointu.
A to se tak snažím.

Parta židů, která přežila koncentrák se rozhodla, že otráví vodu v několika německých městech, aby trochu vyrovnala skóre.
Oko za oko.
Byli v právu?
Nenávist je nejsilnější emoce.
Snad jedině chtíč je silnější.
Nerad bych to posuzoval.
Nerad bych dával za pravdu smrtonošům, ať už jsou jejich pohnutky jakékoliv.
Snad i proto nemám rád pointy.

PS.

Hodně mně pobavil článek, jak si jeden chlapík nechal zaslat něco na zvětšení penisu a přišla mu lupa.
Pointa?